pro Exxt Tue Jan 14, 2014 3:17 pmTímto příběhem bych chtěl požádat o zesílení postavy na hero lovce.
Jméno:Aurilea Shirley
Věk:18
Můj played:19d 13h
RP reputačních bodů:7
A zde její příběh od začátku až do konce:.. PS: Snad se bude líbit
Aurilea se, stejně jako její dvojče Nara, narodila ve vesničce Darkshire hluboko v lesích Duskwoodských, tam, kde se udíleli ty nejrůznější hrůzy z celého Azerothu.
Ze svého dětství si pamatuje jen několik událostí, ale takových, které se jí nesmazatelně vryly do nitra a pronásledovaly ji jako přeludy všude, kam se pohnula. Pamatuje si tvář zbrojnoše, který vtrhl do jejich domu, zabil na posteli jejího raněného otce a pak vedle stojící matku.
Pamatuje si hlas, který zadržel toho zbrojnoše, když se rozpřáhl svým mečem proti ní. „Ty malý holky nezabíjej prase“, ozvala se postava ve dveřích a pak oba odběhli. Aurilea si až v tu chvíli uvědomila, že jí křečovitě svírá paži její vyděšená sestřička. Věděla jen to, že musí zachránit sebe a sestru. Aurilee nezbylo nic jiného, než se vydat do pro ní neznámé Stranglethornské džungle za hranicemi území Duskwoodu a přežít.
Pamatuje si první okamžiky útěku, brzy přišel večer a z nebe se vznášeli drobné sněhové vločky, které ji dopadaly na obličej.
Pamatuje si tu hrůznou opuštěnost, zimu, tmu a strach.
Klopýtala přes staré kořeny, prodírala se trním, až ztratila vědomí.
Probudila se na jasné sluncem zalité pasece, už necítila chlad a před sebou spatřila tvář tak vznešenou a krásnou až se jí zatajil dech.
Pak uslyšela zvuky a slova: „ Neměj strach, Aurileo, budu tě chránit a pomůžu ti tady v mých lesích, než vyrosteš a dospěješ“.
Na to zase usnula. Po dalším procitnutí vedle sebe zaslechla pravidelné rychlé oddychování, otočila se a uviděla velkou šedou hlavu. Z drsných chlupů se blýskaly bílé řezáky, mezi nimi mokrý jazyk a dvě žluté svítící oči. Vlčice na ní upřeně hleděla a jí bylo jasné, že má jít s ní. Sestra ještě spala, probudila jí a vydali se za vlčicí.
Od té doby uběhlo mnoho let. V divokých lesích se naučila žít a lovit s vlky.
Uměla rozpoznat i nepatrnou stopu, kterou po sobě zanechal divoký králík z minulého dne.
Cítila i nepatrné zachvění země a slyšela každý šelest, když v dálce proběhla srna nebo když se blížil lovec. Rozuměla každému zvuku, který bylo možné v lesích slyšet a kterými se pradávní obyvatelé lesa odjakživa dorozumívají.
Poté přišel den, kdy stará vlčice zemřela a mladí vlci se vydali každý svou cestou - Aurilea byla dospělá.
Vybavili se jí znovu vzpomínky z dětství a rozhodla se vydat zpět k hranici, odkud kdysi ve večerním šeru se sestrou utíkaly.
Když přešli celý Duskwood, jejich cesta následovala do Elwynnských lesů a dále pak i do velkého města, Stormwindu. Ocitla se v úplně neznámém a cizím prostředí. Neměla peníze ani hezké oblečení, pouze koženou výbavu, kterou si obstarala a vyrobila ve Stranglethornské džungli. Několik dnů pozorovala ruch a život lidí ve městě a snažila se pochopit místní pravidla a zvyklosti. Vypozorovala, že hrstka lépe oblečených lidí přikazuje hůře oblečeným, kteří se jim klaněli a snažili se jim ve všem vyhovět. Viděla, že se tu vše posuzuje podle malých lesklých plíšků, kterým říkali peníze.
Dále se zatoulala i do odlehlejších temných uliček, kde viděla umírat mnoho nemocných a hladových dětí. Jejich nářek jí připomněl hrůzy z dětství. Viděla jejich hladové a unavené rodiče, kteří jim dali vše co měli a víc už nemohli udělat a jen tupě a odevzdaně sledovali to umírání.
Aurileu lomcoval vztek, ale ovládla se jako vlčí smečka, která se pomalu a s rozmyslem stahuje kolem své oběti. Počkala až se setmí, plížila se za kořistí. Navštěvovala domy lépe oblečených lidí a se získaným lupem se dělila v temných uličkách s těmi mezi kterými se ukrývala.
Pobyla tam mezi nimi déle než rok a za tu dobu si vydělala dostatek lesklých plíšků na plavbu velkou lodí na Sever do krajin Hillsbradských a do města Ashenfeldu, kde se jí spolu se sestrou ujal paladin jménem Mallen, který si je oblíbil a s velkou trpělivostí a zájmem se o ně v té nové daleké zemi staral.
Čas plynul dál a Aurilea se přidala do Thorglenské gardy, Mallen s tím moc nesouhlasil, ale bylo to její rozhodnutí a protože byla neústupná a tvrdohlavá, paladinu nezbývalo nic jiného, než to respektovat.
Po několika týdnech v gardě ji Mallen řekl, že plánuje výpravu do Šerohvozdu, temného a zkaženého lesa na Hillsbradském území. Protože je Aurilea zvídavá dívka, prosila ho, aby šla s ním. Mallen ji odpověděl, že může, pokud bude poslouchat každý jeho rozkaz a každé jeho slovo, ona souhlasila a tak ji na výpravu přijal.
(Pozn. on jí to řekl a po týdnu se tam spolu s knězem Crimorem, paladinskou léčitelkou Karin a paladinem Revonem vydali, takže jich bylo celkem 5, když stanuli na okraji zkaženého lesa)
Ten den opatrně postupovali lesem až pomalu došli na místo, které bylo dokola obrostlé hustým křovím. V jednom z keřů je sledovali dvě rudé oči. Auri, která byla od malička zvyklá na lov v lesích měla luk připravený v pohotovosti se šípem na tětivě. V neuvěřitelně krátkém okamžiku se pak vše odehrálo následovně: Auri natáhla tětivu a střelila do křoví, odkud se na ní vyřítil pavouk, skočil na ní a zakousnul se do jejího ramene, zaúpěla bolestí, vytáhla v rychlosti zdravou rukou z toulce šíp a zabodla ho do pavouka. Pavouk stále žil a odolával.
V tom jí přispěchali na pomoc společníci a pavouka na štěstí zabili.
Pavouk ještě z posledních sil stačil Auri naštvaně kousnout do krku, umírala, byla paralyzovaná pavoučím jedem. Naštěstí jí ránu včas ošetřil kněz Crimor světlem a Karin ji stejně tak očistila od jedu.
Kněz Auri vzbudil a ona tedy vstala, byla trochu vyčerpaná, ale mohla pokračovat a tak šli dál, až dorazili na další místo, kde se kolem nich zjevili duchové. Auri se duchové moc nezamlouvali a tak na jednoho vystřelila. Duch se velmi rozlítil a poštval na skupinu kostlivce.
Na Aurileu se vyřítil hned jeden obrovský a sekl ji svým mečem do boku, ale ona se nedala a vyléčila se díky znalostem lesních bylin(Vím, zní to divně, ale jak jinak popsat Lifeblood?). Kostlivci následně usekla hlavu svým mečem. Potom všem zabili nemrtvé a duch se zjevil znovu, po něm další 2, pohádali se a zmizeli, nikdo nevěděl proč, ale všichni byli rádi.
Aby toho nebylo málo, tak je ještě napadli vlčí bestie worgové s jejich alfa-vlkem. Vlci je začali postupně obkličovat, ale Aurilea znalá vlčích zákonů se rozhodla zaútočit na jejich velitele v naději, že pokud se jí ho podaří zabít, ostatní utečou. Zastřelila ho hned první ranou šípem do hlavy...Když někteří vlci od skupiny ve strachu odběhli, stále tam byli další a Aurilea s ostatními museli ještě mnoho bojovat až do umdlení, než jim přišli na pomoc noční elfové s jejichž pomocí nakonec zvítězili a přežili.
Po tom všem se Aurilee celou dobu začalo honit hlavou.. ,,Jak jsem to všechno dokázala.. Jak jsem to mohla přežít?"
Pozn:Předem se omlouvám za veškeré gramatické chyby..(Pokud tam jsou)
Jméno:Aurilea Shirley
Věk:18
Můj played:19d 13h
RP reputačních bodů:7
A zde její příběh od začátku až do konce:.. PS: Snad se bude líbit
Aurilea se, stejně jako její dvojče Nara, narodila ve vesničce Darkshire hluboko v lesích Duskwoodských, tam, kde se udíleli ty nejrůznější hrůzy z celého Azerothu.
Ze svého dětství si pamatuje jen několik událostí, ale takových, které se jí nesmazatelně vryly do nitra a pronásledovaly ji jako přeludy všude, kam se pohnula. Pamatuje si tvář zbrojnoše, který vtrhl do jejich domu, zabil na posteli jejího raněného otce a pak vedle stojící matku.
Pamatuje si hlas, který zadržel toho zbrojnoše, když se rozpřáhl svým mečem proti ní. „Ty malý holky nezabíjej prase“, ozvala se postava ve dveřích a pak oba odběhli. Aurilea si až v tu chvíli uvědomila, že jí křečovitě svírá paži její vyděšená sestřička. Věděla jen to, že musí zachránit sebe a sestru. Aurilee nezbylo nic jiného, než se vydat do pro ní neznámé Stranglethornské džungle za hranicemi území Duskwoodu a přežít.
Pamatuje si první okamžiky útěku, brzy přišel večer a z nebe se vznášeli drobné sněhové vločky, které ji dopadaly na obličej.
Pamatuje si tu hrůznou opuštěnost, zimu, tmu a strach.
Klopýtala přes staré kořeny, prodírala se trním, až ztratila vědomí.
Probudila se na jasné sluncem zalité pasece, už necítila chlad a před sebou spatřila tvář tak vznešenou a krásnou až se jí zatajil dech.
Pak uslyšela zvuky a slova: „ Neměj strach, Aurileo, budu tě chránit a pomůžu ti tady v mých lesích, než vyrosteš a dospěješ“.
Na to zase usnula. Po dalším procitnutí vedle sebe zaslechla pravidelné rychlé oddychování, otočila se a uviděla velkou šedou hlavu. Z drsných chlupů se blýskaly bílé řezáky, mezi nimi mokrý jazyk a dvě žluté svítící oči. Vlčice na ní upřeně hleděla a jí bylo jasné, že má jít s ní. Sestra ještě spala, probudila jí a vydali se za vlčicí.
Od té doby uběhlo mnoho let. V divokých lesích se naučila žít a lovit s vlky.
Uměla rozpoznat i nepatrnou stopu, kterou po sobě zanechal divoký králík z minulého dne.
Cítila i nepatrné zachvění země a slyšela každý šelest, když v dálce proběhla srna nebo když se blížil lovec. Rozuměla každému zvuku, který bylo možné v lesích slyšet a kterými se pradávní obyvatelé lesa odjakživa dorozumívají.
Poté přišel den, kdy stará vlčice zemřela a mladí vlci se vydali každý svou cestou - Aurilea byla dospělá.
Vybavili se jí znovu vzpomínky z dětství a rozhodla se vydat zpět k hranici, odkud kdysi ve večerním šeru se sestrou utíkaly.
Když přešli celý Duskwood, jejich cesta následovala do Elwynnských lesů a dále pak i do velkého města, Stormwindu. Ocitla se v úplně neznámém a cizím prostředí. Neměla peníze ani hezké oblečení, pouze koženou výbavu, kterou si obstarala a vyrobila ve Stranglethornské džungli. Několik dnů pozorovala ruch a život lidí ve městě a snažila se pochopit místní pravidla a zvyklosti. Vypozorovala, že hrstka lépe oblečených lidí přikazuje hůře oblečeným, kteří se jim klaněli a snažili se jim ve všem vyhovět. Viděla, že se tu vše posuzuje podle malých lesklých plíšků, kterým říkali peníze.
Dále se zatoulala i do odlehlejších temných uliček, kde viděla umírat mnoho nemocných a hladových dětí. Jejich nářek jí připomněl hrůzy z dětství. Viděla jejich hladové a unavené rodiče, kteří jim dali vše co měli a víc už nemohli udělat a jen tupě a odevzdaně sledovali to umírání.
Aurileu lomcoval vztek, ale ovládla se jako vlčí smečka, která se pomalu a s rozmyslem stahuje kolem své oběti. Počkala až se setmí, plížila se za kořistí. Navštěvovala domy lépe oblečených lidí a se získaným lupem se dělila v temných uličkách s těmi mezi kterými se ukrývala.
Pobyla tam mezi nimi déle než rok a za tu dobu si vydělala dostatek lesklých plíšků na plavbu velkou lodí na Sever do krajin Hillsbradských a do města Ashenfeldu, kde se jí spolu se sestrou ujal paladin jménem Mallen, který si je oblíbil a s velkou trpělivostí a zájmem se o ně v té nové daleké zemi staral.
Čas plynul dál a Aurilea se přidala do Thorglenské gardy, Mallen s tím moc nesouhlasil, ale bylo to její rozhodnutí a protože byla neústupná a tvrdohlavá, paladinu nezbývalo nic jiného, než to respektovat.
Po několika týdnech v gardě ji Mallen řekl, že plánuje výpravu do Šerohvozdu, temného a zkaženého lesa na Hillsbradském území. Protože je Aurilea zvídavá dívka, prosila ho, aby šla s ním. Mallen ji odpověděl, že může, pokud bude poslouchat každý jeho rozkaz a každé jeho slovo, ona souhlasila a tak ji na výpravu přijal.
(Pozn. on jí to řekl a po týdnu se tam spolu s knězem Crimorem, paladinskou léčitelkou Karin a paladinem Revonem vydali, takže jich bylo celkem 5, když stanuli na okraji zkaženého lesa)
Ten den opatrně postupovali lesem až pomalu došli na místo, které bylo dokola obrostlé hustým křovím. V jednom z keřů je sledovali dvě rudé oči. Auri, která byla od malička zvyklá na lov v lesích měla luk připravený v pohotovosti se šípem na tětivě. V neuvěřitelně krátkém okamžiku se pak vše odehrálo následovně: Auri natáhla tětivu a střelila do křoví, odkud se na ní vyřítil pavouk, skočil na ní a zakousnul se do jejího ramene, zaúpěla bolestí, vytáhla v rychlosti zdravou rukou z toulce šíp a zabodla ho do pavouka. Pavouk stále žil a odolával.
V tom jí přispěchali na pomoc společníci a pavouka na štěstí zabili.
Pavouk ještě z posledních sil stačil Auri naštvaně kousnout do krku, umírala, byla paralyzovaná pavoučím jedem. Naštěstí jí ránu včas ošetřil kněz Crimor světlem a Karin ji stejně tak očistila od jedu.
Kněz Auri vzbudil a ona tedy vstala, byla trochu vyčerpaná, ale mohla pokračovat a tak šli dál, až dorazili na další místo, kde se kolem nich zjevili duchové. Auri se duchové moc nezamlouvali a tak na jednoho vystřelila. Duch se velmi rozlítil a poštval na skupinu kostlivce.
Na Aurileu se vyřítil hned jeden obrovský a sekl ji svým mečem do boku, ale ona se nedala a vyléčila se díky znalostem lesních bylin(Vím, zní to divně, ale jak jinak popsat Lifeblood?). Kostlivci následně usekla hlavu svým mečem. Potom všem zabili nemrtvé a duch se zjevil znovu, po něm další 2, pohádali se a zmizeli, nikdo nevěděl proč, ale všichni byli rádi.
Aby toho nebylo málo, tak je ještě napadli vlčí bestie worgové s jejich alfa-vlkem. Vlci je začali postupně obkličovat, ale Aurilea znalá vlčích zákonů se rozhodla zaútočit na jejich velitele v naději, že pokud se jí ho podaří zabít, ostatní utečou. Zastřelila ho hned první ranou šípem do hlavy...Když někteří vlci od skupiny ve strachu odběhli, stále tam byli další a Aurilea s ostatními museli ještě mnoho bojovat až do umdlení, než jim přišli na pomoc noční elfové s jejichž pomocí nakonec zvítězili a přežili.
Po tom všem se Aurilee celou dobu začalo honit hlavou.. ,,Jak jsem to všechno dokázala.. Jak jsem to mohla přežít?"
Pozn:Předem se omlouvám za veškeré gramatické chyby..(Pokud tam jsou)
Naposledy upravil Exxt dne Fri Feb 28, 2014 9:27 pm, celkově upraveno 3 krát
