pro Mystig Sun Jan 05, 2014 10:33 pmMé dosavadní postavy:
Avane - 3 RP -ze starého Neoteriku
Elasme - 1 RP - ze starého Neoteriku
Nyemoeth a Famigo - obě též staré ale od převodu smazané a na domluvě s GM znovu vytvořené
Počet EB - 0 - jsem tu nově
Tuto postavu chci hrát, neb už jsem jí před ukončením starého serveru hrála a bavila mě. Ovšem pro soulad s pravidly je třeba její rasu upravit, neb její charakter belfům neodpovídá a nerada bych jí měnila. Byla to bavička lidí a ráda hrála různé hry. Užívala jsem si její nestrannost a zkrátka ji samotnou.
Příběh:
Seděla na skalisku kousek od přístavu Kul Tiraského města Boralusu. Prut nahozený do vody a čekala. Byla to jedna z mála klidných chvilek za den, kdy zrovna neobchodovala, nelovila, či přátelsky neposedávala s měšťany. A tato chvilka vždy vedla k mnoha myšlenkám a snům. Nyní tomu nebylo jinak. Dívala se na pohupující se háček a na vlnky, které se lámaly o skály.
Pochází z rodiny, která je dosti zcestovalá a nedávno našla další domov na tomto ostrůvku. Z rodu slavných lovců Fox. Po generace jedni z nejlepších. Spříznění s přírodou a přesto s dobrými vztahy k lidem, snad až moc dobrými. Možná lehce polidštili, ale nikdy nezapomněli na svůj původ. Přislíbili svůj život klidu, moudrosti a vědění. Vše co dělali, mělo svůj věhlas. Po většinu času loví a zásobují tak hospůdky a tržnice. Při příchodu k moři, rozšířili své umění i na lov ryb. Zdálo se, že si našli dobrý domov a nehodlají se dál přemisťovat.
A ona snila, cítila v sobě krev vznešených lovců, která se projevovala den ode dne silněji. Touha po dobrodružství, cestování a poznávání nového. Pouhé rybaření jí nestačilo. Lovit chodila stále, ale postupem času zabydlení to nechával otec spíše a jen na ní, tím se z radosti stala rutina. On sám častěji při lovech sbíral byliny pro její matku – alchymistku a bylinkářku, která si vybudovala pověst, jako „Ta co vše vyléčí.“ Věděla, že žije dobrým životem. Od matky se naučila znalosti bylin a od otce vše z lovu, co se předávalo už generace. Bylo však na čase vyletět z hnízda a dokázat, že věhlas slavného rodu nezrezl.
Co osud chtěl, v té době se chystala lady Jaina na výpravu do Kalimdoru. Během každovečerního návratu z rybolovu, kdy míjela lodě připravené k rannímu odplutí, jí svitl nápad, jak dostát svým rozhodnutím. Rodiče už na ni doma čekali, jako by věděli, co jí celý den trápilo. Po dlouhém rozhovoru a uvažování shledali své dítě schopné k takové výpravě a svolili.
Ráno jí byl předán vak se zásobami a s menším peněžním obnosem. Po dlouhém loučení jí otec věnoval první pořádný luk, který jí měl ulehčit cestu a připomínat, kým je. Byl to na svůj vzhled dost starý luk, který svého majitele neměl nikdy zklamat. Naposledy se za nimi ohlédla a pak už jen stačil krok na palubu, který odstartoval novou etapu jejího života.
Podmínkou jejího cestování po moři byl slib, jímž se zavázala k pomoci proti Plamenné legii. Pro mladou elfku, jejíž zkušenosti s lukem tvořil jen příměstský lov zvěře, to byla nemalá zkouška. Přes to všechno se její krev nedala zapřít a vedla si skvěle. V mnoha střetech byla úspěšnou silou a kácela nepřátelské bojovníky jako dřevorubec stromy. Štěstí začátečníka, říkali. Ale ani takové štěstí se nedrží věčně. Došlo ke zranění, kdy jí nepřátelský bojovník překvapil a dlouhou jizvou přes půli zad jí připomněl, že je třeba být neustále ve střehu a nikdy nepolevit, je-li v blízkosti tolik potvor. Strávila několik dní na lůžku, než byla opět schopna povstat k boji. Časem léčby však přišla o bitvu na hoře Hyjal, díky čemuž možná stále žije.
Boje na chvíli ustaly a vznikla tak možnost k tréninkům a zocelování se. Po několika letech ve vojsku, se z ní stala skvělá lučišnice, co jen výjimečně minula svůj cíl. S pomocí se naučila ovládat i kratší ostří, což jí bylo nemálo k užitku. Při obsazení Theramoru a následných útocích Hordy se s pár dalšími skrývala v lesích a zásobovala civilisty masem zvěřiny, aby neumřeli hladem. Poklid lesa jí působil radost a dal vzniku i velmi blízkému vztahu s jedním z mála dalších Quel‘dorei, které měla po svém boku. Však nebylo jim přáno neb přišel o život při nečekaném útoku, který však nebyl ze strany Hordy útočící na Theramor, ale z neznáma, z nočních stínů. Pamatuje si pramálo, ale ta osoba, její obrys a málo detailů co viděla, jí z mysli nikdy nesešli. Smutek ze ztráty jí dával poznat, že to zjevně není to, co čekala i když dala jasně najevo, že patří do rodu Fox. Opustila řady bojovníků a toulala se, přežívala. Skryta a odloučena od společnosti přečkala pohromu, jež postihla její rasu. Ta událost v ní vzbudila novou kuráž. Několik dní dokonce byla pronásledována, ale to jen posílilo její chuť k žití a zároveň nenávist k nové a zkažené rase – Sin‘dorei.
Při první příležitosti, kdy se objevila loď Cechu obchodníků a donesli se k ní řeči o Hillsbradu, měla rozhodnuto a své další cestě. Domluvila se s námořníky a vyrazila směr Ashenfeld – přístavní město Gilneaské kolonie.
Avane - 3 RP -ze starého Neoteriku
Elasme - 1 RP - ze starého Neoteriku
Nyemoeth a Famigo - obě též staré ale od převodu smazané a na domluvě s GM znovu vytvořené
Počet EB - 0 - jsem tu nově
Tuto postavu chci hrát, neb už jsem jí před ukončením starého serveru hrála a bavila mě. Ovšem pro soulad s pravidly je třeba její rasu upravit, neb její charakter belfům neodpovídá a nerada bych jí měnila. Byla to bavička lidí a ráda hrála různé hry. Užívala jsem si její nestrannost a zkrátka ji samotnou.
Příběh:
Seděla na skalisku kousek od přístavu Kul Tiraského města Boralusu. Prut nahozený do vody a čekala. Byla to jedna z mála klidných chvilek za den, kdy zrovna neobchodovala, nelovila, či přátelsky neposedávala s měšťany. A tato chvilka vždy vedla k mnoha myšlenkám a snům. Nyní tomu nebylo jinak. Dívala se na pohupující se háček a na vlnky, které se lámaly o skály.
Pochází z rodiny, která je dosti zcestovalá a nedávno našla další domov na tomto ostrůvku. Z rodu slavných lovců Fox. Po generace jedni z nejlepších. Spříznění s přírodou a přesto s dobrými vztahy k lidem, snad až moc dobrými. Možná lehce polidštili, ale nikdy nezapomněli na svůj původ. Přislíbili svůj život klidu, moudrosti a vědění. Vše co dělali, mělo svůj věhlas. Po většinu času loví a zásobují tak hospůdky a tržnice. Při příchodu k moři, rozšířili své umění i na lov ryb. Zdálo se, že si našli dobrý domov a nehodlají se dál přemisťovat.
A ona snila, cítila v sobě krev vznešených lovců, která se projevovala den ode dne silněji. Touha po dobrodružství, cestování a poznávání nového. Pouhé rybaření jí nestačilo. Lovit chodila stále, ale postupem času zabydlení to nechával otec spíše a jen na ní, tím se z radosti stala rutina. On sám častěji při lovech sbíral byliny pro její matku – alchymistku a bylinkářku, která si vybudovala pověst, jako „Ta co vše vyléčí.“ Věděla, že žije dobrým životem. Od matky se naučila znalosti bylin a od otce vše z lovu, co se předávalo už generace. Bylo však na čase vyletět z hnízda a dokázat, že věhlas slavného rodu nezrezl.
Co osud chtěl, v té době se chystala lady Jaina na výpravu do Kalimdoru. Během každovečerního návratu z rybolovu, kdy míjela lodě připravené k rannímu odplutí, jí svitl nápad, jak dostát svým rozhodnutím. Rodiče už na ni doma čekali, jako by věděli, co jí celý den trápilo. Po dlouhém rozhovoru a uvažování shledali své dítě schopné k takové výpravě a svolili.
Ráno jí byl předán vak se zásobami a s menším peněžním obnosem. Po dlouhém loučení jí otec věnoval první pořádný luk, který jí měl ulehčit cestu a připomínat, kým je. Byl to na svůj vzhled dost starý luk, který svého majitele neměl nikdy zklamat. Naposledy se za nimi ohlédla a pak už jen stačil krok na palubu, který odstartoval novou etapu jejího života.
Podmínkou jejího cestování po moři byl slib, jímž se zavázala k pomoci proti Plamenné legii. Pro mladou elfku, jejíž zkušenosti s lukem tvořil jen příměstský lov zvěře, to byla nemalá zkouška. Přes to všechno se její krev nedala zapřít a vedla si skvěle. V mnoha střetech byla úspěšnou silou a kácela nepřátelské bojovníky jako dřevorubec stromy. Štěstí začátečníka, říkali. Ale ani takové štěstí se nedrží věčně. Došlo ke zranění, kdy jí nepřátelský bojovník překvapil a dlouhou jizvou přes půli zad jí připomněl, že je třeba být neustále ve střehu a nikdy nepolevit, je-li v blízkosti tolik potvor. Strávila několik dní na lůžku, než byla opět schopna povstat k boji. Časem léčby však přišla o bitvu na hoře Hyjal, díky čemuž možná stále žije.
Boje na chvíli ustaly a vznikla tak možnost k tréninkům a zocelování se. Po několika letech ve vojsku, se z ní stala skvělá lučišnice, co jen výjimečně minula svůj cíl. S pomocí se naučila ovládat i kratší ostří, což jí bylo nemálo k užitku. Při obsazení Theramoru a následných útocích Hordy se s pár dalšími skrývala v lesích a zásobovala civilisty masem zvěřiny, aby neumřeli hladem. Poklid lesa jí působil radost a dal vzniku i velmi blízkému vztahu s jedním z mála dalších Quel‘dorei, které měla po svém boku. Však nebylo jim přáno neb přišel o život při nečekaném útoku, který však nebyl ze strany Hordy útočící na Theramor, ale z neznáma, z nočních stínů. Pamatuje si pramálo, ale ta osoba, její obrys a málo detailů co viděla, jí z mysli nikdy nesešli. Smutek ze ztráty jí dával poznat, že to zjevně není to, co čekala i když dala jasně najevo, že patří do rodu Fox. Opustila řady bojovníků a toulala se, přežívala. Skryta a odloučena od společnosti přečkala pohromu, jež postihla její rasu. Ta událost v ní vzbudila novou kuráž. Několik dní dokonce byla pronásledována, ale to jen posílilo její chuť k žití a zároveň nenávist k nové a zkažené rase – Sin‘dorei.
Při první příležitosti, kdy se objevila loď Cechu obchodníků a donesli se k ní řeči o Hillsbradu, měla rozhodnuto a své další cestě. Domluvila se s námořníky a vyrazila směr Ashenfeld – přístavní město Gilneaské kolonie.
Děkuju