Set Padlého Světlonoše

Scott bral schody ze svého pokoje dolů do hostince po dvou. Hlad měl fakt obrovský. Za normálních okolností by neměl problém se s hlasem vypořádat, nicméně i on sám poznal, že za měsíc, za který se o něj pečlivě staral hostinský a jeho žena patřičně zlenivěl a také lehce přibral na váze.

Scott: Měl bych se sebou něco dělat

Usoudí, načež odsunuje židli u jednoho ze stolů, u kterého se pohodlně usadí, když v tu za ním přispěchá hostinský, držící v ruce miniaturní ruličku papíru

Hostinský: Pa..Pane, Summers.
Scott: Pane, Porkchop. Rád vás vidím. *přivítá hostinského vlídným úsměvem na rtech*
Hosntiský: Hezk... Vlastně. Je mi to skutečně líto, pane Summersi. Upřímnou soustrast. Byl tady posel, který vám něco přinesl*ani trochu úsměv neopětuje a předává ruličku papíru, načež lehce Scotta, nesoucí udivený výraz v obličeji poplácá po zádech*
Scott: O čem to u Světla mluvíte, pane Porkchop?

Paladin rozváže lněný provázek držící ruličku srolovanou, načež papír rozvine a pustí se do čtení papírku.

Rulička papíru:

Našeho paladina to opravdu zarmoutilo. Byl to jeho nejlepší přítel. To on jej přivedl na cestu Světla, to on mu ukázal co je správné a co není.
Když konečně dojel do kláštera, tak se přivítal s ostatními z bratří, kteří smrti Saula nebyli zarmouceni o nic méně, než právě Scott.

Mše začala jen pár hodin po Scottovu příjezdu.

Světlo s vámi všemi. *mnich se dramaticky odmlčí*
Sešli jsme zde v tento den, abychom požehnali duši služebníka Světla na jeho poslední cestě. *opět stejná odmlka* Pevně věřím, že nás jeho duše z hůry sleduje a jeho záda, nesoucí všechny hříchy jsou lehčí, nežli pírko. Těžko by se našel muž ctěnější, hodnější, oddanější, než byl právě tento muž.
Muž hrdě nesoucí jméno Saul Badman. Skonal smrtí, hodnou legend a vyprávění. Skonal, když se pokoušel zdržet démona, který se zde dostal z jednoho již uzavřeného portálu, když se pokoušel ochránit nevinné. Věřím, že každý z těchto lidí, kteří mu v onen den byli na blízku, vděčí za svůj život právě tomuto udatnému muži.

Prosím všechny, aby mu věnovali trochu respektu a pomodlili se společně se mnou za jeho duši a za také za duše vás všech, jenž jste přišli vzdát hold tomuto hrdinovi. Vybral jsem tento velmi krátký, leč krásný úryvek z knihy Světla Svatého, který měl tento muž z celého srdce nejraději.

Mnich otevírá knihu Světla Svatého na stránce, kterou si založil záložkou, načež se nadechne, odkašle a začíná číst úryvek

Modlím se, že budete bojovat s odvahou slušností, a ctí. Modlím se, že vaše činy bude řídit spravedlnost, ať děláte, co děláte. Apeluji na vás, abyste v žáru bitvy odmítli povolit vstup nenávisti a zloby do vašeho srdce. *najednou přidá na hlase* Pamatujte v každém okamžiku! Že bojujete za spravedlnost, ne za smrt. Za vítězství, ne za pomstu. *opět o trochu přidá* Pokud budou vaše činy pohánět tato slova, ve které uvěříte pevně ve svém srdci, žádný hněv, žádná zloba vámi neotřese! Modlím se, že všemohoucí Světlo spatří duši takto čistou, jako je právě tohoto zesnulého muže, který toto dodržoval s neoblomností a pevností.  A pozvedne ji do výšin, kde mu pomůže od hříchů.

Mnich najednou zmlkne, zaklapne knihu a do vzduchu načrtne znak kladiva, kolem něhož se objevila nazlátlá aura

Děkuji, a doufám, že se ve vašich srdcích a duších našlo místo pro tato slova.

Okamžitě po pohřbu byl zarmoucený Scott rozhodnutý odejít. Už nasedal zpátky na koně, když v tu se za ním ozval hlas představeného kláštera.

Představený: Pane Summersi. Přece nechcete tak brzo odjet, nebo ne?
Scott: Omlouvám se, bratře. Musím. Jeho smrt mne velmi zarmoutila. Nejsem si jist, jestli bych to zde dokázal vydržet. Je to ještě velmi čerstvé.
Představený: To nás všechny, bratře, to nás všechny. Ale jsem zde ještě z jiného důvodu. Sir Badman ti něco odkázal ve své poslední vůli.
Scott: Já…Ať je to cokoliv. Nemůžu si to vzít. Neustále by mi ho to připomínalo.
Představený: To chápu, bratře. Nicméně v závěti se píše, že je to jeho opravdové přání. Pokud jsi k němu choval trochu úcty, o čemž nepochybuju, tak si to vezmeš, synu.

Leč z toho nebyl opravdu nadšen, tak se odebrali do místnosti, kde byla vyskládána na stojánu překrásná zbroj sira Badmana.

Představený: Toto ti odkázal, synu.
Scott: Já…Já. Nemám slov. Nemůžu ji nosit. Já…Prostě nemůžu.
Představený: Myslím, že by sira velmi mrzelo, kdyby se ta zbroj jen tak povalovala na stojanu, nemám pravdu? Ty přeci stejně žádnou nemáš.
Scott: To nemám. Máte pravdu. Ale stejně…Nemůžu.
Představený: Synu, prostě si tu zbroj vezmi. Co s ní uděláš už je na tobě, ale pamatuj na má slova.