Skučící vítr naráží do hradby severní celnice, prohání se podél řeky kolem Tarrenhalu, skučí nad Durnholdem. A na jeho křídlech tančí palčivě mrazivé vločky. Je zima. Nic neobvyklého.
Jeden ze strážných si promne ruce v huňatých rukavicích z ovčí vlny. V duchu se modlí za konec hlídky a proklíná zpropadený vítr.
O chvíli později stejnému větru horoucně děkuje a s křikem běží k Durnholdské pevnosti. Kromě vloček totiž na křídlech větru přichází chřestění oceli a dusot, jaký může vydávat jen jediná věc na světě - armáda.
Přijďte spolu s námi zjistit, jaké neštěstí se v sobotu 8. února kolem 17. hodiny přiřítí na kolonii Hillsbrad.
Přijďte zjistit, kdo vytáhl proti této nevýznamné zemi... A proč...
Jeden ze strážných si promne ruce v huňatých rukavicích z ovčí vlny. V duchu se modlí za konec hlídky a proklíná zpropadený vítr.
O chvíli později stejnému větru horoucně děkuje a s křikem běží k Durnholdské pevnosti. Kromě vloček totiž na křídlech větru přichází chřestění oceli a dusot, jaký může vydávat jen jediná věc na světě - armáda.
Přijďte spolu s námi zjistit, jaké neštěstí se v sobotu 8. února kolem 17. hodiny přiřítí na kolonii Hillsbrad.
Přijďte zjistit, kdo vytáhl proti této nevýznamné zemi... A proč...