pro Lavernus Wed Dec 25, 2013 8:37 pmJméno: Crimor
Věk: 23 (27.12. mu bude 24)
RP body: 7
Played: 8dní cca
Počet EB: 50+?
STRASTI MINULOSTI
„U Světla, ne, ne, ne!“ Začal Crimor naštvaně bušit rukama o stůl. Další útok nemrtvých při kterém Strážci Farmy ztratili víc jak čtvrtinu mužstva, ať se snažil sebevíc víc jak dva nezachránil, zbytku mužů už nedokázal pomoci. Bylo to tím , že už jednoduše neměl v ten den sílu na další léčení, či zranění byla fatální. Jediné na co se zmohl byla felčařina, kteroužto provozoval jako nováček na Velké Farmě, ani ta nepomohla, jediné co mohl bylo zkroušeně pozorovat jak mu umírají muži pod rukama, stejně jako téměř všem ostatním kněžím. Nyní seděl ve velitelově hale sám a jen sklesle si držel hlavu obouma rukama. Neměl dneska sílu už na nic… když v tom se ozval řev boje.. „Nemrtvý se seskupili a útočí znovu, tentokrát ze vzduchu!“ Crimor se chopil svého meče a knihy a vyrazil pomoci obráncům. Ten den padlo mnoho mužů a žen a Crimor s tím nemohl nic udělat. Sám po boji vysílený padl na jednu z postelí a snažil se nabral trochu síly.
Na další den vysvitla naděje, že snad zkázu zaženou pomocí mocné zbraně. Samotného Utherova kladiva. Proběhl sraz odhodlaných hrdinů, kterýžto by byli vysláni na tuto nebezpečnou výpravu. Crimor měl pocit, že tohle je možnost jak odčinit svoji neschopnost a konečně pomoci lidem a zabránit na další ztrátě životů. Ve skupince byli známé tváře.. Kelborn, Gwydion, Lakam, elfka, které někdo říkal Bellatrix, Arciinkvizitor Illithius osobně a pak ještě Crimor, řadový kněz, spíše felčar. Po zhruba třech dnech připravování skupinka vyrazila, nemrtví se podivně utišili a nezaútočili sami od sebe.
Domluvou bylo, že hrdinové bránící Vranov vyprovokují nemrtvé, aby měla jejich skupinka čas na získání kladiva. Crimor měl z toho špatný pocit, jako by cítil vinu za padlé v době, kdy on tam nebude, avšak cítil velkou naději, pokud se mu podaří získat ono kladivo. Cesta k hrobce proběhla poměrně klidnou plavbou, tedy kromě incidentu s Gargoylem, který ho svrhl do vody a poté ho málem sežrali pyraně. Ztratil svůj milovaný plášť.Ten plášť, který dostal ještě ve Stormwindu jako novic. Poté co se konečně dostali k hrobce s nadějí v srdci, avšak to by nebyl Crimorův osud aby nenastalo velké zklamání, byli přepadeni z obou stran nemrtvými a samotným rytířem smrti. Arciinkvizitor jim pomohl utéci a poté se s pomocí Medivha dostali od hrobky pryč. Crimor byl skleslý a cítil, že tam měl zemřít, zklamal. Sebe. Obránce. Světlo.
Příštích několik dní pobýval velice často sám v hlavní hale Vranova a četl si knihu Světla Svatého. Nemrtví dali pokoj a nechávali všechny národy aby se pozabíjeli mezi sebou svou ješitností, sám Crimor to o sobě netvrdil, avšak dalo by se říct že díky tomuto začal chápat význam pokory. Respektoval všechny víry a nikdy nikomu nevnucoval víru svou. Měl stejné pochopení pro všechny, nehledě na rasy a snažil se hledit na problémy s nadhledem. Nikdy necítil žádnou zášť vůči někomu z Hordy, věděl o jejich historii a znal jejich současný stav.
Podobným tempem se atmosféra nasáklá smrtí táhla do doby, než Medivh se rozhodl, že je čas utéct. Mladý kněz nechápal jak toho chtěl Medivh docílit do doby, než v ruce držel ampulku s jedem, složil hromadnou přísahu (připadal si jako v kultu) a vypil onen obsah ampulky. Nepředstavitelná bolest, křeče, trhání kůže pinzetou, jinak to popsat nešlo. Návaly bolesti nepřestávali, úleva nepřicházela, i přes to, že tento pocit měl jen chvilku, možná snad zlomek sekundy, jemu to připadalo jako věčnost.
Zemřel. Nebo byl na prahu smrti? To sám Crimor neví. Objevil se jako forma… něčeho? Tělo v mlze, nebo on tvořil onu mlhu. Viděl i všechny ostatní kolem sebe. Necítil žádnou bolest, jen pocit, že zklamal. Jeho víra ho držela na cestě, ze které kdykoliv mohl sejít. Držel se pocitu, že ještě nenastal jeho konec. Kráčel po mostě, kde říkal to, co má nejraději. Vešel a řekl několikrát: „Víru ve Světlo, víru ve Světlo“. A přešel na konec mostu. Zdálo se mu že mu hlásek říkal: „Světlo je tady všude kolem tebe, nech se jím unést“. Chvilku měl pocit, že je to správná věc, avšak věděl, že se ho jen Temnota pokoušela vzít do spárů, tohle není konec, jaký by chtěl. Málo bytostem podal pomocnou ruku, málo toho učinil, ještě je toho tolik co musí dokázat.
Rozhlédl se, mlha začala mizet, uviděl dveře. A pak prošel bránou…
NOVÝ SVĚT
Crimor se rozhlédl po jeskyni. „Kde toj sme?“ Nedostalo se mu od nikoho odpovědi. V mysli se mu držela jen jedna myšlenka. Najdi klášter, dostane se ti odpovědi. Tedy Crimor vyrazil nalézt ibeb kláštera a nakonec také svůj kýžený cíl nalezl. Paladinové, kněží i ostatní lidé v něm ho uvítali poměrně mlčky, avšak akceptovali ho jako ztraceného syna. Našel si v klášteře místo, kde přebýval počas dne, spát pak chodil do Ashenfeldu.
NOČNÍ MŮRA
Crimor se vzbudil celý spocený. „K..kd…kde to sem?“ Zeptal se naprázdno. U postele stál opilec a naštvaně pozoroval Crimora. „Zase si měl zlej sen, mladej? Křičel si tak, že si téměř vzbudil celou hospodu.“ Mladý kněz si otřel pot z čela a roztrešenýma rukama odhrnul deku. „M..měl.. pane.. nevím co se to děje.. zdají se mi sny o krveprolití, smrti…“ Zavrtěl hlavou a posadil se. „Směruj svou hlavu ke Světlu a najde se ti odpovědi.“ Řekl si Crimor pro sebe. „Zkus se ještě spát.“ Řekl opilec a vydal se pryč, nechávajíc ho napospas zlým snům. První týden se celý proces snů opakoval, neopouštěl vůbec prostředí kláštera od rána do večera a soustředil se na svou mysl.Kdykoliv se snažil vzpomenout, jak se tu vlastně vzal, rozbolela ho hlava. Jako by mu někdo vrazil do hlavy střep. Občas jen tak z ničeho nic trpěl návaly zlosti a hněvu. Musel rychle odkráčet od ostatních, kde se uklidnil a zbytek dne poté trávil motlitbamy a četbou knihy Svatého Světla.V klášteře se naučil významu pokory a jeho využití pomocí Světla. „Světlo vidí mé skutky vůči ostatním bytostem, musím se snažit respektovat ostatní a oni udělají totéž. Pokora odměňuje, avšak dokáže i ztrestat ty, jež pokoru neopětují.“ Řekl si sám pro sebe.
Noční můry přetrvávají dodnes, avšak mladý kněz se snaží se sny bojovat a zahnat je. Poslední dobou si sny, které si pamatuje zakresluje na pergamen a uschovává za pasem, pro případ připomenutí až zapomene, co se mu vlastně zdálo. Sny se nemění, stále stejné znění... krveprolití, smrt, Temnota, beznaděj… to je vše, co z nich šlo cítit, avšak se snahou přichází i ovoce. Krveprolití nahrazuje pokora, smrt nahrazuje život, temnotu Světlo a beznaděj nahrazuje jen ta jediná a všemocná naděje.
Na pergamenech se postavy nemění, stíny jsou stále stejné, temné a bez tváře, avšak přibývá jistá malůvka v levém rohu. Šedá postava… není vysoko na horách, je ve vzduchu… má křídla. Crimor dlouho tápal co by to mohlo zamenat, avšak nakonec se svou odpověď vydal hledat do kostela. Myslel si, že by to snad mohl být anděl, avšak o těch nevěděl nic, kromě toho že to sou bytosti s křídli, ale je i harpyje nebo sukuba…
Kněžka Calli ho nakonec nasměrovala, že by to snad mohlo ve snu představovat svatého, který při něm stojí.
Při dlouhých večerech, které strávil v prostorách knihovny narazil na zmínku, že by ta bytost mohla představovat Svatého Corneliuse, kterýžto se může zjevovat jako postava šedé barvy a křídly. Dlouho hledal knihy o tomto patronovi, avšak mnohé nenašel. Přísahal si, že se zkusí spojit s tímto svatým a tak docílit silnějšího spojení se Světlem Svatým.
OOC.
Omlouvám se za formát textu, neni to snad taková wall of text, todle fórum mě nemá v tomhle rádo. Ve wordu to vypadá lépe.
Nejsem ani zdaleka zkušený kněz a s Brogem se nemůžu ani rovnat, mám základy a na těch se snažím stavět, proto žádám o hero verzi v této podobě, tak, že se teprve dostanu postupně k hero povolání.
Zároveň bych se pokusil požádat o spell "pokora" http://wotlk-twinhead.twinstar.cz/?spell=52988#see-also-ability a to jako visual, pokud by byla Bell hodná a povolila talent spell, rozhodně bych nenadával, avšak je podle mě OP bez upravení.
Pokud Světlo dělá zázraky a já náhodou měl šanci dostat povolení k Hero knězi, spelly bych nechal na vás.
Zároveň bych chtěl poděkovat Nayovi za úpravu textu a gramatiky s tím, že se to dá aspoň číst jednim dechem.
k. Krymor.
Věk: 23 (27.12. mu bude 24)
RP body: 7
Played: 8dní cca
Počet EB: 50+?
STRASTI MINULOSTI
„U Světla, ne, ne, ne!“ Začal Crimor naštvaně bušit rukama o stůl. Další útok nemrtvých při kterém Strážci Farmy ztratili víc jak čtvrtinu mužstva, ať se snažil sebevíc víc jak dva nezachránil, zbytku mužů už nedokázal pomoci. Bylo to tím , že už jednoduše neměl v ten den sílu na další léčení, či zranění byla fatální. Jediné na co se zmohl byla felčařina, kteroužto provozoval jako nováček na Velké Farmě, ani ta nepomohla, jediné co mohl bylo zkroušeně pozorovat jak mu umírají muži pod rukama, stejně jako téměř všem ostatním kněžím. Nyní seděl ve velitelově hale sám a jen sklesle si držel hlavu obouma rukama. Neměl dneska sílu už na nic… když v tom se ozval řev boje.. „Nemrtvý se seskupili a útočí znovu, tentokrát ze vzduchu!“ Crimor se chopil svého meče a knihy a vyrazil pomoci obráncům. Ten den padlo mnoho mužů a žen a Crimor s tím nemohl nic udělat. Sám po boji vysílený padl na jednu z postelí a snažil se nabral trochu síly.
Na další den vysvitla naděje, že snad zkázu zaženou pomocí mocné zbraně. Samotného Utherova kladiva. Proběhl sraz odhodlaných hrdinů, kterýžto by byli vysláni na tuto nebezpečnou výpravu. Crimor měl pocit, že tohle je možnost jak odčinit svoji neschopnost a konečně pomoci lidem a zabránit na další ztrátě životů. Ve skupince byli známé tváře.. Kelborn, Gwydion, Lakam, elfka, které někdo říkal Bellatrix, Arciinkvizitor Illithius osobně a pak ještě Crimor, řadový kněz, spíše felčar. Po zhruba třech dnech připravování skupinka vyrazila, nemrtví se podivně utišili a nezaútočili sami od sebe.
Domluvou bylo, že hrdinové bránící Vranov vyprovokují nemrtvé, aby měla jejich skupinka čas na získání kladiva. Crimor měl z toho špatný pocit, jako by cítil vinu za padlé v době, kdy on tam nebude, avšak cítil velkou naději, pokud se mu podaří získat ono kladivo. Cesta k hrobce proběhla poměrně klidnou plavbou, tedy kromě incidentu s Gargoylem, který ho svrhl do vody a poté ho málem sežrali pyraně. Ztratil svůj milovaný plášť.Ten plášť, který dostal ještě ve Stormwindu jako novic. Poté co se konečně dostali k hrobce s nadějí v srdci, avšak to by nebyl Crimorův osud aby nenastalo velké zklamání, byli přepadeni z obou stran nemrtvými a samotným rytířem smrti. Arciinkvizitor jim pomohl utéci a poté se s pomocí Medivha dostali od hrobky pryč. Crimor byl skleslý a cítil, že tam měl zemřít, zklamal. Sebe. Obránce. Světlo.
Příštích několik dní pobýval velice často sám v hlavní hale Vranova a četl si knihu Světla Svatého. Nemrtví dali pokoj a nechávali všechny národy aby se pozabíjeli mezi sebou svou ješitností, sám Crimor to o sobě netvrdil, avšak dalo by se říct že díky tomuto začal chápat význam pokory. Respektoval všechny víry a nikdy nikomu nevnucoval víru svou. Měl stejné pochopení pro všechny, nehledě na rasy a snažil se hledit na problémy s nadhledem. Nikdy necítil žádnou zášť vůči někomu z Hordy, věděl o jejich historii a znal jejich současný stav.
Podobným tempem se atmosféra nasáklá smrtí táhla do doby, než Medivh se rozhodl, že je čas utéct. Mladý kněz nechápal jak toho chtěl Medivh docílit do doby, než v ruce držel ampulku s jedem, složil hromadnou přísahu (připadal si jako v kultu) a vypil onen obsah ampulky. Nepředstavitelná bolest, křeče, trhání kůže pinzetou, jinak to popsat nešlo. Návaly bolesti nepřestávali, úleva nepřicházela, i přes to, že tento pocit měl jen chvilku, možná snad zlomek sekundy, jemu to připadalo jako věčnost.
Zemřel. Nebo byl na prahu smrti? To sám Crimor neví. Objevil se jako forma… něčeho? Tělo v mlze, nebo on tvořil onu mlhu. Viděl i všechny ostatní kolem sebe. Necítil žádnou bolest, jen pocit, že zklamal. Jeho víra ho držela na cestě, ze které kdykoliv mohl sejít. Držel se pocitu, že ještě nenastal jeho konec. Kráčel po mostě, kde říkal to, co má nejraději. Vešel a řekl několikrát: „Víru ve Světlo, víru ve Světlo“. A přešel na konec mostu. Zdálo se mu že mu hlásek říkal: „Světlo je tady všude kolem tebe, nech se jím unést“. Chvilku měl pocit, že je to správná věc, avšak věděl, že se ho jen Temnota pokoušela vzít do spárů, tohle není konec, jaký by chtěl. Málo bytostem podal pomocnou ruku, málo toho učinil, ještě je toho tolik co musí dokázat.
Rozhlédl se, mlha začala mizet, uviděl dveře. A pak prošel bránou…
NOVÝ SVĚT
Crimor se rozhlédl po jeskyni. „Kde toj sme?“ Nedostalo se mu od nikoho odpovědi. V mysli se mu držela jen jedna myšlenka. Najdi klášter, dostane se ti odpovědi. Tedy Crimor vyrazil nalézt ibeb kláštera a nakonec také svůj kýžený cíl nalezl. Paladinové, kněží i ostatní lidé v něm ho uvítali poměrně mlčky, avšak akceptovali ho jako ztraceného syna. Našel si v klášteře místo, kde přebýval počas dne, spát pak chodil do Ashenfeldu.
NOČNÍ MŮRA
Crimor se vzbudil celý spocený. „K..kd…kde to sem?“ Zeptal se naprázdno. U postele stál opilec a naštvaně pozoroval Crimora. „Zase si měl zlej sen, mladej? Křičel si tak, že si téměř vzbudil celou hospodu.“ Mladý kněz si otřel pot z čela a roztrešenýma rukama odhrnul deku. „M..měl.. pane.. nevím co se to děje.. zdají se mi sny o krveprolití, smrti…“ Zavrtěl hlavou a posadil se. „Směruj svou hlavu ke Světlu a najde se ti odpovědi.“ Řekl si Crimor pro sebe. „Zkus se ještě spát.“ Řekl opilec a vydal se pryč, nechávajíc ho napospas zlým snům. První týden se celý proces snů opakoval, neopouštěl vůbec prostředí kláštera od rána do večera a soustředil se na svou mysl.Kdykoliv se snažil vzpomenout, jak se tu vlastně vzal, rozbolela ho hlava. Jako by mu někdo vrazil do hlavy střep. Občas jen tak z ničeho nic trpěl návaly zlosti a hněvu. Musel rychle odkráčet od ostatních, kde se uklidnil a zbytek dne poté trávil motlitbamy a četbou knihy Svatého Světla.V klášteře se naučil významu pokory a jeho využití pomocí Světla. „Světlo vidí mé skutky vůči ostatním bytostem, musím se snažit respektovat ostatní a oni udělají totéž. Pokora odměňuje, avšak dokáže i ztrestat ty, jež pokoru neopětují.“ Řekl si sám pro sebe.
Noční můry přetrvávají dodnes, avšak mladý kněz se snaží se sny bojovat a zahnat je. Poslední dobou si sny, které si pamatuje zakresluje na pergamen a uschovává za pasem, pro případ připomenutí až zapomene, co se mu vlastně zdálo. Sny se nemění, stále stejné znění... krveprolití, smrt, Temnota, beznaděj… to je vše, co z nich šlo cítit, avšak se snahou přichází i ovoce. Krveprolití nahrazuje pokora, smrt nahrazuje život, temnotu Světlo a beznaděj nahrazuje jen ta jediná a všemocná naděje.
Na pergamenech se postavy nemění, stíny jsou stále stejné, temné a bez tváře, avšak přibývá jistá malůvka v levém rohu. Šedá postava… není vysoko na horách, je ve vzduchu… má křídla. Crimor dlouho tápal co by to mohlo zamenat, avšak nakonec se svou odpověď vydal hledat do kostela. Myslel si, že by to snad mohl být anděl, avšak o těch nevěděl nic, kromě toho že to sou bytosti s křídli, ale je i harpyje nebo sukuba…
Kněžka Calli ho nakonec nasměrovala, že by to snad mohlo ve snu představovat svatého, který při něm stojí.
Při dlouhých večerech, které strávil v prostorách knihovny narazil na zmínku, že by ta bytost mohla představovat Svatého Corneliuse, kterýžto se může zjevovat jako postava šedé barvy a křídly. Dlouho hledal knihy o tomto patronovi, avšak mnohé nenašel. Přísahal si, že se zkusí spojit s tímto svatým a tak docílit silnějšího spojení se Světlem Svatým.
OOC.
Omlouvám se za formát textu, neni to snad taková wall of text, todle fórum mě nemá v tomhle rádo. Ve wordu to vypadá lépe.
Nejsem ani zdaleka zkušený kněz a s Brogem se nemůžu ani rovnat, mám základy a na těch se snažím stavět, proto žádám o hero verzi v této podobě, tak, že se teprve dostanu postupně k hero povolání.
Zároveň bych se pokusil požádat o spell "pokora" http://wotlk-twinhead.twinstar.cz/?spell=52988#see-also-ability a to jako visual, pokud by byla Bell hodná a povolila talent spell, rozhodně bych nenadával, avšak je podle mě OP bez upravení.
Pokud Světlo dělá zázraky a já náhodou měl šanci dostat povolení k Hero knězi, spelly bych nechal na vás.
Zároveň bych chtěl poděkovat Nayovi za úpravu textu a gramatiky s tím, že se to dá aspoň číst jednim dechem.
k. Krymor.
