Wan'geen - Draenei, priest

Co mě k tomu dovedlo?
Chci si zkusit zaRPit za pořádně inteligentní svoření, protože vždy hraju za totálního blázna.
Moc zkušeností s ní (rasou Draenei) nemám, ale pokusím se ze všech sil vydat maximum.
Moje postavy:
- Daymon Painfull (člověk – 15 hod  28 min 22 sek)
- Kos’zok (troll – 19 hod 11 min 40 sek)
- a nějaké méně hratelné, které mají sotva 30 min
Moje Erebos body:
- nula, přinejhorším v mínusu…

A zde konečně onen příběh, doufám, že to nebude totální propadák…  



Svit měsíce svítil tak silně, že Wan’gaase doslova vzbudil.
Wan’geen: „U Svatého Světla, co…“ *draeneisky nedořekl a chytl se pravou rukou za hlavu.* Párkrát zamrkal a poté se pokoušel postavit na svá kopyta. Při zvedání párkrát spadl, ale nakonec se chytil nejbližšího stromu a mírně zamžoural do tmy. „Co je tohle za místo a jak jsem se zde ocitl?“ *řekl opět draeneisky, neboť obecnou řečí moc často nemluvil a orsky pouze ojediněle.* „Zřejmě budu…“ *párkrát zapřemýšlel, ale vzhledem k jeho silným bolestem hlavy si to nedokázal říct* „Hůl!“ *zaječetl a začal se ohlížet kolem.* „Kde mám svou H..“ *se zapadnutím očních víček padá opět k zemi.*


Objevil jsem se před svým domem, ale jak je to vůbec možné? Na Draeneru jsem nebyl mnoho tisíc let. Hledí na dům, kde se museli skrývat jako zločinci. Při ucítění něčího dechu za jeho zády se otočil.
Wan’geen: „Ot-če?“ *hleděl na draeneie oděném v nějaké starožitné róbě.*
Vandaar: „Jsi snad mrtvý?“ *odpověděl s klidem.*
Wan’geen: „Ty jsi mrtvý, já…“  *se otočil opět na dům.* Vypadal přesně tak, jak si ho pamatuje z raných let své existence.
Vandaar: „Nepatříš sem, Světlo s tebou má jiné úmysly, nenech se, synu.“ *řekl více rázněji, aby syna přerušil v jeho kocháním se domu.* Jakmile se chtěl otočit k otci a říct mu, že něco není v pořádku, nastala opět temnota.


Umírám? Už je můj čas? Světlo, Naaru, tohle opravdu dopu..stíš? Nechat mne zde, v téhle temnotě? Vyslyš mne prosím… potřebuji tvoji pomoc… Najednou se v temnotě objevilo jemné světlo. Wan’gaas na nic nečekal a vrhl se za oním světlem. Čím byl blíž, tím se zdálo, že světlo je dál.


Běží, běží a běží. Trvá to snad několik dekád let a světlo je pořád dál a dál.
Wan’geen: „Nemá to cenu…“ *procedil mezi zuby a sedl si na zem v temnotě.* „Zima?“ *se začal lehce mnít a zíral na světlo.* Poté si lehl na zem a zkroutil se do klubíčka. Nenech mne v této zimě a v této temnotě…


Tentokrát se objevil v Seedorově antikvariátu.
Seedor: „Wan’e, co tu děláš?“ Opět stejný případ, jako s otcem. Mrtvý draenei na už neexistujícím místě.
Wan’geen: „Vždyť víš, že tu jsem kvůli knihám.“ *odpověděl a přiblížil se k jedné z knihovniček v antikvariátu.*
Seedor: „Jistě, to ty vždycky. Co tentokrát?“ *se začal při chůzi k němu klepat, jeho věk je mnohem, mnohem větší jak jeho.*
Wan’geen: „Pověz Seedore, je nějaký život po smrti a poté po další smrti?“ *se sehnul k nejnižší poličce – ‚Smrt a její podoby‘.*
Seedor: „U Svatého Světla! Vrať se k živým. PADEJ ODSUD!“ *z ničeho nic zaječel.* Když tak učinil, vzbudil se zase v zimě a temnotě.


Rozhlížím se, světlo je opět na stejném místě. Hůl.. Hůl… Kde je ten kus kovu? Hodil zrakem k zemi, ale jak se rozhlížel, viděl pouze tmu. Je konec, zůstanu tady, umřu tady. A co když jsem opravdu mrtvý? Už to tak asi bude. Není třeba se zvedat a bojovat proti té zimě, jenž mne teďkom svírá. Zavřel oči a pokoušel se vyprázdnit hlavu.


Mnohem lepší, teď se budu snažit umřít po smrti. S klidnou hlavou se lehce zvedl do kleku.
Draeneiský hlas ženského pohlaví: „Stačí jen věřit a Světlo přijde samo.“ Cože?! Trhl sebou, když už si myslel, že má hlavu čistou jako samo Světlo.
Wan’geen: „Matko?“ *zamžoural ke světlu, ale odezva žádná.* „Věřit, Světlo, Přijde… samo.“ *zopakoval slova a důstojně se zvedl.*


Wan'geen: „Světlo, Svaté Světlo jediné, vem mne k sobě. Jsem připraven.“ *narovnal ruce a poté je uvolnil.* Hlavu zvedl obličejem nahoru a nadechl se oné zimy.* „Celou dobu jsem pomáhal ve Tvém jméně.“


Najednou se probudil v nějaké chatě na podlaze. Byl přikryt, ale né celý, protože byl větší jak pokrývka. Na čele měl mokrý hadr, který smrděl po bylinkách. Mimo jiné také vedle něj hořel krb. Kde jsem tentokráte?


Wan’geen: „Moje hlava…“ *odhodil mokrý hadr a mírně si sedl.* Pomalinku se rozhlížel kolem, typický obytný pokoj člověků. „Ten pach poznám.“ *řekl a otočil se ke dveřím, odkud šly slyšet kopyta.* Podle výšky a srsti, a také nesmírného smradu to byl nějaký tauren.
Tant: „Už je vzhůru, Rose.“ *zahulákal někam za dveře.*
Rose: „Výborně.“ Ozval se ženský hlas za taurenem. Zpoza obrovského býka se nějak vecpala ženská člověčina s mečem v ruce. „Co jsi zač?“ *odpověděla a přiblížila se k Wan’geenovi blíž, přičemž mu dala meč ke krku.* Jsem moc slabý, abych se bránil.
Tant: „Je to démon, Rose. Zabij ho!“ *zaječel.*
Rose: „Ne! Dokud nebudu vědět, co to je.. tak nevím co!“ *se pokoušela odstřelit‘ taurenova slova.*


Wan’geen: „Jsem…“ *nedokázal odpovědět.*
Tant: „Umí vůbec obecnou řečí?“ *hledí na ‚démona‘.*
Rose: „Asi n…“
Wan’geen: „Ano, umím.“ *procedil mezi zuby.* S lehkým škubáním se pokusil si aspoň sednout.
Tant: „O co se pokoušíš?!“ *doslova tyto slova vyplivl.*
Rose: „Ticho Tante!“ Najednou ztichl a opřel se o rám dveří.
Wan’geen: „Děkuji.“ *odpověděl, když si konečně sedl.* „Nechte mne prosím vše vysvětlit.“
Tant: „Démonovi nevěř!“ *lehce šahal po svojí sekeře.*
Rose: „Sakra! Tante, vypadni za dveře a drž tu svoji býčí nevymáchanou hubu!“
Tant: „Fajn, jak chceš.“ *se znuděným výrazem zašel za dveře, se kterýma pořádně třískl.*
Rose: „Omluv ho, je to horká hlava. Jsem Rose Render.“ *s úsměvem a mečem blíž k Wan’geenovému krku.*
Wan’geen: „Dej mi chvilku, musím si vzpomenout.“
Rose: „Wángédr?“
Wan’geen: „Ovšem, Wan’geen. Jak to, že to víš?“ *probodl Rose pohledem.*
Rose: „Je to vyryté obecnou řečí na tamté holi.“ *ukázala za stůl, kde byla opřena nějaká hůl.*
Wan’geen: „Hůl, kde jsi ji vzala?“ *s klidem se zeptá.*
Rose: „Ležela hned vedle tebe, tak jsem zavovala Tahta, toho taur..“
Wan’geen: „Ano, taurena, já vím, co to je. Omluvme mne za přerušení, ale nejsem nějak blbé stvoření.“
Rose: „Ano, taurena. Potom jsem mu řekla, ať tě veme a já zvala tu hůl.“ *dopověděla.*
Wan’geen: „Jak mě mohl nějaký tauren vůbec unést?“ *se poškrábal na hlavě.*
Rose: „Co tě to zajímá… Ptám se naposled.“ *více zvážnila.* „Co jsi zač?!“
Wan’geen: „Nemůžu si na nic vzpomenout.“
Rose: „Pak tě tedy zabiju.“ *se napřáhla tak nejvíc, jak jenom mohla a pokusila se seknout Wan’geena do krku.*


Do něčeho měkkého sekla, ale při seku zavřela oči, tudíž nevěděla do čeho. Tant málem vykopl dveře, když se vrhl dovnitř.
Wan’geen: „Světlo, prosím, dej mi požehnání.“
Rose: „Světlo?!“ *udiveně hledí na Wan’a.*
Wan’geen: „Ano, Svaté Světlo.“ *odpověděl draenei, když držel meč v dlani, o kterou málem přišel.*
Tant: „A dost!“ *tasil sekeru a napřáhl se.*
Rose: „STOP!“ *zvedla ruku k jeho tělu.*
Tant: „Vždyť..“
Rose: „Něco jsem ti řekla, za dveře! HNED!“ Tant nic neřekl a opět odešel za dveře, tentokrát třískl silněji. „Kdo věří ve Světlo, je mým přítelem.“ *dala meč pryč a odložila ho stranou.* Co to je za člověka? Málem jsem přišel o dlaň...  „Doufám, že mi Světlo odpustí.“ *řekla docela smutně a šla k nějaké dřevěné komodě, ze které vytáhla obvaz.*
Wan’geen: „To je v pořádku dítě, Světlo odpouští každému, i nepřátelům.“
Rose: „Ovšem.“ *zvedla jeho zraněnou dlaň, teda pokusila.* „No, tak to asi nepůjde. Nech ji chvíli tak.“
Wan’geen: „Sotva se hýbu, natož mluvím, dítě.“
Rose: „Tante!“ *se otočila k zavřeným dveřím, které se otevřely opravdu rychle.*
Tant: „Co chceš tentokrát?“
Rose: „Pojď mu podržet ruku.“ *ukázal na zraněnou dlaň.*
Tant: „Nějakým blbým démonům nic držet nebudu!“ *nafoukaně se postavil a založil si ruce k hrudi.*
Rose: „HNED! TEĎ! Nebo budeš trpět, jako před lety, než jsem tě zachránila, ty kozle!“
Tant: „Jsem býk.“ *dupl kopytem do země.*
Rose: „To je jedno, dělej!“ Po chvilce se tauren přiblížil k draeneiovi a chytl mu ruku. „Zabilo tě to?“
Tant: „Málem.“ *vyprskl.*
Rose: „Dobře, tak ji chvilku drž.“ *začala ruku obmotávat dokola a dokola… a dokola.*


Rose: „Mockrát se omlouvám, Wangrde.“
Wan’geen: „Wan’geene…“ *opravil ženu.*
Rose: „Promiň, ale tvou rasu a její jazyk neznám.“ *utáhla obvaz a zbytek vrátila do komody, ve které ho našla.* „Můžeš se vrátit za ty dveře." *řekla taurenovi.* "Žiju zde v přírodě s Tantem, kterého jsem zachránila. Kdybych nebyla tak blbá, tak by z něj udělali sekanou, doslova.“ *se hlasitě zasměje.*
Tant: „Já to slyším!“ *zařval zpoza dveří.*
Rose: „Já tebe taky, aspoň víme, že nejsme hluší.“ *zavrtí hlavu a hlasitě vydechne.*
Wan’geen: „Naše rasa si říká draenei. Před mnoha tisíci le…“ *si najednou z čistého jasna začal vzpomínat.*
Rose: „TISÍCI?!“ *skočila do výkladu.*
Wan’geen: „Ano, před mnoha tisíci, nech mne to dopovědět, let byli naši předci prokleti a vyhnáni z naší domoviny. Poté putovali mnoha planetami, kde nakonec našli vhodnou. Tuto ‚vhodnou‘ planetu pojmenovali Draenor. Jenže na této planetě byli orkové.“ *si začal vzpomínat víc, hotová osvěta.*
Rose: „Woow.“ *prohodila po dokončení jeho slov.*
Wan’geen: „Prosím?“ *nechápavě hleděl na Rose.*
Rose: „Woow, nevíš? Je to jako“ *začala přemýšlet.* „jako super.“ *se po chvilce vymáčkla.* Očividně je lehce blbá…
Wan’geen: „Mně to jako super moc nepřipadá, protože tolik útrob a špatných vzpomínek naše rasa prožila...“
Rose: „Aha, tak proto se asi neusmíváš. Nevadí, dál se radši ptát nebudu, ani tomu moc nerozumím, ale zajímá mě, jak jsi přišel na Světlo.“ *vzala dřevěnou stoličku a sedla si před něj.*
Tant: „Žiješ?!“ *zaječel za dveřmi.*
Rose: „Ano, žiju, a zavři tu držku.“ *opětovně zařvala.* „kde jsme to skončili?“
Wan’geen: „Proč to Světlo.“ *odpověděl.*
Rose: „Jistě, takže?“ *si přisedla blíž, jako by každou chvíli měla něco vyhrát.*
Wan’geen: „V těchto zlých časech nám Svaté Světlo vždy pomohlo. Bez něj by naše rasa snad ani neexistovala. Díky Světlu.“ *řekl jako modlitbu a lehce se protáhl.*
Rose: „Hustý! Nemáš náhodou hlad?“ *nečekala na odpověď a zařvala na taurena.* „Hej! Tante! Přines zbytky z večeře! Dělej!“
Tant: „Nase..“
Rose: „Prosím?!“ *ji málem vystřelily oči z důlků.*
Tant: „Už pro to jdu…“ *svými kopyty dupal po podlaze.*


Po chvilce šly opět slyšet kopyta.
Tant: „Na, sežer si to.“ *chtěl po něm hodit dřevěný talíř s nějakou polívkou.*
Rose: „Na to zapomeň. Hezky nám ho podej.“ *hodila kamennou tvář.* Beze slov přišel ke stolu a třískl talířem o stůl, asi čtvrtina se vylila. „Co děláš?! Chceš snad vykastrovat?!“ *zahrozila.* Někdy nechápu lidské způsoby a odteď také ty taurenské...
Tant: „Ne.“ *smutně odpověděl.*
Rose: „Výborně, tak mi s ním pomož ke stolu.“
Tant: „Tak na to z..“
Rose: „Co prosím?!“ *se postavila a dala ruce v bok.* „Už mě dlouhou dobu sereš! Dupej!“ Tant nevydal ani hlásku a šel zvednout Wan’geena. „A opatrně, je zraněný a sotva se hýbe.“
Tant: „Jo, neboj.“ *dořekl a opatrně zvedl draeneie.* Zhruba po pěti minutách se podařilo dostat Wan’geena ke stolu.
Wan’geen: „Děkuji.“ *hlesl a opřel se o stůl.*
Rose: „Já věděla, že mám nábytek dělat ve tvé velikosti.“ *se usmála a silnou gestikulací poslala Tanta do prde.. háje, poté přisunula talíř s polívkou blíž k sedícímu.* „Tohle je polívka. Je to voda, do které se hodí nějaké druhy zeleniny a bylinek, poté se to ohřeje nad ohněm.“
Wan’geen: „Ano, u nás se tomu říká odvar.“ *bez jakékoliv mimiky ji na jeden lok vypil.*
Rose: „Ehm..“ *ji spadla málem pusa na zem.*


Rose: „Počkej! Nejsi ty z Azerothu?“ *prohodila do ticha.*
Wan‘geen: „Jsi chytrý člověk. Jak to víš?“ *probodl Rose pohledem.*
Rose: „No, nějaké staré knížky tu jsou, očividně starší, jak tato chatrč.“ *se začala hlasitě smát, aby ho přinutila se také zasmát.*
Wan’geen: „Aha.“ *odvětil bez známek smíchu.*
Rose: „S tebou je sranda asi jako s mrtvým.“ *si založila ruce k hrudi, vypadala docela uraženě.*
Wan’geen: „Omluv mne, zažil jsem mnoho špatných věcí, neumím se smát.“
Rose: „Moje chyba, není ti zima?“ *opět nečekala na odpověď a vytáhla nějakou pokrývku.* „Na, ať ti je lépe.“ *lehce ji přehodila přes něj.*
Wan’geen: „Děkuji, jsi milá a taky třetí člověk, se kterým jsem se potkal.“ *děkovně řekl a uchopil pokrývku u stran.*
Rose: „Woow. Tak to si někam napíšu Wangene.“
Wan‘geen: „Wan’geen“ *opět ji opravil.* „Musíš tam dát tu mezeru a prodloužit konec slova – gén.“
Rose: „To je jedno, budu ti říkat Wan.“ *se mile usmála.* „Draenei, zajímavé.“ *zaklepala prstama na stůl.* „Vydrž, nachystám ti spaní.“ *se opět usmála a potom hodila pár pokrývek na zem.* „Ráno dořešíme další věci. Světlo s tebou, Wane.“ *poklepala Wan’geena po rameni a odešla.*
Wan’geen: „S tenou taky, dítě.“ *odvětl a doslova spadl rovnou do přichystaného ‚pelechu‘.*


Dalšího dne bylo draenovi o hodně lépe. Práce čeká.
Rose: „Dobré ráno, Wane. Tady máš snídani.“ *podala vařená vajíčka se sýrem.*
Wan’geen: „I tobě, dítě. Kde je Tant?“ *se opatrně zvedl a přisedl ke stolu.*
Rose: „Šel sekat dříví.“ *začala do sebe házet jídlo, kteŕe si už přichystala.*
Wan‘geen: „Dobře.“ *odvětil a s kamenným výrazem do sebe hodil všechno na talíři, málem i talíř sám.*
Rose: „Zajímavé, hodně zajímavé. Asi bych ti měla dělat větší porce.“ *řekla a protáhla spodní ret.*
Wan’geen: „To je dobré, dneska odejdu.“ *hodil okem na hůl.*
Rose: „A kam?“ *s plnou pusou pronesla.*
Wan’geen: „Někam… Kde to vůbec jsem?“ *se poškrábal na hlavě.*
Rose: „Tohle je krajina známa jako Hillsbrad.“ *řekla po spolknutí sousta.* „A žijou tu převážně lidé, semtam narazíš na taurena jako Tant“ *hlasitě vydechne.* „Nebo na trolla, či orka.“
Wan’geen: „Orka? Trolla?“ *přimhouří oči.*
Rose: „Ano, ale jsou to blbé stvoření a nijak se s něma nekamarádíme.“ Málem mi ruply nervy a to se mi běžně nestává.
Wan’geen: „S Hordou bojujeme už dlouhou dobu.“ *zhluboka vydechl, aby to nešlo poznat.*
Rose: „Aha, ale nikomu nebude vadit, když nějakého potkáš a rovnou na místě ho zabiješ.“ *se usměje a spláchne poslední sousto vodou.* „Nechceš taky vodu?“
Wan’geen: „Ne, děkuji.“ *slušně odmítl.* „Jestli ti to nebude vadit, už odejdu.“
Rose: „Tak brzy?“ *třískla se sklenicí, až ji málem rozbila.* „Nebudu tě nutit. Ale kdybys cokoliv potřeboval, můžeš se stavit, rádi tě tu pohostíme.“ *se usměje a odsune se od stolu, přičemž se vydá k holi.*
Wan‘geen: „To samé platí i pro mě.“ *se lehce uklonil.*
Rose: „Tohle je tvoje, ale ještě než ti to dám, co je tohle?“ *otočila hůl a ukázala na draeneiské písmo.*
Wan’geen: „To je draeneisky moje jméno. Držíš v ruce jednu z nejmagičtějších věcí, co jsi kdy držela a ptáš se na nějaké písmo. Ty bys mohla být draenei.“
Rose: „Knězové jsou už takoví.“ *se začne smát a podá mu hůl.*
Wan’geen: „Já jsem také kněz.“ *hrdě pronesl.*
Rose: „Tak to si budem rozumět mnohem víc.“ *se uculí.* „To se tu chceš promenádovat jako polonahý tvor?“ *koukne na šortky, které má oblečené.*
Wan’geen: „To máš pravdu, málem jsem zapomněl. Nemáš nějaký oděv? Byť obyčejný plášť?“ *řekl, jako kdyby prosil.*
Rose: „Jistě, ale patří to Tantovi.“ *opět dořekla a vydala se k další komodě, kde byly nějaké staré hadry.* „Zkus tohle. A tohle taky.“ *hodila po něm vestu a plášť.* „To by ti mělo padnout.“
Wan’geen: „Děkuji, dítě, děkuji.“ *se zvedne ze židle a hodí na sebe tyto oděvy.*
Rose: „No vidíš, jak ti padnou.“ *tleskne o svoje pravé stehno.*


Wan’gen: „Nuže, sbohem, dítě. A mockrát děkuji.“ *řekne ve dveřích, když je už na odchodu.*
Rose: „Já taky, dohodu máme, takže se neboj a kdykoliv sem páchni.“ *se usměje a opře o rám dveří.* „Nejsi odsud, co tu chceš dělat?“ *se smutně zeptala.*
Wan’geen: „Světlo ví, z nějakého důvodu tu musím být. Ale určitě budu šířit slovo Svatého Světla.“ *zvedne hlavu k obloze, která je dnes bez mraků.*
Rose: „Když se vydáš po této stezce, tak dojdeš do Ashenfieldu. Takovém námořním městečku, dalo by se říct.“ *ukáže ke stezce.*
Wan’geen: „Dobře. Děkuji.“ *se ohlédne za stezkou.*
Rose: „A ještě něco…“ *vyběhla ze dveří a objala ho.* „Budeš mi chybět, Wan'e.“
Wan’geen: „Ty mě taky, dítě.“ *obejme Rose.* Je to docela zvláštní, protože naposledy jsem objal svou matku před dekády a dekády let.
Rose: „Světlo s tebou, Wan'e.“ *prohodila se slzou na krajíčku a pustila sevření.*
Wan’geen: „I s tebou, dítě.“ *odvětil a pustil ženu.* Poté se vydal po stezce.
Rose: „Jsem ROSE!“ *zaječela na něj.*
Wan’geen: „Ovšem, Světlo i s Tantem.“ *odpověděl a už se neotočil.*


Už jdu nevěřící. Světlo Svaté zničí každou skulinu v temnotě a temnotu samotnou.
Nakonec zmizel daleko za stezkou a za stromy.

Shrnutí:

Děkuji
Kossy

Nick:

Plz. Dejte mi šanci na odpověď jako zaritý hráč Draenei

Chybí mi tam jakkákoliv zmínka o Naaru, sic je hezké, že tam je tolik Světla, ale i Naaru jsou skoro jejich "bozi", ztělesnění Světla. Tak to mi tam chybí.
Dále taureni... Oni by neměli být tak nepřátelský, byť vypadá jako Eredar, tauřeni neodsouzej. Spoznej, odsouzej. Tak. A ještě... tauren by nikdy o sobě neřekl, že je býk! Bože.

A pokud bys chtěl, mám celé Lore Draenei u sebe, tak kdybys měl zájem, PM plz. Nebo skype, pokud ho mám někde v profilu. To lore, máš tam fráze, chování, historií a další prkotinky, kej?

Schváleno na zkoušku.
Pokud budou nějaké stížnosti na tvé RP (nekorektní RP draeneie apod.) ze strany hráčů či samozřejmě GM/PJů, obdržíš varování a informace, co zlepšit. Pokud by poté nedošlo k nápravě, postava by ti byla odebrána.

Ve hře se nech od některého GM/PJe odportit do startovní lokace, ať si nabereš equip do začátku.