pro Lilith Wed May 14, 2014 8:03 pmSice to bylo oderpeno dříve a jinde, ale snad pobaví... 
Tyto příběhy byly oderpeny osazenstvem RP guildy Arathor na nejmenovaném serveru. Čest jejich památce.
To je ale divnej raptor...
Tato slova by se mohla stát mottem toho památného dne.
Bylo nebylo, za skládkou náhradních dílů pro ghůly, za deseti znečištěnými vodními toky, kde se dala chytit jen [Bloated fish], za jedním mořem s murlocky,dvěma trpasličími mosty a bugnutým portálem, nudili se jedno odpoledne – či spíš v podvečer - členové věhlasného společenství Arathoru doma za/pod stolem. Nebylo do čeho píchnout.Všechen alkohol byl vypitý, a který nebyl vypitý, byl před vypitím schován (pomocí TRP 2) nebo obohacen jedem na krysy.Hradní maskot Jarda měl přeleštěné vše od bot až po uši a v kuchyni byl navařen kotel veledobrého jeziva: raptořího guláše.Bývalý kuchař drezůroval ghůla kostičkou připomínající páteřní blok z mastodonta, současná kuchařka tloukla špačky,učeň porodní báby a Gyrama v jedné osobě koukal do blba, a hradní černokněžnice si tišila nervy přebíráním duší,případně upíjením trpasličího lomcováku z placatice dobře uschované za podvazkem. „Nechcete něco k jídlu?“ ptala se dnes už snad popadesáté otrávená kuchařka, jejíž kulinářské umění mělo menší popularitu než umění jejího nahnilého předchůdce, ač obvykle vařil z velice podezřelých ingrediencí.„Ne, ale z kuchyně něco řádsky páchne. Když jsem šla kolem,skoro to se mnou seklo. Myslim, že to tam potřebuje drobet poklidit,“ pronesla zamračeně „ta horší tvář Sluníčka“a dál se prohrabovala v krystalech. „Má pravdu, smrdí to jak bolavá noha,“ přisadilo si do té chvíle nečinně zevlující páže, a sledovalo, jak se kuchařka se žbrbláním posunuje směrem ke kuchyni. Po nedlouhé chvilce se ozval táhlý neartikulovaný řevk uchařky, připomínající spíše hlas paviána v říji. „Přiznej se, cos tam nechal, sněhuláku?“ broukla černokněžnice na ohnilého rytíře. Leč rytíř v tom byl výjimečně nevinně.Hlas kuchařky přeskočil do fistule a tentokráte bylo zcela jasně slyšet slova : „spaste duši, je tady drak!!!“ Osazenstvo hradu– či, jak chcete, hrdinové Arathorští – vybuzeni nenadálým povykem vběhli do kuchyně a naskytl se jim zajímavý pohled.V jednom koutě se krčila kuchařka s lívanečníkem v ruce a ukazovala na pult určený k výdeji obědů. Tam se roztahoval drak,tedy dráček. A neroztahoval se, spíše se jen tak placatil na místě, nevěděl, zda má nejprve zvednout pravou zadní, nebo levou přední, a že má křídla zjistil teprve, když se lekl a přistál v zelné polévce určené pro stráže. Všichni dali hlavy dohromady. Než se zjistilo, co tu drak pohledává, stačil onen srazit všechny džbány z vrchních polic, okoupat se v zásobníku na vodu, spadnout do pytle s moukou a následně do krajáče s marmeládou (borůvkovou), čímž se změnil v zoufale kničící nepečený dezert. Po několika neúspěšných pokusech byl dráček polapen a mezi kýchnutími a kníkáním ze sebe vydával následující zvuky: "Míkomamí z trvalprcků, šutrbutrzpali ce. Fús jánecu, musí kšc.“ Z tohoto projevu nebyl nikdo moudrý a následně se draku nabídlo kde co od mléka přez maso, polévku, Sněhulákův urvaný prst („neřvi, sněhuldo,najdeš si jinej“), krev i guláš. Dráček nabízené pochutiny i nechutnosti ani nepoctil pohledem a vytrvale si kničel své. Bývalý kuchař se netajil názorem, že by onoho draka nejraději zprovodil ze světa v misce s gulášem, ale brzy došel k závěru, že by to nebylo moudré, neb malý dráček by mu mohl poskytnout šupinu tolik potřebnou k cestě za Prorokem. Proto se jal namáhat závity svého omrzlého mozku a brzy došel k závěru, že slovo„trvalprcků“ by mohlo mít cosi společného s trpaslíky.Přivázal si stále kničící okřídlený uzlíček coby balónek špagátem k ruce a za asistence dvou kolegů vyrazil hledat nějakého čerstvého trpaslíka.Skupince se poštěstilo, ihned u prvního mostu narazili na několik Dark Ironských. Proměnit jednoho z nich v mrtvolu bylo záležitostí vteřin. Dráče ovšem nežralo ani pak, jen vehementně očichávalo mrtvolu trpaslíka. „Ty jsi taky chytrej, Sněhuláku, trpasličí kůži by nestrávila ani míchačka na beton, natož tohle škvrně,“podotkla hradní černokněžnice (a alkohol tester v jedné osobě)a bez skrupulí podřízla trpaslíkovi hrdlo. Dráček se přesunul k ráně a začal ji oblizovat a oňufávat. Krev trpaslíka mu zřejmě šmakovala víc, jak předchozí předkládané dobroty.„Chtělo by to vylepšit,“ zabrumlalo páže a mečem vytvořilo v trpasličím pivním pupku úhledný zářez. Dráček byl usazen na nové místo a již bylo více než jasné, že potřebuje měkké krmení připravené z trpaslíka. Jen byl jeden problém: jak jej získat? Rady si věděl zkušený kuchař. Pro všechny případy si s sebou vzal svého slintajícího aportéra (údajně měl i barvářské zkoušky, jen ho do soutěže krásy nevzali pro mírný předkus a křivý nohy). Nyní mu poručil urafnout kus masa z trpasličího břuchu a pečlivě jej rozžvýkat – ovšem, nepolknout. Ghůl se pustil do žvýkání a zbylí dva členové minivýpravy střídavě bledli, zelenali a dušovali se, že už si v životě nedají sekanou. Pokud mysleli, že již nemůže být hůře, těžce se pletli. Ghůl na povel otevřel tlamu, dráček se usadil na jeden z opravdu křivých zubů a začal chlemstat co mu morda dovolovala. Kompletní nacpání draka ovšem shlédl pouze„Děda“, protože páže i se Sinandou poctivě „krmili rybičky“ v moři pod mostem. Po tomto kulinářském vítězství se těm dvěma, co putovali za Prorokem, dostalo zasloužené odměny.Dráček si přátelsky podrbal záda o Dědovu zbroj a několik šupinek vypadlo na most, pak z mostu a pak do moře. Stejnou dráhu si brzy ne zcela dobrovolně proletěl i ghůl, který měl šupiny posbírat. Všichni i s prskajícím přežraným dráčkem se navrátili do pevnosti, kde úspěch oslavili konzumací posledních uschovaných zásob alkoholu. Dráček se za neustálého prskání provázeného zápachem pálených vousů upelešil za horou špinavého nádobí a od té doby o něm nebylo ani vidu ani slechu.
(Za dva dny bylo zjištěno, že dráček může být použit už jen leda tak jako mucholapka. Při bližším pohledu bylo zcela jasné, že se udávil množstvím trpasličích vousů ve žrádle. Ale nebojte, smradlavá vejce jsou v kuchyni ještě dvě.)
Drak žravý i vybíravý
Po včerejšku je více než jisté, že smradlavá vejce, donesená čirou náhodou (původně měla pod rouškou tmy zamořit puchem blíže neurčené místo) do Stromgarde, byla vskutku dračí. Zrovna ten večer se do nerušeného ticha hradu ozvalo prasknutí a následně kničení, asi jako když si nezkušený strážný nandá plnou misku záhadného guláše a po několika hodinách se jej snaží za každou cenu dostat z útrob. Ze zmíněné možnosti kvikotu byl okamžitě obviněn hradní kuchař, leč ten s ním neměl společného pranic.Vlastně snad jen to, že kvikot vycházel z kuchyně zpoza kamen.Odtud se také během krátké chvíle vyvalilo oslizlé dráče se zbytky skořápky na hřbetě. Kuchař, vida že má opět starost, zplna hrdla zařval, který že vůl donesl ta zkažená vejce do hradu. V odpověď mu zaznělo jasné "já" z úst rohaté hradní alkohol testerky (porouchané), kterážto zrovna hovořila s Gyramem o jakémsi spiknutí olizovačů. Je podružno, proč o tom mluvili, snad byl jeden z nich mírně sjetý - ovšem zlí jazykové tvrdí, že byli sjetí oba dva, protože bavit se o oblizování ghůlů může jen nekrofil, nebo cvok.
Aby nedošlo k demolici kuchyně jako v případě prvního dráčete, které skončilo jako mucholapka a guláš, byl kničící okřídlený uzlíček urychleně odtransportován do půdních prostor pevnosti.Gyram vyjádřil svoji neskonalou radost, že může péči o dráčka předat ostatním a od potvory se držel v uctivé vzdálenosti.Kuchař pokrčil rameny a odešel shánět čerstvého trpaslíka.Koneckonců, pro tak vzácnou ingredienci na guláš se musí něco vytrpět. Následovala úprava trpasličího mletého v ghůlí mordě a samozřejmě i konzumace. Dráče se trpasličí sekané napralo tak, že nebylo na několik chvil schopno letu, a k úlevě všech se drželo ponejvíce při zemi.
Vzhledem ke známému faktu, že drakům to rychle tráví, netrval onen klid příliš dlouho. Dráče si po odříhnutí, vůní podobném teplému letnímu dnu kolem rasovny, začalo diktovat další podmínky pobytu. Otevřelo tlamu a pravilo: "Myteh dápanypapů,potompany prd lajsbyl i. Nežemibyvše sež rali, oni šuky šechnyměli. Teďkopanymy nepa pa jů, stačí kdyžjápany čumenda."Po vášnivé debatě, zda chce drak sexuálně obveselit, či přitáhnout z blízkého okolí nějakou lesbu a taktéž ji změnit na sekanou, se osazenstvo usneslo, že oba názory jsou mylné, ba přímo pitomé. Všichni se ovšem shodli na definici slova"prdlajs", které drak vyslovil více než jasně. Ještě před další debatou se Gyram blahosklonně rozhodl dát dráčkovi trochu lásky, což ovšem nespecifikoval a přítomní se odvraceli,nechtíce být přítomni týrání zvířat. Naštěstí se ukázalo,že Gyram hodlal dráče jen trochu pomuchlat a nekazit morální profil okolostojících. Dráček měl ovšem odlišné názory,zalezl pod stůl ke gnomce, vyčuhující mezi polštáři a hudrující na diskriminaci světového gnomstva, a začal jí vehementně očmuchávat kalhoty zapleskané od čert ví čeho.Gyram, ve snaze přiblížit se dračímu myšlení, následoval jeho příkladu, avšak byl od svých aktivit posléze odrazen odjištěným ručním granátem. Dráče využilo chvilkové nepozornosti gnomky i Gyrama a začalo poletovat po půdě. Kuchař s pážetem se jali draka chytat, avšak ten jim uletěl, frnkl pážeti mezi nohama a vypálil do jeho kytlice řádnou díru. Následně profrčel Sinandiným šatníkem a z klubka šatů, rajcovních průsvitných župánků a latexových bot se vymrcasil s podvazkem na krku a saténovou rukavičkou na čumáku. Následoval očekávaný výbuchze strany majitelky šatníku. Rvala z dráčete zbytky garderoby a to, zmateno jako Goro v Tokiu, se stalo snadnou kořistí kuchařovou.
Když očichávání gnomských gatí nepřineslo vysvětlení, Gyram rozkázal, aby jej nalezli ostatní. Sinandě nakázal nalézt řešení v knihách, těm dvěma poručil hlídat nezvedené dráče. Také se pokusil dvorně nabídnout uklizení roztahaného prádélka - ve vší slušnosti,ovšem nebyl ani zdaleka pochopen. "Hrabat se mi v prádle? Tos uhod, poskládam si to radši sama!" vřískla odvrácená strana slunce, dupla botičkou z dračí kůže, otočila se na podpatku a odešla do knihovny. Gnomka zažbrblala cosi o karetním kazišukovi a následovala společnost, která se přemístila zase do přízemí.
I přes těžký šok způsobený nebetyčně odporným rozházením prádla ,pracovala Sinanda rychle a během několika chvil se zjevila vložnici stráží s pohádkovou knížkou v ruce. Přeskočila svoji oblíbenou červenou Karkulku upravenou pro orčí potřeby, ba i bůhví proč založenou Sněhurku a jala se oznamovat, že draci obvykle žerou čisté panny. Kuchař kývnul k dráčeti, které žvýkalo jeho hodnostní odznak a postupně jej rozmělňovalo do molekulárního stavu, a oznámil, že něco takového hledat nebude.V momentě, kdy se začalo mluvit o čistých cudných pannách, stál ve dveřích Gyram a živě se začal zajímat o situaci. Jeho nadšení opadlo, když shledal, že bude muset svému prasárnami nedotčenému pážeti vysvětlit, co to vlastně panna je. Ještě než stačil prohodit nějaké otřepané klišé o motýlím křídle,ze kterého nebyl setřen pel a lesk, ozval se kuchař, a seznámil páže s tuhou realitou. "No, to je taková ta ženská, co nemá nikoho na protahování." Gyram otočil oči v sloup, protože tato definice byla více než nevhodná, nepřesná a mohla na pážeti napáchat velké mravní škody. Kuchař ovšem neskončil a dodal"Hej, Sin, to aby ses začla chystat." Kdyby pohled zabíjel, byl by sněhulák nesporně mrtev - už podruhé. Ovšem nyní mu bylo jen doporučeno aby si zamrazil ten nevymáchaný rypák a dával si na něj sakra pozor. Nutno říci, že si vzal podotknutí k srdci a ten den už navztekanou černokněžnici nepokoušel. Místo toho to zkusil s drakem, kterému vnutil několik loků trpasličího lomcováku. Dráček si krknul a vzápětí z něj vylétl takový fičák, ze jaký by se nestyděla ani jeho vzdálená tetička Onyxie. Z evidence hradu se tím okamžikem odečetly dvě židle. Po uhašení/dohoření židlí se všichni usnesli, že tedy seženou dráčkovi nějakou pannu - a nejlépe trpaslici, protože jiná by se sháněla strašně špatně. Trestná výprava byla stanovena na osmou hodinu večerní dalšího dne.
Tyto příběhy byly oderpeny osazenstvem RP guildy Arathor na nejmenovaném serveru. Čest jejich památce.
To je ale divnej raptor...
Tato slova by se mohla stát mottem toho památného dne.
Bylo nebylo, za skládkou náhradních dílů pro ghůly, za deseti znečištěnými vodními toky, kde se dala chytit jen [Bloated fish], za jedním mořem s murlocky,dvěma trpasličími mosty a bugnutým portálem, nudili se jedno odpoledne – či spíš v podvečer - členové věhlasného společenství Arathoru doma za/pod stolem. Nebylo do čeho píchnout.Všechen alkohol byl vypitý, a který nebyl vypitý, byl před vypitím schován (pomocí TRP 2) nebo obohacen jedem na krysy.Hradní maskot Jarda měl přeleštěné vše od bot až po uši a v kuchyni byl navařen kotel veledobrého jeziva: raptořího guláše.Bývalý kuchař drezůroval ghůla kostičkou připomínající páteřní blok z mastodonta, současná kuchařka tloukla špačky,učeň porodní báby a Gyrama v jedné osobě koukal do blba, a hradní černokněžnice si tišila nervy přebíráním duší,případně upíjením trpasličího lomcováku z placatice dobře uschované za podvazkem. „Nechcete něco k jídlu?“ ptala se dnes už snad popadesáté otrávená kuchařka, jejíž kulinářské umění mělo menší popularitu než umění jejího nahnilého předchůdce, ač obvykle vařil z velice podezřelých ingrediencí.„Ne, ale z kuchyně něco řádsky páchne. Když jsem šla kolem,skoro to se mnou seklo. Myslim, že to tam potřebuje drobet poklidit,“ pronesla zamračeně „ta horší tvář Sluníčka“a dál se prohrabovala v krystalech. „Má pravdu, smrdí to jak bolavá noha,“ přisadilo si do té chvíle nečinně zevlující páže, a sledovalo, jak se kuchařka se žbrbláním posunuje směrem ke kuchyni. Po nedlouhé chvilce se ozval táhlý neartikulovaný řevk uchařky, připomínající spíše hlas paviána v říji. „Přiznej se, cos tam nechal, sněhuláku?“ broukla černokněžnice na ohnilého rytíře. Leč rytíř v tom byl výjimečně nevinně.Hlas kuchařky přeskočil do fistule a tentokráte bylo zcela jasně slyšet slova : „spaste duši, je tady drak!!!“ Osazenstvo hradu– či, jak chcete, hrdinové Arathorští – vybuzeni nenadálým povykem vběhli do kuchyně a naskytl se jim zajímavý pohled.V jednom koutě se krčila kuchařka s lívanečníkem v ruce a ukazovala na pult určený k výdeji obědů. Tam se roztahoval drak,tedy dráček. A neroztahoval se, spíše se jen tak placatil na místě, nevěděl, zda má nejprve zvednout pravou zadní, nebo levou přední, a že má křídla zjistil teprve, když se lekl a přistál v zelné polévce určené pro stráže. Všichni dali hlavy dohromady. Než se zjistilo, co tu drak pohledává, stačil onen srazit všechny džbány z vrchních polic, okoupat se v zásobníku na vodu, spadnout do pytle s moukou a následně do krajáče s marmeládou (borůvkovou), čímž se změnil v zoufale kničící nepečený dezert. Po několika neúspěšných pokusech byl dráček polapen a mezi kýchnutími a kníkáním ze sebe vydával následující zvuky: "Míkomamí z trvalprcků, šutrbutrzpali ce. Fús jánecu, musí kšc.“ Z tohoto projevu nebyl nikdo moudrý a následně se draku nabídlo kde co od mléka přez maso, polévku, Sněhulákův urvaný prst („neřvi, sněhuldo,najdeš si jinej“), krev i guláš. Dráček nabízené pochutiny i nechutnosti ani nepoctil pohledem a vytrvale si kničel své. Bývalý kuchař se netajil názorem, že by onoho draka nejraději zprovodil ze světa v misce s gulášem, ale brzy došel k závěru, že by to nebylo moudré, neb malý dráček by mu mohl poskytnout šupinu tolik potřebnou k cestě za Prorokem. Proto se jal namáhat závity svého omrzlého mozku a brzy došel k závěru, že slovo„trvalprcků“ by mohlo mít cosi společného s trpaslíky.Přivázal si stále kničící okřídlený uzlíček coby balónek špagátem k ruce a za asistence dvou kolegů vyrazil hledat nějakého čerstvého trpaslíka.Skupince se poštěstilo, ihned u prvního mostu narazili na několik Dark Ironských. Proměnit jednoho z nich v mrtvolu bylo záležitostí vteřin. Dráče ovšem nežralo ani pak, jen vehementně očichávalo mrtvolu trpaslíka. „Ty jsi taky chytrej, Sněhuláku, trpasličí kůži by nestrávila ani míchačka na beton, natož tohle škvrně,“podotkla hradní černokněžnice (a alkohol tester v jedné osobě)a bez skrupulí podřízla trpaslíkovi hrdlo. Dráček se přesunul k ráně a začal ji oblizovat a oňufávat. Krev trpaslíka mu zřejmě šmakovala víc, jak předchozí předkládané dobroty.„Chtělo by to vylepšit,“ zabrumlalo páže a mečem vytvořilo v trpasličím pivním pupku úhledný zářez. Dráček byl usazen na nové místo a již bylo více než jasné, že potřebuje měkké krmení připravené z trpaslíka. Jen byl jeden problém: jak jej získat? Rady si věděl zkušený kuchař. Pro všechny případy si s sebou vzal svého slintajícího aportéra (údajně měl i barvářské zkoušky, jen ho do soutěže krásy nevzali pro mírný předkus a křivý nohy). Nyní mu poručil urafnout kus masa z trpasličího břuchu a pečlivě jej rozžvýkat – ovšem, nepolknout. Ghůl se pustil do žvýkání a zbylí dva členové minivýpravy střídavě bledli, zelenali a dušovali se, že už si v životě nedají sekanou. Pokud mysleli, že již nemůže být hůře, těžce se pletli. Ghůl na povel otevřel tlamu, dráček se usadil na jeden z opravdu křivých zubů a začal chlemstat co mu morda dovolovala. Kompletní nacpání draka ovšem shlédl pouze„Děda“, protože páže i se Sinandou poctivě „krmili rybičky“ v moři pod mostem. Po tomto kulinářském vítězství se těm dvěma, co putovali za Prorokem, dostalo zasloužené odměny.Dráček si přátelsky podrbal záda o Dědovu zbroj a několik šupinek vypadlo na most, pak z mostu a pak do moře. Stejnou dráhu si brzy ne zcela dobrovolně proletěl i ghůl, který měl šupiny posbírat. Všichni i s prskajícím přežraným dráčkem se navrátili do pevnosti, kde úspěch oslavili konzumací posledních uschovaných zásob alkoholu. Dráček se za neustálého prskání provázeného zápachem pálených vousů upelešil za horou špinavého nádobí a od té doby o něm nebylo ani vidu ani slechu.
(Za dva dny bylo zjištěno, že dráček může být použit už jen leda tak jako mucholapka. Při bližším pohledu bylo zcela jasné, že se udávil množstvím trpasličích vousů ve žrádle. Ale nebojte, smradlavá vejce jsou v kuchyni ještě dvě.)
Drak žravý i vybíravý
Po včerejšku je více než jisté, že smradlavá vejce, donesená čirou náhodou (původně měla pod rouškou tmy zamořit puchem blíže neurčené místo) do Stromgarde, byla vskutku dračí. Zrovna ten večer se do nerušeného ticha hradu ozvalo prasknutí a následně kničení, asi jako když si nezkušený strážný nandá plnou misku záhadného guláše a po několika hodinách se jej snaží za každou cenu dostat z útrob. Ze zmíněné možnosti kvikotu byl okamžitě obviněn hradní kuchař, leč ten s ním neměl společného pranic.Vlastně snad jen to, že kvikot vycházel z kuchyně zpoza kamen.Odtud se také během krátké chvíle vyvalilo oslizlé dráče se zbytky skořápky na hřbetě. Kuchař, vida že má opět starost, zplna hrdla zařval, který že vůl donesl ta zkažená vejce do hradu. V odpověď mu zaznělo jasné "já" z úst rohaté hradní alkohol testerky (porouchané), kterážto zrovna hovořila s Gyramem o jakémsi spiknutí olizovačů. Je podružno, proč o tom mluvili, snad byl jeden z nich mírně sjetý - ovšem zlí jazykové tvrdí, že byli sjetí oba dva, protože bavit se o oblizování ghůlů může jen nekrofil, nebo cvok.
Aby nedošlo k demolici kuchyně jako v případě prvního dráčete, které skončilo jako mucholapka a guláš, byl kničící okřídlený uzlíček urychleně odtransportován do půdních prostor pevnosti.Gyram vyjádřil svoji neskonalou radost, že může péči o dráčka předat ostatním a od potvory se držel v uctivé vzdálenosti.Kuchař pokrčil rameny a odešel shánět čerstvého trpaslíka.Koneckonců, pro tak vzácnou ingredienci na guláš se musí něco vytrpět. Následovala úprava trpasličího mletého v ghůlí mordě a samozřejmě i konzumace. Dráče se trpasličí sekané napralo tak, že nebylo na několik chvil schopno letu, a k úlevě všech se drželo ponejvíce při zemi.
Vzhledem ke známému faktu, že drakům to rychle tráví, netrval onen klid příliš dlouho. Dráče si po odříhnutí, vůní podobném teplému letnímu dnu kolem rasovny, začalo diktovat další podmínky pobytu. Otevřelo tlamu a pravilo: "Myteh dápanypapů,potompany prd lajsbyl i. Nežemibyvše sež rali, oni šuky šechnyměli. Teďkopanymy nepa pa jů, stačí kdyžjápany čumenda."Po vášnivé debatě, zda chce drak sexuálně obveselit, či přitáhnout z blízkého okolí nějakou lesbu a taktéž ji změnit na sekanou, se osazenstvo usneslo, že oba názory jsou mylné, ba přímo pitomé. Všichni se ovšem shodli na definici slova"prdlajs", které drak vyslovil více než jasně. Ještě před další debatou se Gyram blahosklonně rozhodl dát dráčkovi trochu lásky, což ovšem nespecifikoval a přítomní se odvraceli,nechtíce být přítomni týrání zvířat. Naštěstí se ukázalo,že Gyram hodlal dráče jen trochu pomuchlat a nekazit morální profil okolostojících. Dráček měl ovšem odlišné názory,zalezl pod stůl ke gnomce, vyčuhující mezi polštáři a hudrující na diskriminaci světového gnomstva, a začal jí vehementně očmuchávat kalhoty zapleskané od čert ví čeho.Gyram, ve snaze přiblížit se dračímu myšlení, následoval jeho příkladu, avšak byl od svých aktivit posléze odrazen odjištěným ručním granátem. Dráče využilo chvilkové nepozornosti gnomky i Gyrama a začalo poletovat po půdě. Kuchař s pážetem se jali draka chytat, avšak ten jim uletěl, frnkl pážeti mezi nohama a vypálil do jeho kytlice řádnou díru. Následně profrčel Sinandiným šatníkem a z klubka šatů, rajcovních průsvitných župánků a latexových bot se vymrcasil s podvazkem na krku a saténovou rukavičkou na čumáku. Následoval očekávaný výbuchze strany majitelky šatníku. Rvala z dráčete zbytky garderoby a to, zmateno jako Goro v Tokiu, se stalo snadnou kořistí kuchařovou.
Když očichávání gnomských gatí nepřineslo vysvětlení, Gyram rozkázal, aby jej nalezli ostatní. Sinandě nakázal nalézt řešení v knihách, těm dvěma poručil hlídat nezvedené dráče. Také se pokusil dvorně nabídnout uklizení roztahaného prádélka - ve vší slušnosti,ovšem nebyl ani zdaleka pochopen. "Hrabat se mi v prádle? Tos uhod, poskládam si to radši sama!" vřískla odvrácená strana slunce, dupla botičkou z dračí kůže, otočila se na podpatku a odešla do knihovny. Gnomka zažbrblala cosi o karetním kazišukovi a následovala společnost, která se přemístila zase do přízemí.
I přes těžký šok způsobený nebetyčně odporným rozházením prádla ,pracovala Sinanda rychle a během několika chvil se zjevila vložnici stráží s pohádkovou knížkou v ruce. Přeskočila svoji oblíbenou červenou Karkulku upravenou pro orčí potřeby, ba i bůhví proč založenou Sněhurku a jala se oznamovat, že draci obvykle žerou čisté panny. Kuchař kývnul k dráčeti, které žvýkalo jeho hodnostní odznak a postupně jej rozmělňovalo do molekulárního stavu, a oznámil, že něco takového hledat nebude.V momentě, kdy se začalo mluvit o čistých cudných pannách, stál ve dveřích Gyram a živě se začal zajímat o situaci. Jeho nadšení opadlo, když shledal, že bude muset svému prasárnami nedotčenému pážeti vysvětlit, co to vlastně panna je. Ještě než stačil prohodit nějaké otřepané klišé o motýlím křídle,ze kterého nebyl setřen pel a lesk, ozval se kuchař, a seznámil páže s tuhou realitou. "No, to je taková ta ženská, co nemá nikoho na protahování." Gyram otočil oči v sloup, protože tato definice byla více než nevhodná, nepřesná a mohla na pážeti napáchat velké mravní škody. Kuchař ovšem neskončil a dodal"Hej, Sin, to aby ses začla chystat." Kdyby pohled zabíjel, byl by sněhulák nesporně mrtev - už podruhé. Ovšem nyní mu bylo jen doporučeno aby si zamrazil ten nevymáchaný rypák a dával si na něj sakra pozor. Nutno říci, že si vzal podotknutí k srdci a ten den už navztekanou černokněžnici nepokoušel. Místo toho to zkusil s drakem, kterému vnutil několik loků trpasličího lomcováku. Dráček si krknul a vzápětí z něj vylétl takový fičák, ze jaký by se nestyděla ani jeho vzdálená tetička Onyxie. Z evidence hradu se tím okamžikem odečetly dvě židle. Po uhašení/dohoření židlí se všichni usnesli, že tedy seženou dráčkovi nějakou pannu - a nejlépe trpaslici, protože jiná by se sháněla strašně špatně. Trestná výprava byla stanovena na osmou hodinu večerní dalšího dne.
.