Noatauk Winterhorn

Noatauk Winterhorn

Postavy: Gotai

RPB: 10

EB: Neznámé

Jak projednává o Taunka Blizzard?:

Vánice se blíží a oblohu zakrývají mohutné mraky, jenž skrývají záři slunce. Menší savci se mnohdy ze svých útulných nor vynoří a vystrčí svůj velmi hbitý nosní otvor na studený vzduch rozlehlé krajiny, jež je zasněžená. Všude je klid a mír, pouze uslyšíte kroky větších zvířat, jenž cestují do příznivějších zákoutí nehostinné krajiny. Náhle je zahlédnut menší tvor, který se vynoří ze zasněženého porostu, který zahrnoval mohutné jehličnany a křoví s již zázrakem místy nepřekrytými větvemi. Zvíře prohodí svou hlavou, na němž se nachází mohutné paroží, které připomíná svým tvarem spíše lopatu, než-li obyčejné paroží, které je obvyklé u sobů či podobných nepojmenovaných zvířat této části země. Menší tvor, jenž je zakryt hustou srstí po celém těle, byl nejspíše probuzen ze svého spánku v porostech tamní krajiny. Není ani neobvyklé, že se mnohdy zvířata skrývají pod hromadou sněhu, jelikož dopřává pro mohutné zvíře daleko větší pocit tepla, než aby zvíře bylo na pospas studeného vichru, který je daleko horší. Zvíře se otřepe ze svého sněhového závoje a pak podivným pazvukem "zamručí", přitom se nozdry zvířete rochni ve sněhu. Zvíře pak rychle pozvedne svou hlavu a bedlivě zpozoruje své okolí, ovšem sem tam je slyšet menší "praskání" opadaných větví, či šelest keřů a spodní části větví mohutných jehličnanů. Náhle se mraky přesouvají dále, až jsou vidět přes mraky paprsky slunce, které dopadají na zem a sníh je zcela a do písmene křišťálově ozářen. Zvíře je každým momentem neklidné, až si povšimne pohybu v zasněženém porostu, když tu náhle letí jakási věc, jenž není zcela vidět během svého letu. Zvíře nakonec svýma očima uzří létající věc kterou zaměří svým zrakem a náhle se vše zatemní. Zvíře je skoleno.

Sníh kolem skoleného zvířete je náhle nasáknut krví a jakmile by jste pohlédly na zvíře, jenž bezvládně leží celím svým tělem na zemi, uzříte oštěp, velmi nádherně zdobený s kamenným hrotem na konci ohromného oštěpu. Od hrotu, až po konec je oštěp zdoben pruhy rudé až modré barvy a jakmile by jste pohlédly na hrot oštěpu, uzříte ozdobu na hrdle hrotu o počtu tří pírek. Z porostu, se během chvilky vynoří ohromná bytost, jenž disponuje nádherným koženým oděvem a tam, kde není srst pokryta vyztuženou kůží, je obvykle vidět ozdoba v podobě šňůry na které jsou zavěšeny pírka. Tvor zafuněl a následně se otřepal, během toho se více přiblížil ke svému úlovku, následně vyjmul ze zvířete svůj oštěp a sklonil se, přitom něco málo zamumlal a pak položil svou ruku na zvíře.

"Děkuji předkové za další úspěšný lov. Děkuji že bdíte nad mou vesnicí a mé bratry i sestry."

Po svém zamrmlání mladý lovec povstal a chytl zvíře za rohy, přitom pozoruje své vlastní okolí, aby se přesvědčil zda se z lovce nestane kořist. Během svého putování zpět do svého domova, se mladý lovec stále porozhlíží a každým krokem je obezřetnější nežli obvykle. Jakmile se mladý lovec přibližoval k úpatí zasněžených hor, zaslechl podivné zvuky z hřebenu, který se tyčil naproti našemu lovci. Mladý lovec pustil rohy skoleného zvířete a pak oběma rukama uchopil svůj oštěp, během toho se více přiblíží zády k zvířeti. Lovec se stále dívá svým obezřetným zrakem na hřeben, během toho všeho, je slyšet tlukot srdce a rychlé dýchání samotného lovce. Jakmile se lovec podívá směrem k horám, uzří blížící se oštěp, který dopadne před samotného lovce, pak se z hřebenu vynoří další tvor podobný našemu lovci. Neznámí lovec se přibližuje k našemu lovci, přitom mladý lovec upustí pomalu svůj oštěp a vzdychne.

"Očekával jsem že na mne sečkáš a né že ulovíš zvěřinu sám." Začne vyčítat hlubokým hlasem neznámí lovec, přitom uchopí svůj oštěp a vyjme jej ze země.
"Mohl jsem na tebe sečkat, ovšem můj bratr hladový a nehodlám ztrácet ani jedinou chvíly." Náš lovec jasně odpoví a uchopí rohy zvířete, jenž leželo skolené na zemi.
"Cožpak jsi zapomněl na naše způsoby lovu, Noatauku? Lovíme jako jeden." Neznámí lovec vzdychne a pak pohlédne svýma očima na zvěřinu, jenž byla ulovena.
"Namaku. Věř mi že s tvým příchodem, by také zmizelo toto zvíře. Očekával jsem tě příliš dlouho." Noatauk odpoví velmi rázně a táhne skolené zvíře dále do své vesnice, jenž se nachází nedaleko.
"Co si s tebou mám počít? *vzdychne* Hlavně že jsi měl dostatek štěstí a lov byl úspěšný." Namaku se připojí k cestě, přitom pomůže svému "spolulovci" přemístěním skolené zvěře.
"Né díky tobě *jasně se usměje a pohlédne na Namaku* ovšem, stařešinové se to nemusí dozvědět." zamrmlá během své cesty, přitom se stále dívá na své okolí.
"Dříve nebo později, to stejně zjistí, ale není to tak závažné." Namaku pokroutí svou hlavou a stále táhne za rohy zvířete.

Oba mladí lovci se dostaví do vesnice. Vesnice se jeví ve svém prostředí velmi majestátně, vzhledem k tomu že nastal podvečer a mimo hvězdy na obloze se objevily ve vesnici vzdálená světla, která přinášela pro mladé lovce naděje, že nakonec dorazí do své vesnice velmi brzy. Jakmile mladí lovci vstoupili do vesnice, porozhlédly se po svém okolí a vzdychly nad krásou vesnice a pocitu bezpečí. Vesnice byla sestavena kolem menšího jezírka, kolem kterého chodili stařešinové i obyčejní šamani přemítat a promlouvat k duchům vody. Dále byly obydlí stavěny kolem cesty a na menších pahorkatinách, na kterých je vesnice také vystavěna. Hlavní pahorek, jenž se nachází za centrálním jezírkem, je domovem stařešinů a samotného vůdce vesnice. Uprostřed pahorkatiny se nachází velké ohniště, které je po svém obvodu ohraničeno kameny, za ohništěm se nachází velké obydlí stařešinů, kde probíhají veškerá jednání ohledně osudu vesnice a jeho zlepšení.(I když není na vesnici a celkově na způsobu života co měnit vzhledem k tomu, že si Taunka váží svých tradic a vynasnaží se jej vždy udržet.) Obydlí stařešinů je dominantním obydlím celé vesnice a proto se nade všechny obydlí nejvíce tyčí, pak je zahlédnut velký totem u obydlí, které je zdobeno mnoha kresbami.

Mladí lovci položili u ohniště svou zvěřinu, přitom jej za pomocí kamenných nožů opracovávali a veškeré maso, které bylo vyjmuto z těla skoleného zvířete, bylo vyvěšeno na provazy a vždy jej nechávali u ohně. Zvíře bylo obráno o veškeré maso, včetně kůže, kterou vzali příchozí lovci, jenž uzřeli příchod mladých lovců s kořistí. Kůže byla zavěšena a zpracována zkušenými postaršími lovci, kteří v tuto dobu přebývali ve vesnici.

"Konečně *omyje si ruce od krve* doufám že maso vystačí pro všechny." Noatauk poví velmi unaveně a omyje své ruce vodou, pak se otočí a přiblíží se ke svému vlastnímu obydlí.
"Mahau, jsi zde?" Noatauk se porozhlídne po svém obydlí a pak uzří na zchouleného mladíka v kožešině.
"Bratře! *radostně vykřikne* Kdy už vyrazím na lov s tebou, nikdy jsem nic neulovil." Mahau se rychle vynoří ze svého pelechu a obejme svého bratra, přitom hledí ven na ohniště.
"Ještě nejsi dost starý mladý bratře *usměje se* ale pokud budeš vyčkávat a pomáhat zde v táboře, také prospěješ." Noatauk se usměje a pak zatřepe hlavou svého bratra, přitom se narovná a odejde ze svého obydlí.
"Určitě máš hlad. Pod se najíst." Noatauk poví hlubokým hlasem a přiblíží se k ohništi, přitom podá maso svému bratrovy, který jej následoval.
"B-bratře? *poví s plnými ústy a pak polkne* Můžu se na něco zeptat?" Mahau se posadí na kládu, která slouží evidentně jako posezení k ohni a velmi pomalu vychutnává maso.
"Ptej se. *přikývne* Brzy se vydáme na spánek, je pozdě." Noatauk vzdychne a pak se zakousne do svého masa, přitom pomalu žvýká a vychutnává jej.
"Když je náš otec pryč, naučíš mě lovit ty?" Mahau se podívá se svého bratra zvídavým výrazem, přitom je vidět v jeho očích zmatek a nejistota.
"Vem si *podá kus masa* a jdi spát. Potřebuješ sílu na zítřejší den." Noatauk odpoví jasně a pohne svou hlavou k obydlí.
"Chm." Mahau se otočí a s dalším kusem masa v hrsti se skloněnou hlavu jde ke svému obydlí a zaleze do své kožešiny.

Dalšího dne, je zasněžená krajina obohacena mnoha stády zvířat, které bud cestují či vyhledávají v těchto zemích potravu. Mladý Noatauk výjde ze svého obydlí a roztáhne své velké tělo obohacené ozdobami a koženým oděvem, pak se podívá okolo sebe s velkým povzdechem, jako by si sám říkal "Opět ten samí den". Mladý lovec se vzdálí z vesnice a pomalým krokem se přiblíží k hřebenu, jenž stál na jih od vesnice. Totem, který se tyčil na hřebenu, byl zdoben mnoha pruhy a také ozdobami, včetně vyvěšených spisků, které zaznamenávali veškeré odkazy předků těchto plání. Noatauk se postaví vedle totemu a pohlédne na jih, kde je zem obohacena vysokými jehličnany a pahorků bez zasněžených vrcholků, které se místy tyčí mezi vysoké jehličnany. Mladík si vzdychne a poví si velmi vážným hlasem "Co se nachází za touto zemí? Další země? Snad se budou na tamních zemích nacházet další nepřátelé či přátelé?" otázky mladého lovce velmi mátla a se vším si dělal starosti, které nikdy nepolevili časem. Totem se náhle zachvěl a kolem mladíka se prohnal studený vánek, jenž pocházel ze severu. Hned na to se mladík ohlédl pomalu za sebe a uzřel za sebou velkého holého tvora, jenž se vynořil ze sněhu a s ohromnou dřevěnou palicí, která měla kamenný konec v neznámém tvaru, se ohnal a praštil náhle mladého lovce přes hlavu, mladík nestačil zareagovat a byl uhozen palicí. Noatauk se složí do sněhu a pak svýma očima a velmi rozmazaným viděním pouze uzří dva příchozí holé tvory, jenž se přiblíží blíže k mladíkovy, ovšem tehdy mladík zavřel své oči a nastal spánek.

Jakmile se mladík probudil, zamrkal svýma očima a porozhlédl se velmi bedlivě po svém okolí. Nacházel se z ničeho nic v podpalubí menší lodě. Okolo se nacházely sítě, kopí, sudy a dřevěné bedny, některé byly prázdné, jiné plné úlovků z moře. Mladý Noatauk se pomalu postavil, ovšem byl v tuto situaci natolik zmaten, že si nepovšiml že jeho nohy byly svázané k sobě. Mladík si povšiml, že v onu chvíly se do podpalubí někdo uchyluje. V ten moment kdy se schová za hromady beden a sudů, uzří že se jedná o tuskarry, kteří přišli do podpalubí pro své věci. Noatauk vystoupil ze svého úkrytu, jelikož věděl o tuskarrech, že to jsou velmi mírumilovní rybáři a obyvatelé pobřeží Northrendu. Tuskarrové si povšimli mladého taunka. Chvílemi se po sobě dívaly a nikdo se ani nepohnul, avšak jeden z tuskarrů vyjde z řady čítající nejméně čtyři rybáře a mladému lovci rozváže nohy a ruce. To co se dělo mezi omráčením a probuzením je neznámé, avšak jisté je jedno a to že mladý Taunka jistými náhodami osudu přežil a v tu chvíly osud zasáhne opět. Tuskarrové velmi přátelští se vynořili na horní palubu velké lodi společně s mladým lovcem. Po celou dobu Noatauk ani nepromluvil, jelikož byl zcela zmaten, natož aby promlouval k někomu, kdo nerozumí jeho vlastní řeči. Lod byla pod menší bouří, avšak postupem chvil, začne být bouře silnější a silnější, až se mohutné vlny velkého oceánu zvedají a některé silně narážejí do lodi. Vody byly zcela neznámé a nebylo jisté zda jsou stále ve vodách Northrendu. Mladý lovec byl zaskočen bouří a velmi silně se podržel za lana, který byla obmotána kolem stěžně uprostřed lodi. Tuskarrové se pokoušeli mít na lodí kontrolu, zatím co někteří se před ohromnou bouří schovávali v podpalubí. Bouře byla velmi divoká až byla vidět přes ohromnou temnotu moře velká vlna, která se stále více zvětšovala a přibližovala se k lodi. Noatauk uzří svýma očima na velkou vlnu, která nejspíše představuje zkázu lodi, avšak také zahájí novou éru Noataukova života. Vlna po delší době zasáhla lod velmi krutým úderem, který strhl i samotného Noatauka do náruče moře. Moře bylo velmi kruté a Noatauk lapal po každému dechu. Bylo velmi těžké aby se mladý lovec udržel na rozbouřené hladině moře a v tu chvíly kdy jej zasáhne menší vlna, zavře své oči a vydechne. Tehdy Noatauk podlehl síle rozbouřeného moře a v bezvědomí se plavil po moři. (Díky náhodě či velkému štěstí přežil tuto krutost moře. Proč? Jsou věci které jsou vysvětlitelné a věci které jsou nevysvětlitelné. Takový je svět)

Mladý lovec se náhle probudil ze svého bezesného spánku. Jakmile se probudil, uzřel že se nachází na pobřeží podivné země, která je obohacena jehličnany a stromy mnoha barev. Jakmile se s těžkostí postavil, porozhlédl se okolo sebe, přitom se podržel za srdce a vykašlal menší množství vody.  

"Proč? Proč po tom všem stále žiji?" *udiveně poví jakmile uzří na své ruce*

Po této otázce, se velmi těžkým pohybem přibližoval k velkým stromům. Jeho příběh právě začíná...

Pokud můžu trochu kritiky, tak bych určitě zapracoval jak na stylistické stránce, občas máš nešťastně volený sled slov (" ohnal se a praštil náhle mladého lovce přes hlavu, mladík nestačil zareagovat a byl uhozen palicí. (místo odhozen) ) nebo ( "Noatauk se postaví vedle totemu a uzří na jih" - uzřít můžeš jen nějaký podmět ;-) ). No a z pravopisné stránky kromě obyč. chyb (křyštálově..atd) si dej pozor na tvary "jenž", hned na začátku "vzduch rozlehlé krajiny, jenž je zasněžená." (krajina je ženský rod a správný tvar je jež). Taky chyby v příčestí minulém (neznámí lovec, svému bratrovy ).
Takže bych si to opravil, nepůsobí to dobře.. ;-)

Příběh jako takový je pěkný, příjemný vhled do prostředí nějakého severského nárůdku.. ;-)

Z příběhového hlediska se mi to líbilo. Sice tam byla spousta kostrbatých slovních obratů a taky gramatických chyb, ale jinak se to četlo pěkně. Je vidět, že máš o té rase něco zjištěné a že o ni máš opravdu zájem, což se mi líbí.
ALE. Ty poslední tři odstavce (po barevné přímé řeči), které měly zjevně popisovat jeho příchod do Hillsbradu, jsem upřímně řečeno vůbec, ale vůbec nepochopila. Možná za to může pozdní hodina, ale prostě nerozumím tomu, proč se tam dělo, co se tam dělo. Žádám tedy o nějaké vysvětlení toho, jak se taunka dostal do Hillsbradu

A bez ohledu na můj osobní názor bych rozhodně ráda, aby se k této žádosti vyjádřilo víc členů týmu než jen já, protože taunka je opravdu natolik specifická postava, že o tom bych nerada rozhodovala sama.

Bellatrix napsal:Žádám tedy o nějaké vysvětlení toho, jak se taunka dostal do Hillsbradu

Je to záhadné. Období mezi napadením mladého lovce a jeho probuzením v neznámé lodi je čistě záhadné a nikdo nemůže vědět co se mezi tím vším stalo. Tudíž bych se chtěl optat zda opravdu toužíte tak vroucně po informaci co se ve skutečnosti stalo?

řeknu to asi tak, jak jsem to říkal Bell, když se mě ptala na názor.

Začítek vypadá jako pěkný koncept a konec naopak vypadá jako docela nesmyslně a účelově vymyšlená záminka, jak se ta postava dostala do hillsbradu. Pokud bych třeba já měl s něčím takovým souhlasit, chci mít z obojího pocit, že to má hlavu a patu a ne, aby to vypadalo, že prostě chceš tuhle postavu v Hillsbradu a nenapadá tě žádný smysluplný způsob, jak ji tam dostat, tak to takhle obkroužíš že byla celou dobu v bezvědomí a najednou je jak na potvoru v Hillsbradu a nikdo neví jak. Nehledě na to, že třeba mě prostě příjde jako nesmysl, že by se potom, co ho někde nedaleko pobřeží Northrendu spláchla bouřka (neboť mi fakt příjde jako nesmysl, aby Tuskarové, vzhledem k tomu, že žádný dálkový lodě asi mít nebudou a ani moc důvod, pluli tak daleko) jako zázrakem objevil v Eastern Kingdoms, to by se téměř jistě spíš utopil.

Jednoduše je sice pěkné, že to chceš mít tajemné, ale třeba mě takovýhle příběh prostě nevyhovuje protože působí hrozně účelově a to se mi nelíbí. První půlka byla pěkná a kdyby tak vypadala i druhá, osobně bych proti takové postavě nic neměl.

AnuBidus napsal:
Je to záhadné. Období mezi napadením mladého lovce a jeho probuzením v neznámé lodi je čistě záhadné a nikdo nemůže vědět co se mezi tím vším stalo. Tudíž bych se chtěl optat zda opravdu toužíte tak vroucně po informaci co se ve skutečnosti stalo?

Jelikož takhle to nedává absolutně žádnej smysl, tak ano, to vysvětlení je opravdu potřeba. Vzhledem k tomu, že by to byl asi jedinej taunka na celým Azerothu...