pro Lithiri Wed Nov 20, 2013 3:03 pmJméno: Salendis
Povolání: Paladinka
Věk: 549
Příběh:
Narodila jsem se před mnoha lety na planetě Argus, která kdysi bývala domovem naší rasy.
Žila jsem poměrně poklidně a šťastně. Tehdy bylo vše ještě v pořádku, alespoň já jsem to tak vnímala…
Po nějaké době však nastaly změny, i přes to, že jsem bývala ještě malá, poznala jsem, že je něco špatně, když jednou moje matka přišla domů a koukla se na mě, už si nepamatuji přesně její slova, jen vím, že z jejích očí šel vycítit strach, smutek, to jsem ještě nezažila, ne u své matky, vůbec jsem nevěděla co si o tom mám myslet….také jsem byla velmi malá, bylo dosti těžké to nějak pochopit a přebrat si to.
Moje matka mne tehdy dovedla…na nějakou vesmírnou loď, vůbec jsem tehdy neměla tušení co to může být, měla jsem z toho trochu strach…cítila se nesvá, avšak jsem byla velmi zvědavá a po několika dnech jsem si i zvykla…avšak, nebyl to domov, na který jsem byla zvyklá.…
Vše mi došlo až když jsem byla větší…vše jsem se dozvěděla. Nyní jsme se nacházeli na planetě, kterou jsme pojmenovali draenor, vypadala jinak než Argus, ale líbilo se mi tam, moc…bylo tam tolik věcí, které jsem si chtěla prohlédnout, tolik věcí, o kterých jsem se chtěla něco dozvědět. Světlužel, nestihla jsem to.
Najednou na nás začali útočit orkové, v tu dobu nikdo z nás nevěděl, proč a …jak? Co to do nich vjelo? Bylo to nečekané, napadli jednu z našich vesnic, ve které jsme s matkou a otcem, na neštěstí tehdy byli. Nepamatuji si vše přesně, ale vím, že to bylo příšerný masakr…tolik zbytečného umírání, tolik mrtvých, většinu z nich jsem znala, mí přátelé, příbuzní…V ten den zemřel můj otec a já začala orky nenávidět, den co den jsem musela myslet na ztrátu otce a na to, co vše jsme spolu stihli prožít, i když jsem se snažila vzpomínat jen na hezké věci, nebo tyto myšlenky potlačit úplně…v tu dobu to prostě nešlo a se vzpomínkami…přicházely slzy, ale také hněv…nenávist, vůči těm zrůdám, které tohle způsobily.
Museli jsme opustit další planetu, planetu, která nám přirostla k srdci, stala se naším druhým domovem, zamilovala jsem si to tam a většina z mých druhů také…Nikdy orkům nezapomenu to, co udělali. Vyhnali nás z tak nádherné planety a umožnili…dokonce dovolili démonům aby ji zničili! Znesvětili téměř všechna místa, na kterých se nacházely naše vesnice…znesvětili téměř celý draenor, dnes je to z velké části již jen pustina…pustina, ve které se pískem pod pálícím sluncem prochází démoni se svými odpornými nohsledy.
Tak jsme byli opět po dlouhé době zase ve „vzduchu“…bloudili jsme vesmírem, snažíc se najít nějaký….nový domov. Světlu žel, neudrželi jsme se v kosmu po delší dobu, skupinka elfů sabotovala nějaké části naší vesmírné lodě a my jsme byli nuceni nouzově přistát na nejbližší planetě, jež nese název Azeroth.
Naše přistání nebylo nejlepší, narazili jsme do země..a poškodili rozsáhlé oblasti jednoho ostrova…a co hůř, zemřelo spoustu našich druhů, nejvíc si z té doby pamatuji velký smutek…
Moje matka byla jedna z těch, kteří při pádu Exodar z nebes zaplatili životem, trvalo mi několik dní, než jsem byla vůbec schopna něco dělat, než jsem byla schopna pomoci své rase…přežít.
Tak jsme se nacházeli na nové, neprobádané planetě, tehdy jsme ještě neznali její jméno, nevěděli jsme nic o jejích obyvatelích, o fauně, flóře…vůbec jsme si nedokázali představit, co nás na této planetě potká.
Prvních několik týdnů jsme trávili hledáním přeživších, pomáhali jsme jim…V tuto dobu jsem po druhé v životě nejvíce používala magii světla, kterou jsem velmi dobře ovládala, také mi docela pomohli moje znalosti ohledně technologií…
Během našeho pokusu o…vzchopení se po nevydařeném přistání, jsme narazili na první obyvatele této planety, noční elfy. Já osobně si myslela, že jsou tu jedinou vyspělou formou života, tedy doufala jsem v to. Noční elfové nám, nebo tedy alespoň mě přišli zajímaví, přátelští…rozuměli jsme si.
Nabídli nám pomoc a pomohli nám postavit se znovu na nohy, do dnes jsem jim velice vděčná.
Brzy jsme se s pomocí elfů vzchopili, opět jsme byli schopni fungovat…ale stále ještě nebyly podmínky dokonalé, potřebovali jsme získat kontrolu nad ostrovem, na který, spolu s námi přistála i skupinka krvavých elfů, kteří sabotovali naši loď a naneštěstí přežili…
Ano, trvalo nám to delší dobu a…stálo nás to hodně sil, hodně zraněných, na štěstí ale světlo stálo při nás, pomohlo nám získat kontrolu nad ostrovem. V tu dobu, jsme si řekli, že by bylo na čase poslat do světa nějaké průzkumné expedice, věděli jsme toho stále tak málo, i když jsme si již byli vědomi, že na této planetě se nachází více rozumných forem bytí, než-li temní elfové, nevěděli jsme zhola nic o terénu, fauně…a také informace o zdejší flóře byly nedostačující…
Byla jsem jedna z prvních, jenž vyrazili prozkoumávat svět, byla jsem po dlouhé době opravdu šťastná, že vybrali zrovna mě, možná to bylo kvůli tomu, že dokáži používat světlo, možná kvůli mým znalostem, co se technologií týče… V tu dobu jsem měla strašný zápal pro práci, chtěla jsem se toho dozvědět o zdejším životě a podmínkách tolik….i když jsem se dlouhou dobu do politického dění mezi naší rasou a rasami ostatních nezapojovala, věděla jsem, co se děje, věděla jsem i o válkách, trápících tuto zemi, avšak jsem byla příliš ponořena do práce a výzkumu přírody…Sem tam jsem se do nějaké bitvy zapojila a pomohla alianci odolat pár útokům nemrtvých, ale například na samotný Northrend jsem se nikdy nepodívala.
Po celou dobu jsem prozkoumávala stále jen Kalimdor…Po prohře aliance a hordy v Northrendu proti pohromě jsem se musela stáhnout zpět do Exodar, jelikož pohyb po Kalimdor byl shledán za velmi nebezpečný…
Po nějakém čase jsem se i přes to, že jsem dlouho nebyla v akci stala velitelkou průzkumného týmu a byla jsem vyslána do východních království, prozkoumat zdejší terén, situaci. Opět jsem se se zápalem do své práce vydala do těchto končin i když jsem měla trochu strach z toho, co tam najdu, jen jsem doufala, že tam nebude tolik nemrtvých jako na Kalimdoru. Vydali jsme se tedy na cestu…lodí, po vodě, nebylo nás tam mnoho, alespoň ne od nás.
Na lodi jsem se nacházela z Draeneiů pouze já a jedna moje kolegyně.
Cesta zabrala několik týdnů, při cestě jsme neměli téměř žádné komplikace, snažili jsme se plout trasami, u kterých jsme si byli jisti, že jsou bezpečné, cíl naší cesty směřoval do Hillsbradu, proč zrovna tam, ptáte se? Já sama jsem se to nikdy nedozvěděla, kapitán, jež měl loď na povel se rozhodl jet zrovna tam…
(PS, tím věkem si nejsem jista, jelikož jsem nebyla schopna nikde nalézt časovou osu, což mě docela naštvalo!
..Pokud by s ním byl problém, klidně jej poupravím.)
Povolání: Paladinka
Věk: 549
Příběh:
Narodila jsem se před mnoha lety na planetě Argus, která kdysi bývala domovem naší rasy.
Žila jsem poměrně poklidně a šťastně. Tehdy bylo vše ještě v pořádku, alespoň já jsem to tak vnímala…
Po nějaké době však nastaly změny, i přes to, že jsem bývala ještě malá, poznala jsem, že je něco špatně, když jednou moje matka přišla domů a koukla se na mě, už si nepamatuji přesně její slova, jen vím, že z jejích očí šel vycítit strach, smutek, to jsem ještě nezažila, ne u své matky, vůbec jsem nevěděla co si o tom mám myslet….také jsem byla velmi malá, bylo dosti těžké to nějak pochopit a přebrat si to.
Moje matka mne tehdy dovedla…na nějakou vesmírnou loď, vůbec jsem tehdy neměla tušení co to může být, měla jsem z toho trochu strach…cítila se nesvá, avšak jsem byla velmi zvědavá a po několika dnech jsem si i zvykla…avšak, nebyl to domov, na který jsem byla zvyklá.…
Vše mi došlo až když jsem byla větší…vše jsem se dozvěděla. Nyní jsme se nacházeli na planetě, kterou jsme pojmenovali draenor, vypadala jinak než Argus, ale líbilo se mi tam, moc…bylo tam tolik věcí, které jsem si chtěla prohlédnout, tolik věcí, o kterých jsem se chtěla něco dozvědět. Světlužel, nestihla jsem to.
Najednou na nás začali útočit orkové, v tu dobu nikdo z nás nevěděl, proč a …jak? Co to do nich vjelo? Bylo to nečekané, napadli jednu z našich vesnic, ve které jsme s matkou a otcem, na neštěstí tehdy byli. Nepamatuji si vše přesně, ale vím, že to bylo příšerný masakr…tolik zbytečného umírání, tolik mrtvých, většinu z nich jsem znala, mí přátelé, příbuzní…V ten den zemřel můj otec a já začala orky nenávidět, den co den jsem musela myslet na ztrátu otce a na to, co vše jsme spolu stihli prožít, i když jsem se snažila vzpomínat jen na hezké věci, nebo tyto myšlenky potlačit úplně…v tu dobu to prostě nešlo a se vzpomínkami…přicházely slzy, ale také hněv…nenávist, vůči těm zrůdám, které tohle způsobily.
Museli jsme opustit další planetu, planetu, která nám přirostla k srdci, stala se naším druhým domovem, zamilovala jsem si to tam a většina z mých druhů také…Nikdy orkům nezapomenu to, co udělali. Vyhnali nás z tak nádherné planety a umožnili…dokonce dovolili démonům aby ji zničili! Znesvětili téměř všechna místa, na kterých se nacházely naše vesnice…znesvětili téměř celý draenor, dnes je to z velké části již jen pustina…pustina, ve které se pískem pod pálícím sluncem prochází démoni se svými odpornými nohsledy.
Tak jsme byli opět po dlouhé době zase ve „vzduchu“…bloudili jsme vesmírem, snažíc se najít nějaký….nový domov. Světlu žel, neudrželi jsme se v kosmu po delší dobu, skupinka elfů sabotovala nějaké části naší vesmírné lodě a my jsme byli nuceni nouzově přistát na nejbližší planetě, jež nese název Azeroth.
Naše přistání nebylo nejlepší, narazili jsme do země..a poškodili rozsáhlé oblasti jednoho ostrova…a co hůř, zemřelo spoustu našich druhů, nejvíc si z té doby pamatuji velký smutek…
Moje matka byla jedna z těch, kteří při pádu Exodar z nebes zaplatili životem, trvalo mi několik dní, než jsem byla vůbec schopna něco dělat, než jsem byla schopna pomoci své rase…přežít.
Tak jsme se nacházeli na nové, neprobádané planetě, tehdy jsme ještě neznali její jméno, nevěděli jsme nic o jejích obyvatelích, o fauně, flóře…vůbec jsme si nedokázali představit, co nás na této planetě potká.
Prvních několik týdnů jsme trávili hledáním přeživších, pomáhali jsme jim…V tuto dobu jsem po druhé v životě nejvíce používala magii světla, kterou jsem velmi dobře ovládala, také mi docela pomohli moje znalosti ohledně technologií…
Během našeho pokusu o…vzchopení se po nevydařeném přistání, jsme narazili na první obyvatele této planety, noční elfy. Já osobně si myslela, že jsou tu jedinou vyspělou formou života, tedy doufala jsem v to. Noční elfové nám, nebo tedy alespoň mě přišli zajímaví, přátelští…rozuměli jsme si.
Nabídli nám pomoc a pomohli nám postavit se znovu na nohy, do dnes jsem jim velice vděčná.
Brzy jsme se s pomocí elfů vzchopili, opět jsme byli schopni fungovat…ale stále ještě nebyly podmínky dokonalé, potřebovali jsme získat kontrolu nad ostrovem, na který, spolu s námi přistála i skupinka krvavých elfů, kteří sabotovali naši loď a naneštěstí přežili…
Ano, trvalo nám to delší dobu a…stálo nás to hodně sil, hodně zraněných, na štěstí ale světlo stálo při nás, pomohlo nám získat kontrolu nad ostrovem. V tu dobu, jsme si řekli, že by bylo na čase poslat do světa nějaké průzkumné expedice, věděli jsme toho stále tak málo, i když jsme si již byli vědomi, že na této planetě se nachází více rozumných forem bytí, než-li temní elfové, nevěděli jsme zhola nic o terénu, fauně…a také informace o zdejší flóře byly nedostačující…
Byla jsem jedna z prvních, jenž vyrazili prozkoumávat svět, byla jsem po dlouhé době opravdu šťastná, že vybrali zrovna mě, možná to bylo kvůli tomu, že dokáži používat světlo, možná kvůli mým znalostem, co se technologií týče… V tu dobu jsem měla strašný zápal pro práci, chtěla jsem se toho dozvědět o zdejším životě a podmínkách tolik….i když jsem se dlouhou dobu do politického dění mezi naší rasou a rasami ostatních nezapojovala, věděla jsem, co se děje, věděla jsem i o válkách, trápících tuto zemi, avšak jsem byla příliš ponořena do práce a výzkumu přírody…Sem tam jsem se do nějaké bitvy zapojila a pomohla alianci odolat pár útokům nemrtvých, ale například na samotný Northrend jsem se nikdy nepodívala.
Po celou dobu jsem prozkoumávala stále jen Kalimdor…Po prohře aliance a hordy v Northrendu proti pohromě jsem se musela stáhnout zpět do Exodar, jelikož pohyb po Kalimdor byl shledán za velmi nebezpečný…
Po nějakém čase jsem se i přes to, že jsem dlouho nebyla v akci stala velitelkou průzkumného týmu a byla jsem vyslána do východních království, prozkoumat zdejší terén, situaci. Opět jsem se se zápalem do své práce vydala do těchto končin i když jsem měla trochu strach z toho, co tam najdu, jen jsem doufala, že tam nebude tolik nemrtvých jako na Kalimdoru. Vydali jsme se tedy na cestu…lodí, po vodě, nebylo nás tam mnoho, alespoň ne od nás.
Na lodi jsem se nacházela z Draeneiů pouze já a jedna moje kolegyně.
Cesta zabrala několik týdnů, při cestě jsme neměli téměř žádné komplikace, snažili jsme se plout trasami, u kterých jsme si byli jisti, že jsou bezpečné, cíl naší cesty směřoval do Hillsbradu, proč zrovna tam, ptáte se? Já sama jsem se to nikdy nedozvěděla, kapitán, jež měl loď na povel se rozhodl jet zrovna tam…
(PS, tím věkem si nejsem jista, jelikož jsem nebyla schopna nikde nalézt časovou osu, což mě docela naštvalo!
..Pokud by s ním byl problém, klidně jej poupravím.)Naposledy upravil Lithiri dne Wed Nov 20, 2013 3:40 pm, celkově upraveno 1 krát
. Vím, i já to znám, je to zlozvyk z Warcraftu III, ale musí se to překousnout a předělat na noční elfy. (jsme narazili na první obyvatele této planety, temné elfy.)
