Rád bych požádal o schválení organizace (ne guildy) a jejího lore.
O co jde
Jedná se o nový trpasličí klan, respektive skupinu trpaslíků provázející jejich vladaře v honbě za bohatstvím. Klan byl dlouhou dobu odříznut od okolí a teprve nedávno se znovu ukázal světu.
Historie klanu
První zápisy v kronice klanu popisují cestu téměř mýtického Grungiho Zakladatele do hor na sever od trpasličích království. Žádný z Žulonosů nikdy nepochyboval o skutečnosti těchto událostí, nicméně faktem zůstává, že první kronika se začala psát až za dob třetího téna.
Podle příběhů to byl právě Grungi, kdo se nepohodl s trpasličím králem, shromáždil kolem sebe skupinu řemeslníků a dobrodruhů a vydal se na nebezpečnou pouť do hor daleko na severu, hledajíc klid a svobodu. Též je mu připisováno rozhodnutí začít kopat v hoře, která se později měla stát sídelním městem Žulonosů. Městem, které v dobách své největší slávy mohlo rozlohou, řemeslným zpracováním a bohatstvím směle soupeřit se všemi ostatními trpasličími městy. Zde měl klan dorůst do velikosti a užívat si blahobytu jen aby tu byl o několik staletí později pohřben zaživa.
K další významné události došlo za vlády Grungiho vnuka, který oficiálně potvrdil následovníky Grungiho a jeho potomky za nový trpasličí klan, prohlásil sebe a zpětně svého otce a děda tény a rozhodl se přeměnit malou důlní osadu v podzemní město. Trpasličí král se pramálo zajímal o malou skupinu trpaslíků kdesi daleko od jeho říše a tak se vznikem klanu Žulonosů nebyl žádný problém.
Během následujících osmi staletí klan rostl a prosperoval. Město se značně zvětšilo a díky bohatým nalezištím kovů přímo v hoře bohatlo. Klan udržoval obchodní styky s okolím a i se svými vzdálenými příbuznými. Ténové byli velmi vážení a bylo podepsáno mnoho přátelských smluv s lidskými vládci, mezi kterými se žulonoská řemeslná zručnost se brzy stala legendou.
To se však záhy změnilo. Za vlády téna Olfena Rogarssona začala válka. Na klan tvrdě dopadlo kladivo osudu a ze tmy pod horou začala přicházet pohroma. Jak zjistil další z válečnických ténů při své odvážné a sebevražedné výpravě za odhalením příčiny, v jednom z opuštěných ramen dolu zbudovali trpaslíci, kteří přicestovali z říše na jihu a jejichž příbuzní se později za války Tří kladiv stali klanem Temného železa, ohavný oltář, pokrytý zlými runami a spoutaný temnou magií. A právě tento oltář přeměnil koboldy, běžnou důlní havěť, ve stroje na zabíjení. Dal jim sílu, vychytralost a nespoutanou agresivitu. Temní trpaslíci Žulonosům záviděli jejich bohatství, nenáviděli je za jejich úspěch a tyto pocity, vyryté v runách na oltáři, se přenesly i na koboldy.
Nejdříve docházelo k malým šarvátkám v nejhlubších dolech. Pak se válka začala přelévat do vyšších pater a Žulonosové se museli stále více věnovat válce. Obchodní styky byly řidší a řidší, těžba menší a klan unavenější. Příval nepřátel nešel zarazit a i když trpaslíci tvrdě bojovali o každý metr, brzy se bitvy rozhořely v celém důlním systému. Koboldi kopali nové tunely a přepadávali horníky, kteří museli vyměnit krumpáče za sekery a zahájit totální válku. Tehdy se brány města se na tisíc let uzavřely. Během staletí svět na Žulonosy zapomněl a staly se z nich pouhé pohádkové bytosti v lidských knihách a letmé zmínky v trpasličích kronikách, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Pouze jedinkrát vyslali trpaslíci z klanu Divokých kladiv, kteří byli Žulonosům nejblíže, malou výpravu, která měla zjistit jejich osud. Nikdy se však nevrátila. A zatímco svět zapomínal, klan upadal.
I přes odhodlání, nelítostnost a zuřivost trpaslíků, bojujících ze všech sil, nakonec museli opustit doly a zapečetit přístupovou chodbu. To jim podařilo hlavně díky oběti nejzuřivějšího z ténů, který se svou gardou tři dny držel nápor nepřátel a tím získal dost času pro kameníky k zazdění vchodu. Jeho ostatky stále leží nepohřbeny a nepokojný duch bdí ve svém věčném hněvu. Nikdo o tom neví, ale nesmiřitelný hněv, nenávist a zloba téna, která přežila i jeho smrt, stále děsí koboldy tak moc, že od té doby nikdo z nich do Krvavé chodby, jak se jí začalo říkat, nikdy nevstoupil.
Oběť téna však získala jen pár let nejistého míru, neboť koboldi vykopali novou přístupovou cestu, vnikli do města a přinesli klanu ty nejtěžší časy. Během čtyř staletí nelítostných bojů ztráceli Žulonosové jednu čtvrť za druhou, dílnu za dílnou a jejich počty ubývaly. Každý z ténů se mnohokrát pokusil o ofenzívu, která by vyrvala město, posvátné dílo předků, z nečistých pracek nepřítele, jen aby zjistil, že trpaslíků je již příliš málo na to, aby znovudobyté čtvrti udrželi. Nekončící válka se na Žulonosech podepsala. Z řemeslníků se stali válečníci, jejich srdce ztvrdla a naplnila se spravedlivým hněvem a nenávistí. Také se ale stali těmi nejodhodlanějšími a nejzatvrzelejšími z trpaslíků, tesknící po zašlé slávě a pevně rozhodnuti neztratit celé město, obnovit odkaz předků a nezažít hanbu z porážky ve válce, která se nedá vyhrát.
Když na kamenný trůn pod horou usedl Drumin Donarsson, ovládali Žulonosové pouze zbytky rozbořeného pivovaru, ténovy síně, klanovou halu a několik částí přilehlých čtvrtí. Novému vladaři se po letech těžkých bojů povedlo rozšířit a udržet prostory obývané trpaslíky. S přibývajícím věkem si však stále více uvědomoval nereálnost znovudobytí města. Když již jako starý vladař s těžkým srdcem předložil klanu návrh na opuštění Říše pod horou a zachránění toho, co z klanu zbylo, málem vypukla vzpoura. Trpaslíci chovající tradice a odkaz předků v posvátné úctě odmítli vydat svůj domov. Avšak po několika dnech hádek dospěli k řešení, které se jevilo jako rozumné. Tén se s necelou stovkou trpaslíků, téměř třetinou klanu, probojoval k bráně a vyvedl Žulonosy zpět do světa, který na ně už dávno zapomněl a který byl tak jiný, než pamatovaly kroniky.
Nyní musí Žulonosové prokázat své schopnosti. Jejich přežití záleží na tom, zda dokáží obnovit zapomenutá spojenectví, najít nová naleziště a získat bohatství pro novou válku. Válku, která by zničila jejich největšího nepřítele, konečnou válku, která by obnovila odkaz předků a přinesla mír, po kterém tolik touží.
Cíle klanu
Zlato, ocel, zbraně, noví spojenci. Jediným smyslem výpravy téna Drumina Donarssona je hromadění bohatství a prostředků pro vedení války. Jedině tak zachrání klan od naprostého zničení a získá zpět své město. A hromadění zlata a drahých kamenů je přeci tak příjemné…
Organizace klanu
Dříve býval klan rozdělen na rodiny, zabývající se jednotlivými řemesly a funkcemi. Horníci, kameníci, vojáci, runoví mistři a mnoho dalších. I když toto rozdělení formálně stále existuje, Žulonosové se naučili cenit si spíše schopností jednotlivce, namísto jeho rodu. Jedinou výjimku tvoří vládnoucí dynastie, ze které pochází klanový vládce, tén.
Trpaslíci si též cení vysokého věku a s ním přicházející moudrosti, proto mladší chovají v úctě starší a naslouchají jejich radám. Také velice ctí své předky a snaží se pečlivě dodržovat staré tradice.
Samotná ténova družina je směsicí trpaslíků různého rodového původu, věku i profesí (i když staletí přeměnila téměř všechny Žulonosy na válečníky), spojená nadějí na znovuzískání ztracené slávy.
Chcete se přidat?
Jedno je třeba si hned ze začátku ujasnit. Žulonosem se trpaslík nestane. Žulonosem se musí narodit. A kvůli své specifičnosti a odlišnosti od ostatních klanů je možnost postav poněkud omezena. Každý Žulonos strávil celý svůj život v podzemním městě izolovaný od světa (až do odchodu téna) a byl ve větší či menší míře zapojen do války. Proto bych byl rád, máte-li o takového trpaslíka zájem, abyste mi v PM poslali koho a jak chcete hrát a případně si vyjasnili nějaké nesrovnalosti (kontaktní jméno Vesanius – pokusím se odpovědět co nejdříve). Nechci žádný příběh ani dlouhé eseje, jde mi jen o vyvarování se případných nedorozumění a nejasností.
Nechcete posílat PM/hrát Žulonosa, ale i tak by jste rádi pomohli klanu získat jeho ztracenou slávu?
Pak nás najděte ve hře a zkuste přesvědčit téna, že jste pro klan přínosem a budete užiteční. Dokonce ani nemusíte být trpaslík. Jen vás předem varuji, že Drumin Donarsson je k cizincům velice podezřívavý a budete se muset velice snažit, abyste získali uznání.
Klan Žulonosů
O co jde
Jedná se o nový trpasličí klan, respektive skupinu trpaslíků provázející jejich vladaře v honbě za bohatstvím. Klan byl dlouhou dobu odříznut od okolí a teprve nedávno se znovu ukázal světu.
Historie klanu
První zápisy v kronice klanu popisují cestu téměř mýtického Grungiho Zakladatele do hor na sever od trpasličích království. Žádný z Žulonosů nikdy nepochyboval o skutečnosti těchto událostí, nicméně faktem zůstává, že první kronika se začala psát až za dob třetího téna.
Podle příběhů to byl právě Grungi, kdo se nepohodl s trpasličím králem, shromáždil kolem sebe skupinu řemeslníků a dobrodruhů a vydal se na nebezpečnou pouť do hor daleko na severu, hledajíc klid a svobodu. Též je mu připisováno rozhodnutí začít kopat v hoře, která se později měla stát sídelním městem Žulonosů. Městem, které v dobách své největší slávy mohlo rozlohou, řemeslným zpracováním a bohatstvím směle soupeřit se všemi ostatními trpasličími městy. Zde měl klan dorůst do velikosti a užívat si blahobytu jen aby tu byl o několik staletí později pohřben zaživa.
K další významné události došlo za vlády Grungiho vnuka, který oficiálně potvrdil následovníky Grungiho a jeho potomky za nový trpasličí klan, prohlásil sebe a zpětně svého otce a děda tény a rozhodl se přeměnit malou důlní osadu v podzemní město. Trpasličí král se pramálo zajímal o malou skupinu trpaslíků kdesi daleko od jeho říše a tak se vznikem klanu Žulonosů nebyl žádný problém.
Během následujících osmi staletí klan rostl a prosperoval. Město se značně zvětšilo a díky bohatým nalezištím kovů přímo v hoře bohatlo. Klan udržoval obchodní styky s okolím a i se svými vzdálenými příbuznými. Ténové byli velmi vážení a bylo podepsáno mnoho přátelských smluv s lidskými vládci, mezi kterými se žulonoská řemeslná zručnost se brzy stala legendou.
To se však záhy změnilo. Za vlády téna Olfena Rogarssona začala válka. Na klan tvrdě dopadlo kladivo osudu a ze tmy pod horou začala přicházet pohroma. Jak zjistil další z válečnických ténů při své odvážné a sebevražedné výpravě za odhalením příčiny, v jednom z opuštěných ramen dolu zbudovali trpaslíci, kteří přicestovali z říše na jihu a jejichž příbuzní se později za války Tří kladiv stali klanem Temného železa, ohavný oltář, pokrytý zlými runami a spoutaný temnou magií. A právě tento oltář přeměnil koboldy, běžnou důlní havěť, ve stroje na zabíjení. Dal jim sílu, vychytralost a nespoutanou agresivitu. Temní trpaslíci Žulonosům záviděli jejich bohatství, nenáviděli je za jejich úspěch a tyto pocity, vyryté v runách na oltáři, se přenesly i na koboldy.
Nejdříve docházelo k malým šarvátkám v nejhlubších dolech. Pak se válka začala přelévat do vyšších pater a Žulonosové se museli stále více věnovat válce. Obchodní styky byly řidší a řidší, těžba menší a klan unavenější. Příval nepřátel nešel zarazit a i když trpaslíci tvrdě bojovali o každý metr, brzy se bitvy rozhořely v celém důlním systému. Koboldi kopali nové tunely a přepadávali horníky, kteří museli vyměnit krumpáče za sekery a zahájit totální válku. Tehdy se brány města se na tisíc let uzavřely. Během staletí svět na Žulonosy zapomněl a staly se z nich pouhé pohádkové bytosti v lidských knihách a letmé zmínky v trpasličích kronikách, kterým nikdo nevěnoval pozornost. Pouze jedinkrát vyslali trpaslíci z klanu Divokých kladiv, kteří byli Žulonosům nejblíže, malou výpravu, která měla zjistit jejich osud. Nikdy se však nevrátila. A zatímco svět zapomínal, klan upadal.
I přes odhodlání, nelítostnost a zuřivost trpaslíků, bojujících ze všech sil, nakonec museli opustit doly a zapečetit přístupovou chodbu. To jim podařilo hlavně díky oběti nejzuřivějšího z ténů, který se svou gardou tři dny držel nápor nepřátel a tím získal dost času pro kameníky k zazdění vchodu. Jeho ostatky stále leží nepohřbeny a nepokojný duch bdí ve svém věčném hněvu. Nikdo o tom neví, ale nesmiřitelný hněv, nenávist a zloba téna, která přežila i jeho smrt, stále děsí koboldy tak moc, že od té doby nikdo z nich do Krvavé chodby, jak se jí začalo říkat, nikdy nevstoupil.
Oběť téna však získala jen pár let nejistého míru, neboť koboldi vykopali novou přístupovou cestu, vnikli do města a přinesli klanu ty nejtěžší časy. Během čtyř staletí nelítostných bojů ztráceli Žulonosové jednu čtvrť za druhou, dílnu za dílnou a jejich počty ubývaly. Každý z ténů se mnohokrát pokusil o ofenzívu, která by vyrvala město, posvátné dílo předků, z nečistých pracek nepřítele, jen aby zjistil, že trpaslíků je již příliš málo na to, aby znovudobyté čtvrti udrželi. Nekončící válka se na Žulonosech podepsala. Z řemeslníků se stali válečníci, jejich srdce ztvrdla a naplnila se spravedlivým hněvem a nenávistí. Také se ale stali těmi nejodhodlanějšími a nejzatvrzelejšími z trpaslíků, tesknící po zašlé slávě a pevně rozhodnuti neztratit celé město, obnovit odkaz předků a nezažít hanbu z porážky ve válce, která se nedá vyhrát.
Když na kamenný trůn pod horou usedl Drumin Donarsson, ovládali Žulonosové pouze zbytky rozbořeného pivovaru, ténovy síně, klanovou halu a několik částí přilehlých čtvrtí. Novému vladaři se po letech těžkých bojů povedlo rozšířit a udržet prostory obývané trpaslíky. S přibývajícím věkem si však stále více uvědomoval nereálnost znovudobytí města. Když již jako starý vladař s těžkým srdcem předložil klanu návrh na opuštění Říše pod horou a zachránění toho, co z klanu zbylo, málem vypukla vzpoura. Trpaslíci chovající tradice a odkaz předků v posvátné úctě odmítli vydat svůj domov. Avšak po několika dnech hádek dospěli k řešení, které se jevilo jako rozumné. Tén se s necelou stovkou trpaslíků, téměř třetinou klanu, probojoval k bráně a vyvedl Žulonosy zpět do světa, který na ně už dávno zapomněl a který byl tak jiný, než pamatovaly kroniky.
Nyní musí Žulonosové prokázat své schopnosti. Jejich přežití záleží na tom, zda dokáží obnovit zapomenutá spojenectví, najít nová naleziště a získat bohatství pro novou válku. Válku, která by zničila jejich největšího nepřítele, konečnou válku, která by obnovila odkaz předků a přinesla mír, po kterém tolik touží.
Cíle klanu
Zlato, ocel, zbraně, noví spojenci. Jediným smyslem výpravy téna Drumina Donarssona je hromadění bohatství a prostředků pro vedení války. Jedině tak zachrání klan od naprostého zničení a získá zpět své město. A hromadění zlata a drahých kamenů je přeci tak příjemné…
Organizace klanu
Dříve býval klan rozdělen na rodiny, zabývající se jednotlivými řemesly a funkcemi. Horníci, kameníci, vojáci, runoví mistři a mnoho dalších. I když toto rozdělení formálně stále existuje, Žulonosové se naučili cenit si spíše schopností jednotlivce, namísto jeho rodu. Jedinou výjimku tvoří vládnoucí dynastie, ze které pochází klanový vládce, tén.
Trpaslíci si též cení vysokého věku a s ním přicházející moudrosti, proto mladší chovají v úctě starší a naslouchají jejich radám. Také velice ctí své předky a snaží se pečlivě dodržovat staré tradice.
Samotná ténova družina je směsicí trpaslíků různého rodového původu, věku i profesí (i když staletí přeměnila téměř všechny Žulonosy na válečníky), spojená nadějí na znovuzískání ztracené slávy.
Chcete se přidat?
Jedno je třeba si hned ze začátku ujasnit. Žulonosem se trpaslík nestane. Žulonosem se musí narodit. A kvůli své specifičnosti a odlišnosti od ostatních klanů je možnost postav poněkud omezena. Každý Žulonos strávil celý svůj život v podzemním městě izolovaný od světa (až do odchodu téna) a byl ve větší či menší míře zapojen do války. Proto bych byl rád, máte-li o takového trpaslíka zájem, abyste mi v PM poslali koho a jak chcete hrát a případně si vyjasnili nějaké nesrovnalosti (kontaktní jméno Vesanius – pokusím se odpovědět co nejdříve). Nechci žádný příběh ani dlouhé eseje, jde mi jen o vyvarování se případných nedorozumění a nejasností.
Nechcete posílat PM/hrát Žulonosa, ale i tak by jste rádi pomohli klanu získat jeho ztracenou slávu?
Pak nás najděte ve hře a zkuste přesvědčit téna, že jste pro klan přínosem a budete užiteční. Dokonce ani nemusíte být trpaslík. Jen vás předem varuji, že Drumin Donarsson je k cizincům velice podezřívavý a budete se muset velice snažit, abyste získali uznání.
Naposledy upravil Vesanius dne Fri Nov 29, 2013 6:33 pm, celkově upraveno 1 krát