pro 
Eleri Aran
Oč žádám: Ahoj! Rád bych chtěl požádat o obyčejného holy paladina, neboli klerika. A také o titul sira, který však mám čistě z příběhové stránky, ne kvůli machrování.
Dodávám velmi zkrácený příběh. Omlouvám se, pokud se vám nebude moc líbit. Popravdě moc nejsem na krátké příběhy. Radši píšu příběhy s délkou větší než 10 A4. A pro dnešek jsem až moc unavený na takové dlouhé příběhy. Plus nikdo tam dlouhé věci nečte! K příběhu také dodávám zkrácenou historii rodu Aranů. Také bych chtěl dodat, že s velikou pravděpodobností se k mému RP paladina připojí i syn + dcera / manželka, pokud bude postava schválena. Bude-li potřeba něco doplnit a přepsat, stačí řict.
Počet nahraných dnů: cca 4 dny celkově na postavách, možná více.
Počet RPB: 1 (bard Caer), Zennalaphia (0, samotářské a zlé postavy moc RPB nemají, no.)
Počet EB: Nemám ponětí
Příběh:
Lesk z černého štítu se odrážel ve svitu slunce. Lesy, tráva, zvěř a spousta nepřátel. Pozvedl své kladivo, nastavil meči štít s bílou labutí na černém poli. Muž hleděl na tu zkázu a pokračoval v boji. Musel. Když nebude říši hájit on, proč by měli ostatní? Od paladina se očekává. Jenže jak s tohle vše stalo? Na to je třeba pochopit celý příběh, příběh jednoho starého muže a jeho dětí.
,, Jednoho dne na tebe stejné břímě připadne také, můj synu. Je to dar, který musíš hrdě nést. Eleri, musíš se naučit řídit se kodexem, musíš s naučit tomu, co znamená být paladinem.''
To mi kdysi řekl můj otec. Byl moudrý, to ano. Nemyslím si, že se někdy najde muž jakým byl on sám. To ne. Byl to paladin, byl to Aran. Sir Godrik Aran, přezdívaný Půlnoční labuť. Každý z Aranů měl a bude mít těžký život. Jsme z prastaré krve. Žilami mých předků i mých dětí poudila a poudí krev elfů, kněžích a paladinů. Má krev! Můj odkaz! Muži z rodu Aranů začínají s životem těžce. Rodíme se s krví šlechticů, ale ta nám k ničemu není. ''Sir'' či ''Lord'' u jména nic neznamená. Důležitá je naše víra, skutky a kodex. Aranský kodex mu říkáme. Dědictví, to nejryzejší, co nabízí i z rodu Aranů. Velmi stará kniha, plná modliteb, tajemství a především třiceti pravidel, která až do smrti musíme dodržovat.
Jako mladík jsem nebýval vzorový učedník... panoš. Dělat panoše vlastnímu otci je náročné. U Godrika Arana to platilo dvojnásobně. Celé dny modlení, čtení... a zase modlení. Otec říkával, že vědění je mocnější zbraní, než samotné kladivo. Vědění je prý i dobrým štítem, pokud víš, jak jej použít. Ha! Kdyby tak otec žil a viděl plody svých mouder. Myslet na boj a trénink pro mne bylo lehčí, než číst, psát a modlit se. Jenže Půlnoční labuť, neoblomný jako skála, říkával, že krev Aranů jest spojena se Svatým Světlem. Žádný z Aranů nežil bez víry ve Světlo. Je to, jako kdyby ryba chtěla přežívat bez vody.
Plynuly hrozivé i krásné dny. Učil jsem se, sílil jsem jak s mečem, tam i vědomostmi. Uvědomil jsem si, že můj dar k léčení a posilování je silnější, než můj meč. To však bylo po celých létech. Světlo naslouchalo mým modlitbám, když jich bylo třeba. Plnilo mou mysl, tělo i duši. Já nemohl existovat bez Světla. Světlužel jsem nevěděl, že Světlo přede mne, můj rod a mou rasu postaví jednu velikou zkoušku.
Jako mor se k nám přivalila Pohroma. Náš ''hrdinný'' princ se vydal za slávou. Až příliš arogantní byl, než aby se zastavil. Já naštěstí nebyl s ním. Paladinové potřebovali více síly. Já se přihlásil! Sice mladý, ale byl jsem již paladinem. Sice nezkušeným zelenáčem vůči ostatním, ale stále paladin. S kodexem, štítem a palcátem! Vydávali jsme se napříč Lordareonským královstvím k místům, kde řádila Pohroma. Já hlupák se tam moc bál nemrtvých. Bylo to něco nepřirozené. Kdekdo však měl strach. Já nebyl poslední ani první. Vrhli jsme se na ně s křikem. Za Světlo! Za Lordareon! Za Alianci! Palcáty o kosti, štíty o lebky. Zuřily boje, kde mví vstávali z hrobů. Poprvé jsem i já sám musel zabít bratra ve zbrani, který povstal. Nebylo to příjemné. Aspoň na konci jsem se pomodlil za jeho nesmrtelnou duši.
Dny ubíhaly. Ze dnů se stávaly týdny. Poutě byly hrozivé, nechutné a prosáklé zlem.
Víte... ono nejlepší na tom je, že i když je ovoce červivé, stále je to ovoce. A já v sadu našel jedno zdravé jablko - moji ženu.
Tehdy jsme se skupinou vyráželi prohledat vesničku Stonerak. Hezké místo, před jistou dobou. Tehdy nebylo. Nenašli jsme tam nic, kromě několika nemrtvých. Chystali jsme se už odejít, ale jen já uslyšel křik. Obvykle já zastával funkci ochránce, který střežil záda. Otočil jsem se za křikem. Šel o pár kroků vpřed. Další křik. Protentokrát už následovala patřičná příprava. V ruce palcát, v druhé štít s bílou labutí mého rodu. Kroky se změnily v běh. A co nevidím. Nemrtví a před nimi žena v rozpáraném róbě. Poznal bych tu róbu kdykoliv! Právě takovou vždy nosí northshireské kněžky. Svým tělem, zbraní a štítem proti čtyřem nemrtvým. Jednoho rozdrtit v oblasti lebky. Druhého zabíti dávkou světla do těla. Třetího rozdrtit po kouscích kladivem... a posledního. Na posledního ať si pochutnají svaté plameny Světla.
Boj skončil. Tam čekala na zemi ta žena. Tipoval jsem ji a starší ženu, avšak to byla jen pouhá maska. Krev, bláto a strach jí přidali na stáří. Naklonil jsem se k ní, sundal si bílý plášť a obalil ji, ay nemrzla. Doteď si pamatuji, jak byla vystrašená, když jsem ji léčil, stejně, jako si pamatuji na naše první věty.
,, Neboj se, už jsi v bezpečí. Tam na severu čeká skupina. Pojď s námi a doprovodíme tě domů.'' pověděl jsem jí.
,, Ne. Už není žádný domov. Dlužím ti život. Odejdu, až ti tu laskavost splatím'' řekla mi po tom, co skousla strach.
Provázela mne po mých cestách. Svým způsobem velmi zanícená žena, co se týkalo víry, ale čestná a milá. Když náš princ ještě bojoval na našem kontinentu, my jej provázeli. Spolu s jeho armádou. Jenže to bylo vše. Jakmile princ chtěl ''vyčistit'' Stratholme, to byl konec. Odešli jsme bojovat jinde. Má žena mi svůj dluh splatila. A ještě víc. Zůstala se mnou. Je se mnou stále a bude, dokud mé srdce stále bude tlouct. My putovali, Arthas putoval a přinesl nám zkázu. Dvě srdce se spojila, ale naše království se rozpadlo. Stařičké sídlo Aranů se změnilo v popel. Otec padl rukou Arthasova nohsleda, Marwyna. Jediné, co mi po něm zůstalo bylo to, co mi přinesl kněz. Učedník mého otce. Zbroj, kodex a... medailon. Svým způsobem artefakt a klenot rodu Aranů. Předávaný z otce na syna. Nádherný šperk ze stříbra a zlata, jenž byl vytvarován do labutě.
Tenkrát mne to zasáhlo. Nebýt mé manželky, neovládl bych se, porušil bych kodex a hnal se za pomstou. ALE! Naštěstí jsem měl ji.
Léta uběhla, Pohroma jakoby zmizela. Řád Stříbrné ruky se rozpadl. Však já a má láska jsme zůstali věrní Stříbrnému úsvitu. Rok po roce počet nemrtvých klesal a já viděl, jak mé děti rostou. Žena ve Stormwindu, děti ve Stormwindu. Já čas od času také.
Další roky uplynuly. Já cvičil své děti umění boje a cestu moudrosti. Ten klid narušil opět Zrádce. Tirion Fordring povolal rytíře Stříbrného úsvitu a vedl Stříbrnou výpravu. Já tam byl... byl! Jenže co lze očekávat od starého paladina. Má síla nebyla natolik veliká, aby se rovnala mladé krvi či šampionům. Eleri Aran, hlava rodu Aranů, zůstal prostě jen bojovníkem. Poté jen pouhým otcem ve chvíli, kdy Král lichů padl.
Mohl jsem být se svou rodinou. Byl jsem! A děti? Dospělé nebo skoro dospělé. Zlo na světě ještě bylo, avšak oni s ním nebojovali. Tehdy se k našim uším dostala zpráva od přátel. Gilneas otevřel svou náruč. Staré království ožilo a rozhodnutí bylo na mě. Mám rod Aranů vést do místa plného bezpráví a zločinů? Je to místo dobré pro život. Ne, není! My labutě z krve Aranů nejsme pyšní a arogantní. Z toho důvodu jsem vzal svojo rodinu na výpravu. Cíl? Přivést do Hillsbradu řád. Chránit slabé a nevinné. Chránit a sloužit církvi!
A tak tedy stojím tady. Před Ashenfeldem. Můj kůň po mém levém boku. Děti a manželka po pravém. Roztáhneme svá křídla nad Hillsbradem.
Kodex Aranů
1. Život je nejposvátnější z darů. Ochraňuj jej, ať už má jakoukoli podobu a neber jej, pokud si to situace nežádá.
2. Ochraňuj slaé a bezmocné. Nedovol, aby zlo vzalo životy těm, co jej nemohou bránit.
3. Neplýtvej dary, které Svaté Světlo dává. Používej moc pouze, když si to situace žádá.
4. Bojuj čestně a spravedlivě. V boji nepoužívej lstí, úskoků a zákeřných zbraní.
5. Mluv pravdivě, kdykoliv jen můžeš. Lži špiní duši.
6. Udržuj svou duši čistou, stejně tak své tělo a svou mysl.
7. Ve společnosti i mimo ni se chovej tak, jak se na paladina patří.
8. Nikdy nepošpiň svou čest nebo čest ostatních.
9. Každý, kdo Světlu i temnotě je pouhým smrtelníkem. A proto má právo na spravedlivý soud. Dohlížej na to, aby se jim ho dostalo.
10. Cti služebníky Světla svatého.
11. Víra je tou nejsilnější ze zbraní. Pravidelně se modli a choď na mše.
12. Respektuj své nepřátele a nepodceňuj je.
13. Nezahanbi a nepošpiň jméno své i svého rodu.
14. Nedovol, aby lidé umírali, máš-li postředky na jejich záchranu.
15. Nepodlehni strachu, hněvu, závisti a všem tužbám a pocitům.
16. Buď tolerantní k ostatním rasám.
17. Toleruj a respektuj víry, které nejsou služebníků zla.
18. Měj své srdce otevřené pro slova ostatních, Vyslechni je a poraď jim, pokud o tvé rady stojí.
19. Nedopouštěj se hříchů, jako jsou třeba vraždy a krádeže.
20. Dodržuj pravidla, která ti byla dána ostatními, nebo ta, která platí na jistém území.
21. Nikdy nepodnikej nekalé a zákeřné akce vůči ostatním.
22. Nepošpiň svatý svazek manželský.
23. Nepozvedni zbraň proti svým blízkým a nevinným.
24. Dodržuj své sliby a přísahy.
25. Zhřešíš-li, přiznej se před Světlem samotným a lidmi, kteří tě budou souditi.
26. Pomlč o tajemstvích, která ti byla svěřena.
27. Služ věrně své říši a církvi.
28. Nenarušuj mír v zemi a nečiń akce, které jej mohou narušit.
29. Neomezuj svobodu ostatních, ať už je v jakékoli formě. A učiníš-li tak, tak konej pouze v případě nouze.
30. Nikdy nepodlehni zlu, protože Světlo a naděje umírá nikdy neumírá.
Rod Aranů
Rod Aranů patří mezi velmi staré rody jehož historie se táhne až ke kořenům Stromgardského království. Díky prostředkům rodu Aranů zůstali záznamy a rodokmeny stále pohromadě a potomci této staré krve ví o svém rodu i jeho historii. První z Aranů byl, velmi překvapivě, elf. Vysoký elf, tradovalo se, že to byl elfský dobrodruh, který při svých velmi dlouhých cestách našel lásku v lidské ženě. Raen Aran a Valora Silverwolf jsou nejstaršímu a možná i prvními z Aranů.
Lidská větev rodu pokračovala, i když bylo pro netypický pár těžké zplodit zdravého potomka, ale povedlo se. Přežil jediný. Rohen Aran byl prvním z dětí Aranů. Míšenec, půlelf, který započal pouť.
Když lidé staré doby zavrli svou primitivní víru a obrátili se na Svaté Světlo, Aranové neváhali a sloužili. Kněží, paladinové či klerici. Na tom nezáleží. Tento rod vždy měl silné vazby k víře a Světlu.
Časem si díky prvnímu ze slavnějších paladinů získali šlechtický stav pro sebe i své děti. To vše díky Toleru Aranovi, zvanému Sběratel. Proč? Sbíral jedno ctnostné pravidlo za druhým, až nakonec sepsal knihu a kodex paladinů, který měl třicet praviděl! Za rodový znak zvolil bílou labuť v čeném poli. Měla značit, že i v nejčernější temnotě se najde světlo. Značí, že i v absolutní temnotě budou Aranové bojovat za řád a spravedlnost.
Rodovými slovy se staly: Roztáhni svá křídla
Význam je takový, že každý z Aranů má zkusit přesáhnout své limity a dokázat do nejvíc pro rodinu, světlo a svou vlast. Překonat své možnosti a vzít pod svá křídla slabé a bezmocné.
Další informace o Aranech po Toleru Sběratlovi nejsou známé. Říká se, že měl tři děti. Jedno zemřelo v kolébce, druhý syn se stal potulným rytířem a třetí, dcera, se vydala zkusit své štěstí do Silvermoonu. Tak či onak, existence rodu pokračovala dále.
Zvratem se stalo samotné rozdělení říše. Rod labutích rytířů následoval nejstaršího z rodu do Lordareonu, kde si vybudovali své sídlo.
Během invaze orků na Azeroth povstali Aranové po boku armád lidí a bojovali. Z dětí Joraha Arana přežili dva. Dva z pěti! Pět synů labutí padlo v první a druhé válce. Jorah Aran samotný se proslavil díky velení nad jednotkami, ale zemřel. Ne v boji. Vznešený Aranský lev zemřel rukou vraha, který byl najat orky.
Zbývající dva synové labutí přežili a zplodili své potomky. Sorin Aran a Caen Aran. Dva bratři se nikdy moc nemuseli. Zlá krev se ukázala ze strany jediného syna Sorina Arana. Caen Aran pokračoval v rodové linii úspěšněji. Svou nejstarší dceru naučil způsobům paladinského boje. Tato žena nesla jméno Moranna Aran, zvaná Labutí tanečnice. Zrada se nakonec ukázala! Erenis Aran, syn Sorina Arana, zvaný Černá labuť se narodil s krví zrůdy. Byl krutý, nelítostný a opovrhoval kodexem. I samo Světlo jej opustilo. Muž s černou labutí v bílém poli začal porušovat jedno pravidlo kodexu za druhým. Statečná Moranna chtěla učinit přítrž zlu ze strany svého bratrance. Našla jej, boj mezi nimi byl dlouhý a krutý, však nakonec Labutí tanečnice vyhrála... z části. Podle zákonů kodexu jej odvedla k soudu, jenže Černá labuť byl nebezpečný. Jakoby odnikud vytáhl při čase jídla otrávenou dýku a třikrát bodl do Moranny Aran. Za tělo, za duši a za mysl. Však Světlo provázelo Morannu po celou dobu. Dalo jí dar. Moranna pozvedla svou zbraň naposledy. Dala dýku Erenisovi, odhodila štít a bojovala. Erenis Aran padl, spolu s Labutí tanečnicí. Vykrvácela.
Z linie pokračuje dál u bratra Moranny. Derek Aran, otec Godrika Arana.
Sloužil věrně a přivedl na svět dvě děti labutě. Syna a dceru. Dcera si vzala northshireského kněze. Syn - Godrik Aran pokačoval v Aranské linii. Za manželku pojal felčařku jménem Selwena Want, později Selwena Aran. Za své mimořádné bojové schopnosti byl jmenován Církví na výcvik paladinů. Mezi ty paladiny patří i Eleri Aran, zvaný Labutí rytíř. Eleri byl hlavním panošem Půlnoční labutě (Godrika). Když začala válka proti Pohomě, rozhodl se přidat se spolu se svým synem k Řádu Stříbrné ruky. Jenže on samotný zůstal ve městě a chránil jak svou rodinu, tak i město.
Eleri Aran odešel jinou cestou při které nalezl lásku svého života, když onu vyvolenou zachránil.
Později, když se princ Arthas vrátil domů, byl Godrik Aran mezi těmi, kdo padli při obraně města. Zabil jej rytíř smrti Marwyn. Při katastrofě v Tirisfalu zahynuli všichni z krve labutě, kromě Eleriho. Selwena Aran, Dorian Aran a Lucenia Aran... padly.
Po všech útrapách se rodu Aranům narodil zdravý syn Valanir Eos Aran. Svým otcem byl od útlého věku cvičen na svatého bojovníka církve. Stejně tak, jako druhá nejstarší - jistá dcera Eleriho Arana.
Nyní rod Aranů má své sídlo v hlavním městě Stormwindu. Samotné děti Eleriho nedostaly šlechtické tituly. Jediný z mála, který jej má z nich jest Eleri s rytířským titulem sir.
V momentální době se Aranové vydali na výpravu do Hillsbradu.
