pro Grey Wed Dec 11, 2013 8:52 pmZdravím,chcel by som požádat o Unikátnu Rasu černého loveckého pejska,tady je aj príbeh :O pak ho dokončím jen prosím dejte Komment moc my to pomúže..
Skvrnka
Celý příběh započal, když se do panství jménem Lorstead dostala postarší fenka. Unavená se zatoulala po městě, dokud nenašla nějaké pohozené zbytky jídla, které chňapla do tlamy a odkráčela si někam mezi domy. Utišila pouze svůj neklidný žaludek a znavena se uložila ke spánku.
Když se ráno vzbudila, pomalu zvedla hlavu a ohlédla se po něčem dalším, co by mohla smlsnout, bohužel neměla takové štěstí, rozhodla se to tedy zkusit někde jinde. Vstala a odťapkala si to do ulic. Po krátké procházce a důkladného pročmuchávání každého koutku konečně našla svou kořist. Před domem ležel malý košík s připravenou svačinou. I když byla jejím pánem dřív cvičena, že z takových lidských věcí jídlo brát nesmí, na to v tu chvíli takzvaně hodila bobek. Nestihla jí ani ukápnout slina na zem z oné pěkné vůně linoucí se z košíku a už pelášila k němu. Nedožvýkala ani první kus masa a už se ode dveří domu ozvalo naštvaným hlasem „Co to sakra děláš psisko?! Vypadni!“ ani to žena stojící u vchodu nedořekla a ohnala se po feně koštětem „Huš!“ hekla při druhém úderu. Feně zadrkotali nepříjemně zuby, když ji bouchla do čenichu, zapískala a couvla za sebe, byla však připravená se o potravu i bít, když už na to přišlo. Přikrčila se a začala hlasitě vrčet při pohledu na nepříjemnou obyvatelku. „Stráže! Pomoc!“ Houkla vystrašená žena, když na ni tak velká fena zavrčela.
Když to první z kolemjdoucích strážníků zaslechl, nečekal a hned přiběhl. Mladý poručík Mistmantle, prohlédl si psa a už sáhl po zbrani, když se na něj však pes pootočil, na chvíli vrčení ustalo. Nechal tedy ruku na místě, ale zbraň nevytáhl. Rychle se ohlédl a podíval se zpět na fenu. „Patří někomu tento pes?“ Křikl tázavě do okolí, ozvala se však jen ona vystrašená žena „Na co čekáte, propíchněte ho! Chtěl mě napadnout, jistě je nebezpečný!“ Tobias si ho tedy prohlédl a trochu se přikrčil, poté vytáhl z kapsy na opasku zabalený chléb s kouskem uzeného. Fena mírně natočila hlavu na stranu a čekala, co bude. Stále však byla odhodlaná soupeřit o ono maso v košíku. Když ale poručík rozbalil svačinu a i s chlebem jí to začal podávat, nečekaně po tom rafla. Tobias vystrašeně couvl, ale přesto cítil, jak mu po prstech přejeli její zuby, sebou si však vzali pouze onu potravu.
Fena na nic nečekala a začala s tím utíkat na místo, kde neohroženě přespala, doufajíc že ji už nikdo při jídle nevyruší. To se jí ale nepodařilo, Tobias na to místo doběhl taky. Pustila potravu a zavrčela na neznámého muže, i když jí to dal zrovna on. Muž si dřepl a hodil ji ještě kousek chleba, po tomto činu vrčet přestala a nerušeně se dala do jídla. „Vzít sebou tě ale nemůžu“ zamyšleně zamumlal „budu tě tady muset nechat. Nejsi ale moc čistá.“ odmlčel se a promnul si bradu „Nevadí, budu ti říkat Skvrnka“ ušklíbl se nad svým novým ne úplně schváleným mazlíčkem a postavil se, věnoval jí ještě krátký pohled a vyrazil pryč.
Nejspíš doufal, že už neudělá žádné problémy a začal jí den co den nosit nějakou potravu a vskutku se nic nedělo. Jeden večer se však vrátil, když tam ležela vyčerpaná a vedle ní pískalo znepokojené štěně. Všiml si, že toho na ni bylo hodně. Štěně zabalil do košile a strčil opatrně do brašny tak aby trochu koukalo ven, ale nemohlo se mu nic stát, Skvrnku potom vzal do náruče a odnesl za kasárny, kde ji přivázal a donesl ji pití, s trochou jídla.
Nezbývalo jí moc času a on to věděl, zapřísáhl se, že se o štěně postará. Bránila se smrti jen do doby, potřebné pro přežití štěněte. Když ale podlehla, zanesl ji dolů z kasáren a pohřbil její tělo do zapadlé části města mezi domy, kam jí nosil potravu.
Jak vravím pak to dokončím len prosím,komentujte..
Skvrnka
Celý příběh započal, když se do panství jménem Lorstead dostala postarší fenka. Unavená se zatoulala po městě, dokud nenašla nějaké pohozené zbytky jídla, které chňapla do tlamy a odkráčela si někam mezi domy. Utišila pouze svůj neklidný žaludek a znavena se uložila ke spánku.
Když se ráno vzbudila, pomalu zvedla hlavu a ohlédla se po něčem dalším, co by mohla smlsnout, bohužel neměla takové štěstí, rozhodla se to tedy zkusit někde jinde. Vstala a odťapkala si to do ulic. Po krátké procházce a důkladného pročmuchávání každého koutku konečně našla svou kořist. Před domem ležel malý košík s připravenou svačinou. I když byla jejím pánem dřív cvičena, že z takových lidských věcí jídlo brát nesmí, na to v tu chvíli takzvaně hodila bobek. Nestihla jí ani ukápnout slina na zem z oné pěkné vůně linoucí se z košíku a už pelášila k němu. Nedožvýkala ani první kus masa a už se ode dveří domu ozvalo naštvaným hlasem „Co to sakra děláš psisko?! Vypadni!“ ani to žena stojící u vchodu nedořekla a ohnala se po feně koštětem „Huš!“ hekla při druhém úderu. Feně zadrkotali nepříjemně zuby, když ji bouchla do čenichu, zapískala a couvla za sebe, byla však připravená se o potravu i bít, když už na to přišlo. Přikrčila se a začala hlasitě vrčet při pohledu na nepříjemnou obyvatelku. „Stráže! Pomoc!“ Houkla vystrašená žena, když na ni tak velká fena zavrčela.
Když to první z kolemjdoucích strážníků zaslechl, nečekal a hned přiběhl. Mladý poručík Mistmantle, prohlédl si psa a už sáhl po zbrani, když se na něj však pes pootočil, na chvíli vrčení ustalo. Nechal tedy ruku na místě, ale zbraň nevytáhl. Rychle se ohlédl a podíval se zpět na fenu. „Patří někomu tento pes?“ Křikl tázavě do okolí, ozvala se však jen ona vystrašená žena „Na co čekáte, propíchněte ho! Chtěl mě napadnout, jistě je nebezpečný!“ Tobias si ho tedy prohlédl a trochu se přikrčil, poté vytáhl z kapsy na opasku zabalený chléb s kouskem uzeného. Fena mírně natočila hlavu na stranu a čekala, co bude. Stále však byla odhodlaná soupeřit o ono maso v košíku. Když ale poručík rozbalil svačinu a i s chlebem jí to začal podávat, nečekaně po tom rafla. Tobias vystrašeně couvl, ale přesto cítil, jak mu po prstech přejeli její zuby, sebou si však vzali pouze onu potravu.
Fena na nic nečekala a začala s tím utíkat na místo, kde neohroženě přespala, doufajíc že ji už nikdo při jídle nevyruší. To se jí ale nepodařilo, Tobias na to místo doběhl taky. Pustila potravu a zavrčela na neznámého muže, i když jí to dal zrovna on. Muž si dřepl a hodil ji ještě kousek chleba, po tomto činu vrčet přestala a nerušeně se dala do jídla. „Vzít sebou tě ale nemůžu“ zamyšleně zamumlal „budu tě tady muset nechat. Nejsi ale moc čistá.“ odmlčel se a promnul si bradu „Nevadí, budu ti říkat Skvrnka“ ušklíbl se nad svým novým ne úplně schváleným mazlíčkem a postavil se, věnoval jí ještě krátký pohled a vyrazil pryč.
Nejspíš doufal, že už neudělá žádné problémy a začal jí den co den nosit nějakou potravu a vskutku se nic nedělo. Jeden večer se však vrátil, když tam ležela vyčerpaná a vedle ní pískalo znepokojené štěně. Všiml si, že toho na ni bylo hodně. Štěně zabalil do košile a strčil opatrně do brašny tak aby trochu koukalo ven, ale nemohlo se mu nic stát, Skvrnku potom vzal do náruče a odnesl za kasárny, kde ji přivázal a donesl ji pití, s trochou jídla.
Nezbývalo jí moc času a on to věděl, zapřísáhl se, že se o štěně postará. Bránila se smrti jen do doby, potřebné pro přežití štěněte. Když ale podlehla, zanesl ji dolů z kasáren a pohřbil její tělo do zapadlé části města mezi domy, kam jí nosil potravu.
Jak vravím pak to dokončím len prosím,komentujte..
.
