pro Lavernus Sun Jan 12, 2014 4:00 pmPostava: Antur
RPB no tu žádné. Crimor 11 / Luis 25 / Harmek 8 Edit RP bodů, abych si mohl honit ego. (od toho RPB sou.
)
EB: 30-40 asi.
Mno je to tady dámy a pánové konečně sem se rozhoupal a přináším vám zdlouhavý a nudný příběh o tom jak sem se stal Sunwalkerem. Hodně toho poschovávám a rozklikněte si to, když budete mít zájem.
Pro začátek by bylo fajn trochu odůvodnění pro ty, kteří o to jeví zájem.
Nedržím se přesně mantinelů, které mi blizzard dal, popravdě je to nemožné, jelikož mi v podstatě nedoborovolně nechal volnou ruku v příběhu a celkově o charakteristice a zákonníku Sunwalkerů.
Osud. (?)
Osud válečníka je pln hněvu, smrti a boje, někteří si tu cestu zvolí sami, jiní nemají na výběr, Antur se jako válečník narodil, čekal že jeho zkouška u kruhu byla finální, avšak nevěděl, že první velká, nyní byl se skupinou taurenů válečníků před branami Orgrimmaru. Majestátní místo, opravdu slouží svému jménu, avšak nyní bylo toto město temné, mraky se zatáhly a nádech smrti dopadl na toto místo. Náčelník vyslal do Thunder Bluffu a celého Mulogre zprávu, že Horda volá válečníky do hlavního města, aby se k němu připojili, všichni věděli proč. Výprava do Northrendu s Garroshem. Nastopili mezi ostatní členy Hordy. Bylo jich stovky, možná tisíce dobrodruhů, válečníků, šamanů, druidů, lovců, mágů a jiných. Všechny rasy Hordy před velkým náčelníkem, který zrovna něco probíral s Garroshem. Jediné co viděl byla horkokrevná diskuse, která nakonec skončila rozporem. Dalši co viděl byl vstup Thralla s Garroshem do Ogrimmarské arény.
Nebesa se rozčísla, po celém hlavním městě se rozezněl řev, řev nepřirozený, který drásá kosti a zastrašuje i nejobávanější válečníky. Ledový Wyrmové. Ne jeden, zdálo se že jich je stovky, jejich ledový dech mrazil a zároveň pálil vše co jim stálo v cestě, každý věděl komu patřili. Král lichů započtal útok, s touhle myšlenkou se vydal vstříc boji s těmito netvory, avšak nedošel daleko, druhá salva ledového ohně ho skolila na zem, zasáhla mu nohy a ruku, v neskutečné bolesti dopadl na zem, bolest byla tak nesnesitelná, že netrvalo dlouho a upadl do bezvědomí.
Stále na živu.
Antur zamžoural, cítil palčivou bolest vycházející z jeho nohou a rukou. „Ishne-alo por-ah, válečníku.“ Uslyšel od postavy stojící těsně u něj, byl chvilu trvalo než dokázal rozpoznat, že na něj mluví jeden z členů druidů, poznal to snadno díky jeho oblečení – róba ušitá z listoví a poměrně zelený nádech měl i jeho pásek a čelenka. „K...kde to sem, moudrý?“ Otázal se Antur. „Jsi zpátky v Thunder Bluffu, mladý válečníku, jsem rád že jsi stále naživu, jmenuji se Turak.“ Odvětil druid. „Já jsem... jsem Antur.“ Ohlédl se kolem, jak jen mu hlava dovolila, nemohl pořádně pohnout nohama, avšak cítil je, to je dobré znamení. Viděl zde ležet ještě několik dalších taurenů, někteří dokonce seděli. „J-jsem v-ve stanu druidů?“ Ano, poděkuj Matce Zemi za to, že jsi stále naživu.“ Antur se začal rozpomínat. „Orgrimmar! Co je sním?“ Druid se zasmušil. „Mnoho dobrodruhů padlo, a nyní další bojují v Northrendu.“ Mladý tauren vypadal zklamaně, chtěl také bojovat po boku svých druhů. „A-a ja-jak dlouho tomu je, moudrý?“ „Více jak dva měsíce, ty ses neprobral po dlouhou dobu, být to ještě o něco déle, nedokázal bych tě udržet naživu.“ Mladý tauren jen zafuněl nad jeho slovy, bylo to mnoho informací pro jeden den, poděkoval druidovi a bolest ho začala opět oslabovat, byl ospalý, chtěl spát.
Antur několik dalších měsíců trávil ve stanu druidů, po nějaké době se jeho stav začal zlepšovat, avšak stále ho trápila neústupná bolest, i přes to slyšel mnoho rozhovorů, dozvěděl se o moci Mu'shy, oku Matky Země, viděl druidy žádaj ji o pomoc, dokonce byl přímo u toho, kdy jeden z druidů vyléčil raněného, byl to zázrak. Antur sám jako malý chtěl býti jedním z moudrých taurenů, avšak osud ho neybral a Matka Země k němu nepromluvila.
Mnoho taurenů začalo opouštět stan druidů, mladému taurenovi to zde začalo připadat jako vězení, vězení, odkud nedokáže ani sám odejít, ať byl tento stan majestátní, či snad posvátný on už chtěl pryč, chtěl vidět sou rodinu, na jednu stranu však chtěl vědět více. Jako každý tauren respektoval Matku Zem v každé její formě a chtěl se dozvědět více o své stvořitelce. V tomto "vězení" byla taurenka, avšak byla něčím zvláštní, pobývala tu s taurenem ne daleko od něj, často se bavili o Mu'she a dokonce i o An'she, zachytil mnoho z jejich konverzace, byl tím zaujat.
Uběhl měsíc, dva, tři, Anturův stav byl stále stejný do doby, než k němu přistoupila žena, která mu změnila život. Aponi Brightmantle. Tak se představila. Rozmlouvala s ním o naději, síle a o tom, že jednou se s pomocí Matky Země opět uzdraví. Takto k němu chodila ob den a rozmlouvala s ním o An'she a Mu'she, jako rozmlouvala s Tahu. Mladý tauren se chytil jejích slov, jako lana, které ho pomalu tahalo z propasti strastí o tom, že již nikdy se jeho stav nezlepší.
„Tvrdíš Aponi, že An'she, oko Matky Země propůjčuje sílu těm, jež jsou hodni?" „Sílu Slunce nelze odepřít, dnes jsem přišla se zeptat, zda mým slovům věříš.“ Antur vypadal váhavě, nikdy nic takového neviděl, avšak Aponi si za těch několik měsíců oblíbil a jen souhlasně kývnul. "Tedy připrav se, Anutre, z kmene Thunderhorn, věř se mnou. Sluneční svit ti dodá energii, provede tě temnotou, vyléčí tvé rány." Řekla Aponi a poklekla, Antur ležel a jen měl na mysli vše, co mu za ty tři měsíce taurenka řekla. Veřil v to, že mu Matka Země pomůže. Aponi zvedla pravou ruku směrem k nebesům. "An'she tvá služebnice tě žádá o tvůj dar, tento zraněný válečník do tebe vkládá svou víru, dodej mu sílu, jako ji dodáváš mně. Ty jsi ta, jež dodává sílu, léčí raněné a dodává nám naději. Propůjč mi tvou sílu. Sílu Slunce.“ Antur s vírou v srdci sledoval snažení taurenky, velice si přál opět stát na nohou a vidět svoji rodinu, věřil že světlo Slunce ho vyslyší. Když v tom se přes stan začla prosakovat nazlázlá aura, která začala obklopovat Aponi, aura přešla do jejích rukou, odtud putovala na místa, kde se jich taurenka dotkla. Mladý tauren jen s nadějí sledoval celý proces. Cítil jak bolest ustupuje, téměř mohl pohnout rukou. Na chvilku taurena naplnil pocit nedozírné radosti až téměř eufórie. Aponi nepřestávala a i když bylo vidno značné vyčerpání, nepřestávala ve snažení. Ruce nasměrovala na jeho nohy, stále opakovala svoji prosbu ke svitu Slunce. Už cítil ustupující bolest z nohou, byl vděčný a šťastný. Taurenka padla na zadek a chvilku trvalo než nabere dech. „Děkuji ti An'she za propůjčení tvojí moci.“ Po chvilce řekla, když nazlátlá aura pomalu začala mizet. Všichni taureni kolem nechápavě sledovali moc této taurenské ženy. Antur neměl slov a jen řekl že Aponi brzy vyhledá.
Nová cesta.
Antur a pár dalších taurenů navštěvovalo Tahu Sagewinda a Aponi Brightmantle, několik dalších let jako jejich žáci, ti kteří byli vybráni následovat cestu světla Slunce. Učili je o cestě rovnováhy, jako druidů, avšak i o spravedlnosti, o tom, že druidové ochraňují přírodu, avšak ti, jež kráčí po slunci (Sunwalkeři) ochraňují především všechny před Temnotou. Nastolují rovnováhu, mír, spravedlnost. K tomu aby se někdo stal Sunwalkerem musí být dotyčný zkušený v boji, jelikož příprava na boj s temnotou je důležitá. Také však byl Antur připraven, že ne moc členů Hordy uvěří v jejich moc, dokud ji sami neuzří.
Mladý tauren každý den po lekci od učitelů cesty Slunce odešel do svého stanu, kde měl rozepsanou knihu se svými poznatky o An'she a modlil se k Matce Zemi. Avšak nastal osudný den, den kdy musel opustit Mulgore za jediným cílem. Zvěstovat o znovu nalezené víře ve všech koutech světa. Aponi uvědomila Cairna Bloodhoofa, který z nějakého důvodu taurence velice věřil, že jedním z nejlepších řešení bude vyslat studenty cesty Slunce do všech koutů světa bojovat s Temnotou a dokázat, že řád Sunwalkerů je skutečný, nastolit rovnováhu, řád a spravedlnost.
Antur byl vybaven svojí koženou zbrojí, obouručním kladivem, svoji knihou a pár stříbrnými na cestu v době, kdy nastupoval na loď v Ratchetu. Byl vyslán na místo, kde nevěděl co má očekávat, zaslechl o místě zvané Šerohvozd na místě, kde sídlí lidé. Pokusí se nastolit rovnováhu a Temnotu odehnat z tohoto místa, aby byla nastolena rovnováha, s touto myšlenkou se nalodil vstříc svému prvnímu velkému dobrodružštví. „Nechť An'she svítí na mou cestu moudrostí."
RPB no tu žádné. Crimor 11 / Luis 25 / Harmek 8 Edit RP bodů, abych si mohl honit ego. (od toho RPB sou.
)EB: 30-40 asi.
Mno je to tady dámy a pánové konečně sem se rozhoupal a přináším vám zdlouhavý a nudný příběh o tom jak sem se stal Sunwalkerem. Hodně toho poschovávám a rozklikněte si to, když budete mít zájem.
Pro začátek by bylo fajn trochu odůvodnění pro ty, kteří o to jeví zájem.
Nedržím se přesně mantinelů, které mi blizzard dal, popravdě je to nemožné, jelikož mi v podstatě nedoborovolně nechal volnou ruku v příběhu a celkově o charakteristice a zákonníku Sunwalkerů.
- An'she n stuff.:
- An'she je slunce v taurenské mytologii. Bylo to oko Matky Země, které bylo vytrhnuto a posláno točíc se napříč nebesům, pronásledováno navěky Mu'shou. (U elfů Mu'sha je samosebou Elune) Je možné že An'she, jako Mu'sha a Apa'ro (Malorne), je nazývána nočními elfy jiným jménem.
An'she může býti aspekt, reperesentant, nebo avatar Světla Svatého, je dosti možné, že je to Naaru. Každopádně taureni se pomocí denního oka Matky Země naučili "půjčovat si sílu", podobně jako druidi využívají Mu'shu. (Dá se říct, že to sou prostě a jednoduše denní druidové).
- Válečník:
- Příběh. - Válečník.
„Vstaň synu“ Řekl hlas, promlouvající ze stanu, Antur ihned poznal, že se jedná o jeho milovaného otce, mohutný, avšak už postarší tauren, jehož srst nebyla taková jako před padesáti lety, s jedním zlomeným rohem a značně shrbenější, než bývá běžné, i přes věk byl stále respektovaným členem kmenu a zdatným lovcem. „Dnes je tvůj den synu, dnes dovršíš své válečnické schopnosti v Kruhu cti. (V Bloodhoof village jsou taureni rozestaveni kolem kruhu, pravděpodobně v něm trénují, avšak je možné že souboj v něm je finální zkouška válečníků). Antur ze sebe strhnul kožešinu, kterou byl zahalen, sáhl po své zbroji, jež byla složena z kožených, tvrzených chráničů na nohou, rukou, rukavic a vesty, nohavice byli volnější, kvůli pohybu. Nakonec šáhl i po svém kladivu, narozdíl od jiných kmenů, kde válečníci používali totemy, kmen Thunderhorn měl v oblibě spíše luk a kopí, avšak někteří si oblíbili i kladiva, po příchodu zelených pokrevních bratří dokonce i sekery. Zkouška Antura čekala v předvečerních hodinách, přemýšlel jaká bude jeho sláva, pokud uspěje, avšak napadla ho i myšlenka co se stane, pokud selže. Nerad by zklamal otce a svůj kmen, bude přihlížet minimálně čtvrtina kmene a podporovat jej v jeho poslední zkoušce, v jeho kmeni se málokdy někdo prokáže jako válečník a ještě mnohem méně jako druid, či šaman.
Zkouška.
Antur nastoupil do kruhu, pouze ve zbroji, zatím neozbrojen, cítil se poměrně nervózně, tohle byl ten moment, zkouška, kdy bude uznán jako právoplatný válečník svého kmene. Proti němu nastoupil černý tauren jako noc, měl oba rohy zatočené a směrující do země, v nose měl zlatý koužek a v očích se mu zračil výsměch. Už od pohledu poznal, že taur, kterého bude muset porazit, je z kmene Ragetotem. „Cha, ty seš ten, co se chce stát válečníkem? S dětma nebojuju.“ Řekl černý tauren. Antur si jen přeměřil Ragetotema pohledem, lehce svraštil oboči a zafuněl, čímž dal najevo rozhořčení. „Tvá slova výsměchu nemají žádnou hodnotu, Ragetoteme. Bojujme, nechť vyhraje ten lepší z nás.“ Odvětil Antur. „Vidím, že máš kuráž chlapče. Vyber si zbraň.“ Antur šáhl vedle sebe, kde měl položené kladivo, zdvihl ho do vzduchu a zevřel pevně oběma rukama, v tu chvíli se mu dodalo návalu kuráže. Ragetotem vzal svoji zbraň, bylo to též kladivo, stejně jako Anturovo mělo dřevěnou hlavu. Stále však s ním mohl velice dobře zranit.
Oba taureni bojovali s hněvem válečníka, Antur utržil několik ran do levého ramene, boku a nohy, avšak jeho protivník na tom nebyl o nic lépe, podařilo se mu ho zasáhnout do břicha a dokonce ho vytrhnout z rovnováhy. Cílem souboje nebylo dostat protivníka na zem, avšak vyřadit ho z kruh. Ragetotem máchal kladivem hlava nehlava, funěl až mu z nozder téměř stoupala pára, avšak Antur čekal jen na jedno, i tauren má omezenou výdrž, vyčkal si, až přestanou mít útoky na něj fatální dopad, mezitím jen ustupoval, popřípadě vykryl nevyhnutelný zásah a v momentě, kdy to Ragetotem nečekal Antur se rozmáchl s kladivem takovou silou, že vyrval kladivo černému taurovi z rukou, avšak i on v procesu přišel o své milované kladivo, nezbývalo mu nic jiného než dezorientovaného Ragetotema chytit v pase a vytlačit ho z kruhu. Byla to otázka pár rozhodujících vteřin, kdy se Anturovi podařilo černého taura odzbrojit a následně vyřadit z kruhu. Celý kmen jásal a oslavoval nového válečníka, po té co se Ragetotem vzpamatoval podal Anturovi ruku a přivítal ho do svých řad.
Osud. (?)
Osud válečníka je pln hněvu, smrti a boje, někteří si tu cestu zvolí sami, jiní nemají na výběr, Antur se jako válečník narodil, čekal že jeho zkouška u kruhu byla finální, avšak nevěděl, že první velká, nyní byl se skupinou taurenů válečníků před branami Orgrimmaru. Majestátní místo, opravdu slouží svému jménu, avšak nyní bylo toto město temné, mraky se zatáhly a nádech smrti dopadl na toto místo. Náčelník vyslal do Thunder Bluffu a celého Mulogre zprávu, že Horda volá válečníky do hlavního města, aby se k němu připojili, všichni věděli proč. Výprava do Northrendu s Garroshem. Nastopili mezi ostatní členy Hordy. Bylo jich stovky, možná tisíce dobrodruhů, válečníků, šamanů, druidů, lovců, mágů a jiných. Všechny rasy Hordy před velkým náčelníkem, který zrovna něco probíral s Garroshem. Jediné co viděl byla horkokrevná diskuse, která nakonec skončila rozporem. Dalši co viděl byl vstup Thralla s Garroshem do Ogrimmarské arény.
Nebesa se rozčísla, po celém hlavním městě se rozezněl řev, řev nepřirozený, který drásá kosti a zastrašuje i nejobávanější válečníky. Ledový Wyrmové. Ne jeden, zdálo se že jich je stovky, jejich ledový dech mrazil a zároveň pálil vše co jim stálo v cestě, každý věděl komu patřili. Král lichů započtal útok, s touhle myšlenkou se vydal vstříc boji s těmito netvory, avšak nedošel daleko, druhá salva ledového ohně ho skolila na zem, zasáhla mu nohy a ruku, v neskutečné bolesti dopadl na zem, bolest byla tak nesnesitelná, že netrvalo dlouho a upadl do bezvědomí.
Stále na živu.
Antur zamžoural, cítil palčivou bolest vycházející z jeho nohou a rukou. „Ishne-alo por-ah, válečníku.“ Uslyšel od postavy stojící těsně u něj, byl chvilu trvalo než dokázal rozpoznat, že na něj mluví jeden z členů druidů, poznal to snadno díky jeho oblečení – róba ušitá z listoví a poměrně zelený nádech měl i jeho pásek a čelenka. „K...kde to sem, moudrý?“ Otázal se Antur. „Jsi zpátky v Thunder Bluffu, mladý válečníku, jsem rád že jsi stále naživu, jmenuji se Turak.“ Odvětil druid. „Já jsem... jsem Antur.“ Ohlédl se kolem, jak jen mu hlava dovolila, nemohl pořádně pohnout nohama, avšak cítil je, to je dobré znamení. Viděl zde ležet ještě několik dalších taurenů, někteří dokonce seděli. „J-jsem v-ve stanu druidů?“ Ano, poděkuj Matce Zemi za to, že jsi stále naživu.“ Antur se začal rozpomínat. „Orgrimmar! Co je sním?“ Druid se zasmušil. „Mnoho dobrodruhů padlo, a nyní další bojují v Northrendu.“ Mladý tauren vypadal zklamaně, chtěl také bojovat po boku svých druhů. „A-a ja-jak dlouho tomu je, moudrý?“ „Více jak dva měsíce, ty ses neprobral po dlouhou dobu, být to ještě o něco déle, nedokázal bych tě udržet naživu.“ Mladý tauren jen zafuněl nad jeho slovy, bylo to mnoho informací pro jeden den, poděkoval druidovi a bolest ho začala opět oslabovat, byl ospalý, chtěl spát.
Antur několik dalších měsíců trávil ve stanu druidů, po nějaké době se jeho stav začal zlepšovat, avšak stále ho trápila neústupná bolest, i přes to slyšel mnoho rozhovorů, dozvěděl se o moci Mu'shy, oku Matky Země, viděl druidy žádaj ji o pomoc, dokonce byl přímo u toho, kdy jeden z druidů vyléčil raněného, byl to zázrak. Antur sám jako malý chtěl býti jedním z moudrých taurenů, avšak osud ho neybral a Matka Země k němu nepromluvila.
Mnoho taurenů začalo opouštět stan druidů, mladému taurenovi to zde začalo připadat jako vězení, vězení, odkud nedokáže ani sám odejít, ať byl tento stan majestátní, či snad posvátný on už chtěl pryč, chtěl vidět sou rodinu, na jednu stranu však chtěl vědět více. Jako každý tauren respektoval Matku Zem v každé její formě a chtěl se dozvědět více o své stvořitelce. V tomto "vězení" byla taurenka, avšak byla něčím zvláštní, pobývala tu s taurenem ne daleko od něj, často se bavili o Mu'she a dokonce i o An'she, zachytil mnoho z jejich konverzace, byl tím zaujat.
- Rozhovor mezi Aponi a Tahu, přeložen mnou, takže... :
- Aponi: Mluv na mě Tahu, něco. Cokoliv. Nebo se tu z toho zblázním!
Tahu: Dobrá, Aponi. Mám toho dosti na mysli, s čím se mohu podělit. Mluvila si někdy s elfy z Moonglade?
Aponi: Ne moc.
Tahu: Elfové mluvějí o bohyni měsíce, věděla si to? Mají původ ve světle, které je dané měsícem.
Aponi: Jako Mu'sha.
Tahu: Ano, jako ona. Pralely, které jsem slyšel jsou zajímavé. Není to žádné tajemství, že Shu'halo a elfové mohou požádat o pomoc moc světla Mu'shy.
Aponi: Kam tím míříš?
Tahu: Jsem zvědavý. Hamuul nás provázel dobře, hodně jsem se od něj naučil. Legendy říkají, že náš lid měl druidy v době, kdy svět začal...
Aponi: Slyším "ale" v tvém hlase.
Tahu: ...Ale Hamuul nás učí co umějí elfové. Noční elfové. Mají původ v jejich měsíční bohyni, jako bytosti noci.
Aponi: Myslíš snad, že jeho učení není správné?
Tahu: Ne! Ne! Nic takového. Je Starší z dobrého důvodu, sestro. Mu'sha je jedna z očí Matky Země a dohlíží nad námi. To není neblahé.
Tahu: Ale nejsme nic, pokud nejme národ, který usiluje o rovnováhu. Naši válečníci bojují, když je
třeba. Naši lovci berou jen tolik, kolik potřebují k životu a využiví všeho, čeho mohou. Naši šamani jsou našimi průvodci a prostředníky s elementárními duchy.
Tahu: A když my, jako druidi sme ochránci přirody,přemýšlím zda sme něco nepřehlédli.
Aponi: Takže tohle povíš Staršímu?
Tahu: Ne, ne, to ne, není třeba přidělávat trable od studenta, který nečinně filozofuje, zatímco se snaží zabavit přítele.
Aponi: Myslím, že ano. Avšak není hloupé, to cos řekl.
Tahu: Mno, není to tak docela nová myšlenka, sestro.
Antur po vyslechnutí této konverzace vypadal zamyšleně, ležel a přemýšlel, po chvilce usnul, když se probudil uslyšel další kousek konverzace mezi těmito dvěma taureny.
Aponi: Vidím, že se od samého myšlení mračíš, Tahu.
Tahu: Promiň mi to sestro, není to nic, čeho je třeba se obávat.
Aponi: Ale o něčem přemýšlíš, že?
Tahu: Myslím o předku severu. Na který se chceš tak moc vrátit.
Aponi: Co s ním?
Tahu: Vím že ti radím trpělivosti, Aponi, ale nechci tu zůstat o mnoho déle než ty. Časy sou bezútěšné a já nedokáži nic dělat, jen mne znepokojuje má nečinná ruka, která možná může něco zvrátit.
Tahu: Stále je zde rovnováha ve všech věcech i ve smrti. Jednoduše nemám rád koncept takové destrukce a temnoty, který by mohl být nutný.
Aponi: Je tu fráze. "Vždy je nejtemněji před úsvitem." Úsvit stejně příde, Tahu. Slunce vyvstane. A rovnováha se navrátí tam, kde by měla být.
Aponi: Dokonce i na samotný ledovec. Slunci se podaří nakouknout přes šero. Sem plná naděje, Tahu, myslím že to zvládneme, bez ohledu na to, jak neblaze to vypadá.
Aponi: I přes to nemohu zde jen nečinně sedět a uklidňovat se vírou, že to dobře dopadne, chci být v přední linii.
Tahu: Já vim, sestro. Já vím. Jednou se do boje vrátíme, možná by bylo lepší rozšířit naději ostatním... dát jim naději, jakou máš ty.
Aponi: Zkrz tu naději posílit naši stranu v boji?
Tahu: To jsem myslel.
Uběhl měsíc, dva, tři, Anturův stav byl stále stejný do doby, než k němu přistoupila žena, která mu změnila život. Aponi Brightmantle. Tak se představila. Rozmlouvala s ním o naději, síle a o tom, že jednou se s pomocí Matky Země opět uzdraví. Takto k němu chodila ob den a rozmlouvala s ním o An'she a Mu'she, jako rozmlouvala s Tahu. Mladý tauren se chytil jejích slov, jako lana, které ho pomalu tahalo z propasti strastí o tom, že již nikdy se jeho stav nezlepší.
„Tvrdíš Aponi, že An'she, oko Matky Země propůjčuje sílu těm, jež jsou hodni?" „Sílu Slunce nelze odepřít, dnes jsem přišla se zeptat, zda mým slovům věříš.“ Antur vypadal váhavě, nikdy nic takového neviděl, avšak Aponi si za těch několik měsíců oblíbil a jen souhlasně kývnul. "Tedy připrav se, Anutre, z kmene Thunderhorn, věř se mnou. Sluneční svit ti dodá energii, provede tě temnotou, vyléčí tvé rány." Řekla Aponi a poklekla, Antur ležel a jen měl na mysli vše, co mu za ty tři měsíce taurenka řekla. Veřil v to, že mu Matka Země pomůže. Aponi zvedla pravou ruku směrem k nebesům. "An'she tvá služebnice tě žádá o tvůj dar, tento zraněný válečník do tebe vkládá svou víru, dodej mu sílu, jako ji dodáváš mně. Ty jsi ta, jež dodává sílu, léčí raněné a dodává nám naději. Propůjč mi tvou sílu. Sílu Slunce.“ Antur s vírou v srdci sledoval snažení taurenky, velice si přál opět stát na nohou a vidět svoji rodinu, věřil že světlo Slunce ho vyslyší. Když v tom se přes stan začla prosakovat nazlázlá aura, která začala obklopovat Aponi, aura přešla do jejích rukou, odtud putovala na místa, kde se jich taurenka dotkla. Mladý tauren jen s nadějí sledoval celý proces. Cítil jak bolest ustupuje, téměř mohl pohnout rukou. Na chvilku taurena naplnil pocit nedozírné radosti až téměř eufórie. Aponi nepřestávala a i když bylo vidno značné vyčerpání, nepřestávala ve snažení. Ruce nasměrovala na jeho nohy, stále opakovala svoji prosbu ke svitu Slunce. Už cítil ustupující bolest z nohou, byl vděčný a šťastný. Taurenka padla na zadek a chvilku trvalo než nabere dech. „Děkuji ti An'she za propůjčení tvojí moci.“ Po chvilce řekla, když nazlátlá aura pomalu začala mizet. Všichni taureni kolem nechápavě sledovali moc této taurenské ženy. Antur neměl slov a jen řekl že Aponi brzy vyhledá.
Nová cesta.
Antur a pár dalších taurenů navštěvovalo Tahu Sagewinda a Aponi Brightmantle, několik dalších let jako jejich žáci, ti kteří byli vybráni následovat cestu světla Slunce. Učili je o cestě rovnováhy, jako druidů, avšak i o spravedlnosti, o tom, že druidové ochraňují přírodu, avšak ti, jež kráčí po slunci (Sunwalkeři) ochraňují především všechny před Temnotou. Nastolují rovnováhu, mír, spravedlnost. K tomu aby se někdo stal Sunwalkerem musí být dotyčný zkušený v boji, jelikož příprava na boj s temnotou je důležitá. Také však byl Antur připraven, že ne moc členů Hordy uvěří v jejich moc, dokud ji sami neuzří.
Mladý tauren každý den po lekci od učitelů cesty Slunce odešel do svého stanu, kde měl rozepsanou knihu se svými poznatky o An'she a modlil se k Matce Zemi. Avšak nastal osudný den, den kdy musel opustit Mulgore za jediným cílem. Zvěstovat o znovu nalezené víře ve všech koutech světa. Aponi uvědomila Cairna Bloodhoofa, který z nějakého důvodu taurence velice věřil, že jedním z nejlepších řešení bude vyslat studenty cesty Slunce do všech koutů světa bojovat s Temnotou a dokázat, že řád Sunwalkerů je skutečný, nastolit rovnováhu, řád a spravedlnost.
Antur byl vybaven svojí koženou zbrojí, obouručním kladivem, svoji knihou a pár stříbrnými na cestu v době, kdy nastupoval na loď v Ratchetu. Byl vyslán na místo, kde nevěděl co má očekávat, zaslechl o místě zvané Šerohvozd na místě, kde sídlí lidé. Pokusí se nastolit rovnováhu a Temnotu odehnat z tohoto místa, aby byla nastolena rovnováha, s touto myšlenkou se nalodil vstříc svému prvnímu velkému dobrodružštví. „Nechť An'she svítí na mou cestu moudrostí."
Naposledy upravil Lavernus dne Wed Jan 22, 2014 12:27 pm, celkově upraveno 2 krát
