pro Vardek Mon May 19, 2014 4:35 pmPostava: Lyra
Played: 3 hodiny
RPB: 1
EB: Možná stále v mínusu, nemám ponětí.
Žádost: Povolení hraní démonologa, Q item hero postavy.
Ostatní postavy: (Bývalá) Dozorkyně Larien – 5RPB. Kyra Seriadne – unikátní postava, 0RPB.
Příběh:
V oné nuzné části Silvermoonu bylo možné vidět spousty věcí. Povaleče, alkoholiky, zločince. Přesto bylo batole, nahé pohozené na zemi, cosi zvláštního. Přítomní osadníci ulice by určitě přísahali, že viděli zahalenou elfku se znakem rodu SunShattered. Aneb ten pošahaný, degenerovaný rod. Pozornosti se děcko dočkalo záhy. A dokonce mělo štěstí. Příchozí elf byl očividně laskavá duše, sebral nahý uzlíček masa a rychle s ním zmizel ve tmě…
O jedno století a dekádu později…
Myře, paní rodu SunShattered, se poslední dobou spalo vážně zle. Čím dál více lidí jí říkalo, že v okolí Silvermoonu je podezřelá žebračka. A shodou okolností má stejnou, tmavou pleť a rysy jako ona a především její další dcera, Pyra. Děsilo jí to. Moc dobře si vzpomínala na onu noc, na svého bastarda, kterého pohodila na ulici. Nečekala, že ono slabé dítko mohlo přežít… Přesto, očividně žilo. Nabízela se otázka… Zlikvidovat jí, nebo dostat na svou stranu a zneužít? Nakonec se však rozhodla – zneužít a pak zabít.
Další den se rozhodla, že se vypraví najít svou dcerku. S ozbrojeným doprovodem vyrazila do ulic Silvermoonských…
„Podívej, kočár. Myslíš, že se taky někdy svezu?“ S úsměvem na špinavé tváři Lyra zatahala elfa za rukáv. Onen elf, bývalý magistr, velmi neochotně stočil pohled od stánku se zbožím na kočár. A tak rychle ho zblednout elfka ještě neviděla.
„Utíkej. Hodně daleko. A rychle. A nenápadně.“ Procedil mezi zuby, pohled upřen na ozbrojený doprovod. Bylo však pozdě. Magistr mohl jen tušit, proč elfka na kočáru okamžitě stočila pohled do skupinky elfů u stánku. Když se však otočil na svou adoptovanou dcerku, viděl na její tváři užaslý výraz. A také to, že se nepohnula ani o píď.
Zařval nha ní ve stejnou dobu, co elfka pokynem ruky rozkázala ozbrojencům, aby se Lyry chopili. Naštěstí toto gesto Lyra pochopila. A jak byla naučená, zmizela v davu…
Utíkala. Netušila, kam. Její mysl upřená čistě na rychlé kroky nohou. A následně na pachuť krve v ústech, na bolest, která jí rezonovala celou hlavou. A na pád, který zavinila plátová rukavice strážce. A pak jen milosrdná ztráta vědomí.
O pár dnů později…
Byla oblečená jinak. Své staré, natrhané oblečení jí někdo vyměnil za honosné šaty. Divně navoněná. A na té židli se nedalo pořádně sedět. A s trucovitě zavřenou pusou přemýšlela. Je ona divná elfka, co jí tu pozoruje z druhé strany stolu, její matka? Nevypadala tak… A ani necítila onen nával energie, když se podívala do očí ženě na kočáru.
„Ptám se naposled. Jak jsi přežívala?“ Otázala se tvrdým, přísným hlasem elfka. „Pomáhal ti někdo?“
„Já… magií. Přežívala. A pomáhal…“ Tiše zamumlala Lyra nazpět. Pravděpodobně jí dokázal nově vytažený meč spolehlivě přesvědčit ke spolupráci.
„Magií? Co umíš? Léčit svá zraněná? Lovit ohněm krysy? Pomoc… Kdo ti pomáhal? Jméno!“
„Učila jsem se… Vyvolávat. Jsem vyvolávačka. Učila jsem se vyvolávat.“ Vypískla snědá elfka. „Jméno… Ellindrys, magistr – vyvolávač před dobytím Silvermoonu.“
„Ten elf, který byl vídán v tvé blízkosti.“ Elfka přikývla a vydala se na cestu z místnosti. A Lyra v místnosti osaměla…
Druhý den časně z rána k ní přišla ona elfka znova, dokonce přímo k ní do cely. Hodila po ní balíček, dokonce bez jakéhokoliv slova pozdravu.
„Tady máš šaty, peníze. Obálku. V obálce je obrázek elfky, kterou přivedeš zpět. Přiveď jí a necháme tě jít.“
A Lyra přikývla...
Byla na cestě. Nevěděla, kam by měla jít, ale věděla, kam by šla ona, kdyby mohla – schovat se. A nejspíše k lidem, kde by jí nikdo nehledal. Číhla na svou příruční mapu… A když se rozhodla, že navštíví Morové země a koukne po Pyře tam, zničehonic jí popadl příšerný vztek.
Bylo to pro slabou Lyru příliš. Nelidský vztek bytosti, kterou dobře znala. Ostatně, nelhala, když říkala, že se učila vyvolávat. Nikdy však neřekla, že vyvolává cokoliv příjemného.
Do mozku jí proudili obrazy. Na všech bylo znázorněno tělo jejího učitele, které poznala i přes chybějící hlavu. A na všech byla ona elfka, která Lyru vyslýchala. A na všech byla ona elfka dosti brutálně mučena tou osobou, která se nyní Lyře dobývala do hlavy – Shirriamm, sukuba ve službách Lyřina zachránce. Nebo spíše bývala ve službách, když elfovy tak nějak chyběla hlava k udávání rozkazů.
Lyra netušila, zda jsou obrazy pravdivé. Ale věděla moc dobře, že padá ona část dohody, kdy mohla vyměnit život Pyry za život Ellindryse. A místo toho se jí v hlavě zformoval jiný plán – zneužít peníze a dostat se k Pyře. A ukrýt se u té, která utekla ze stejné příčiny.
Nejsem si jist, zda je to správný příběh na získání démonologa. Lyra má být především obyčejná, chudá elfka, která se vydala hledat svou drahou, nevlastní sestřičku. To, že díky svému adoptivnímu otci ví něco málo o démonech, by mělo být spíše vedlejší. Proto jsem se snažil spíše popsat důvod, proč by o démonologii něco málo mohla vědět a důvod, proč je vůbec v Hillsbrandu.
Played: 3 hodiny
RPB: 1
EB: Možná stále v mínusu, nemám ponětí.
Žádost: Povolení hraní démonologa, Q item hero postavy.
Ostatní postavy: (Bývalá) Dozorkyně Larien – 5RPB. Kyra Seriadne – unikátní postava, 0RPB.
Příběh:
V oné nuzné části Silvermoonu bylo možné vidět spousty věcí. Povaleče, alkoholiky, zločince. Přesto bylo batole, nahé pohozené na zemi, cosi zvláštního. Přítomní osadníci ulice by určitě přísahali, že viděli zahalenou elfku se znakem rodu SunShattered. Aneb ten pošahaný, degenerovaný rod. Pozornosti se děcko dočkalo záhy. A dokonce mělo štěstí. Příchozí elf byl očividně laskavá duše, sebral nahý uzlíček masa a rychle s ním zmizel ve tmě…
O jedno století a dekádu později…
Myře, paní rodu SunShattered, se poslední dobou spalo vážně zle. Čím dál více lidí jí říkalo, že v okolí Silvermoonu je podezřelá žebračka. A shodou okolností má stejnou, tmavou pleť a rysy jako ona a především její další dcera, Pyra. Děsilo jí to. Moc dobře si vzpomínala na onu noc, na svého bastarda, kterého pohodila na ulici. Nečekala, že ono slabé dítko mohlo přežít… Přesto, očividně žilo. Nabízela se otázka… Zlikvidovat jí, nebo dostat na svou stranu a zneužít? Nakonec se však rozhodla – zneužít a pak zabít.
Další den se rozhodla, že se vypraví najít svou dcerku. S ozbrojeným doprovodem vyrazila do ulic Silvermoonských…
„Podívej, kočár. Myslíš, že se taky někdy svezu?“ S úsměvem na špinavé tváři Lyra zatahala elfa za rukáv. Onen elf, bývalý magistr, velmi neochotně stočil pohled od stánku se zbožím na kočár. A tak rychle ho zblednout elfka ještě neviděla.
„Utíkej. Hodně daleko. A rychle. A nenápadně.“ Procedil mezi zuby, pohled upřen na ozbrojený doprovod. Bylo však pozdě. Magistr mohl jen tušit, proč elfka na kočáru okamžitě stočila pohled do skupinky elfů u stánku. Když se však otočil na svou adoptovanou dcerku, viděl na její tváři užaslý výraz. A také to, že se nepohnula ani o píď.
Zařval nha ní ve stejnou dobu, co elfka pokynem ruky rozkázala ozbrojencům, aby se Lyry chopili. Naštěstí toto gesto Lyra pochopila. A jak byla naučená, zmizela v davu…
Utíkala. Netušila, kam. Její mysl upřená čistě na rychlé kroky nohou. A následně na pachuť krve v ústech, na bolest, která jí rezonovala celou hlavou. A na pád, který zavinila plátová rukavice strážce. A pak jen milosrdná ztráta vědomí.
O pár dnů později…
Byla oblečená jinak. Své staré, natrhané oblečení jí někdo vyměnil za honosné šaty. Divně navoněná. A na té židli se nedalo pořádně sedět. A s trucovitě zavřenou pusou přemýšlela. Je ona divná elfka, co jí tu pozoruje z druhé strany stolu, její matka? Nevypadala tak… A ani necítila onen nával energie, když se podívala do očí ženě na kočáru.
„Ptám se naposled. Jak jsi přežívala?“ Otázala se tvrdým, přísným hlasem elfka. „Pomáhal ti někdo?“
„Já… magií. Přežívala. A pomáhal…“ Tiše zamumlala Lyra nazpět. Pravděpodobně jí dokázal nově vytažený meč spolehlivě přesvědčit ke spolupráci.
„Magií? Co umíš? Léčit svá zraněná? Lovit ohněm krysy? Pomoc… Kdo ti pomáhal? Jméno!“
„Učila jsem se… Vyvolávat. Jsem vyvolávačka. Učila jsem se vyvolávat.“ Vypískla snědá elfka. „Jméno… Ellindrys, magistr – vyvolávač před dobytím Silvermoonu.“
„Ten elf, který byl vídán v tvé blízkosti.“ Elfka přikývla a vydala se na cestu z místnosti. A Lyra v místnosti osaměla…
Druhý den časně z rána k ní přišla ona elfka znova, dokonce přímo k ní do cely. Hodila po ní balíček, dokonce bez jakéhokoliv slova pozdravu.
„Tady máš šaty, peníze. Obálku. V obálce je obrázek elfky, kterou přivedeš zpět. Přiveď jí a necháme tě jít.“
A Lyra přikývla...
Byla na cestě. Nevěděla, kam by měla jít, ale věděla, kam by šla ona, kdyby mohla – schovat se. A nejspíše k lidem, kde by jí nikdo nehledal. Číhla na svou příruční mapu… A když se rozhodla, že navštíví Morové země a koukne po Pyře tam, zničehonic jí popadl příšerný vztek.
Bylo to pro slabou Lyru příliš. Nelidský vztek bytosti, kterou dobře znala. Ostatně, nelhala, když říkala, že se učila vyvolávat. Nikdy však neřekla, že vyvolává cokoliv příjemného.
Do mozku jí proudili obrazy. Na všech bylo znázorněno tělo jejího učitele, které poznala i přes chybějící hlavu. A na všech byla ona elfka, která Lyru vyslýchala. A na všech byla ona elfka dosti brutálně mučena tou osobou, která se nyní Lyře dobývala do hlavy – Shirriamm, sukuba ve službách Lyřina zachránce. Nebo spíše bývala ve službách, když elfovy tak nějak chyběla hlava k udávání rozkazů.
Lyra netušila, zda jsou obrazy pravdivé. Ale věděla moc dobře, že padá ona část dohody, kdy mohla vyměnit život Pyry za život Ellindryse. A místo toho se jí v hlavě zformoval jiný plán – zneužít peníze a dostat se k Pyře. A ukrýt se u té, která utekla ze stejné příčiny.
Nejsem si jist, zda je to správný příběh na získání démonologa. Lyra má být především obyčejná, chudá elfka, která se vydala hledat svou drahou, nevlastní sestřičku. To, že díky svému adoptivnímu otci ví něco málo o démonech, by mělo být spíše vedlejší. Proto jsem se snažil spíše popsat důvod, proč by o démonologii něco málo mohla vědět a důvod, proč je vůbec v Hillsbrandu.
