pro Slyšel kolem sebe hluk. Jásot a řev. Zase nic neviděl a uši mu zalehly. Ruce i nohy měl těžké jako kámen. Dlaně, kterými svíral rukojeť své čepele, měl zpocené a nejisté. Proč to musím prožít znovu? ptal se sám sebe. Už nikdy tuhle chybu nedopustím! Nikdy jsem jí nedopustil!
„Nechť jsou vaše údery přesné, nechť nám všem duchové požehnají! Smrt a sláva nás očekává, moji bratři!“ zařval vedle něho stojící ork jasným hlasem. V odpověď se ozval hlasitý řev a jednohlasné zvolání desítek hrdel: „Smrt a sláva!“
S těmi slovy se Yidabův zrak projasnil. Po jeho levém boku stál sám náčelník. Jeho zbroj byla do bitvy ozdobena mnoha ornamenty značícími vítězství a respekt. V rukách třímal připravenou svou válečnou sekeru. Je to dobrá sekera, pomyslel si Yidaba.
Prohlédl si řadu orků po jeho boku. Statečnost. Neústupnost. Odvaha. Zloba. Sevřel křečovitě jílec své čepele a zařval. Duchové! Stále jsem na živu! Bojuji ve vašem jménu. Můj život patří Hordě! Můj život patří Boji! Můj život patří orkovi po mém boku; složil jsem přísahu!
Zhluboka se nadechl. Jeho smysly se projasnily. Cítil vůni květů a rozbahněné zeminy. Přes řev hlasů slyšel ševelení trávy a na své nahé, chlupy a ornamenty pokryté hrudi, cítil závany větru.
Věděl, co je jeho úkol. Přimhouřil krví podlité oči a prohlédl si řady protivníků. Blížili se. Lidé. Zbabělci schovaní za hromadou oceli. Jejich boj nebyl žádným uměním; neměl energii ani duši. Pochodovali klidně, mlčky a spořádaně. První řada o dvaceti mužích, celkem pět takových řad za sebou. Za nimi muži s luky, kušemi a puškami. Na pravém křídle několik málo jezdců v lehkých kožených zbrojích. Díval se pozorněji, jak se vojáci blížili.
Spatřil velitele i několik mužů, kteří rozdávali rozkazy menším skupinkám. Zapamatoval si jejich vzhled i jejich tváře, které již byly dobře rozeznatelné. Slyšel náčelníkova slova, ale nyní se musel soustředit na něco jiného; jistě mu to odpustí. Mágové, uvědomil si, když spatřil několik mužů s holemi v rukou mezi lidskými střelci. Ti zemřou první.
„Do boje, bratři!“ zvolal náčelník a jako první se rozběhl vstříc nepříteli. Yidaba jej následoval. Jeho bojová suknice byla vhodná. Byla volná a poskytovala nutnou ochranu. Kolem pasu měl pevně stažený opasek, za kterým měl zastrčenou svou dýku a sashimono; prapor se znakem Hordy a jeho náčelníka na dřevěné tyči. Sám ho vyrobil.
Jeho kroky byly rychlé a jisté. Předběhl je všechny a řítil se kupředu s čepelí v dlaních. Sledoval jen lidského velitele. Slyšel řev, šumění šípů i výstřely pušek. „Já se smrti nebojím!“ zařval za běhu.
Lidé měli připravené štíty. Železné i dřevěné, ale všechny se znakem zlatého L. Bude muset zabít dva muže, aby se dostal k veliteli, dost možná čtyři. Ohnal se po muži prudce svrchu. Ozval se náraz oceli o ocel, dlaně ho pod tou ranou zabrněly. Muž lehce poklesl v kolenou a poté do něj již Yidaba v plném sprintu narazil. Muž skončil na zemi. Pán mečů se okamžitě ohnal čepelí nalevo, aby vykryl útok dalšího z mužů. Dál ho ale ignoroval. Jeho bratři se již také zapojili do boje.
Úspěšně se probil přes první dvě řady. Na ostří jeho zbraně již byla první krev. S řevem se ohnal přímo po hlavě lidského velitele. Ucítil však ostrou bolest. Jeho rameno zasáhl šíp, a tak jeho úder minul. Cestu mu zastoupili další vojáci a on o několik kroků ustoupil, aby zkontroloval, kam byl zasažen. Z ramene tepala nepříjemná bolest, ale byl schopen bojovat.
Zapojil se dále do boje a počkal si, až se na bitevním poli rozhostí zmatek. Netrvalo to příliš dlouho. O chvíli později již jeho čepel našla prvního z mágů. Zbývali mu dva… Už jen jeden… Utržil několik drobných zranění, ale i poslední z mágů byl mrtev.
Krátce se rozhlédl po bojišti. Našich mrtvých je více, uvědomil si. Avšak dál bojovat stejně zuřivě a odhodlaně jako doposud. Vyhledal svého náčelníka a bojovali bok po boku. Nyní proti němu stáli čtyři protivníci. Byl na ně příliš rychlý, nemohli mu ublížit.
Ucítil tlak na hrudi. Sklonil pohled, aby zjistil, že ho kousek pod žebra zasáhla kulka. Přes bolest se sotva udržel na nohou, ale dál třímal svou čepel pevně.
Jeho zrak slábl. Ztratil jsem prapor, došlo mu. Ohlédl se, na boj už nyní neměl sílu. Náčelník již padl, z hrudi mu trčelo několik šípů a jeho sekera mu ležela po boku. Zklamal jsem. Yidaba ucítil nesnesitelnou bolest, jak ho něco těžkého udeřilo do obličeje. Poté celý svět kolem něho zmatněl a zčernal.
„Nechť jsou vaše údery přesné, nechť nám všem duchové požehnají! Smrt a sláva nás očekává, moji bratři!“ zařval vedle něho stojící ork jasným hlasem. V odpověď se ozval hlasitý řev a jednohlasné zvolání desítek hrdel: „Smrt a sláva!“
S těmi slovy se Yidabův zrak projasnil. Po jeho levém boku stál sám náčelník. Jeho zbroj byla do bitvy ozdobena mnoha ornamenty značícími vítězství a respekt. V rukách třímal připravenou svou válečnou sekeru. Je to dobrá sekera, pomyslel si Yidaba.
Prohlédl si řadu orků po jeho boku. Statečnost. Neústupnost. Odvaha. Zloba. Sevřel křečovitě jílec své čepele a zařval. Duchové! Stále jsem na živu! Bojuji ve vašem jménu. Můj život patří Hordě! Můj život patří Boji! Můj život patří orkovi po mém boku; složil jsem přísahu!
Zhluboka se nadechl. Jeho smysly se projasnily. Cítil vůni květů a rozbahněné zeminy. Přes řev hlasů slyšel ševelení trávy a na své nahé, chlupy a ornamenty pokryté hrudi, cítil závany větru.
Věděl, co je jeho úkol. Přimhouřil krví podlité oči a prohlédl si řady protivníků. Blížili se. Lidé. Zbabělci schovaní za hromadou oceli. Jejich boj nebyl žádným uměním; neměl energii ani duši. Pochodovali klidně, mlčky a spořádaně. První řada o dvaceti mužích, celkem pět takových řad za sebou. Za nimi muži s luky, kušemi a puškami. Na pravém křídle několik málo jezdců v lehkých kožených zbrojích. Díval se pozorněji, jak se vojáci blížili.
Spatřil velitele i několik mužů, kteří rozdávali rozkazy menším skupinkám. Zapamatoval si jejich vzhled i jejich tváře, které již byly dobře rozeznatelné. Slyšel náčelníkova slova, ale nyní se musel soustředit na něco jiného; jistě mu to odpustí. Mágové, uvědomil si, když spatřil několik mužů s holemi v rukou mezi lidskými střelci. Ti zemřou první.
„Do boje, bratři!“ zvolal náčelník a jako první se rozběhl vstříc nepříteli. Yidaba jej následoval. Jeho bojová suknice byla vhodná. Byla volná a poskytovala nutnou ochranu. Kolem pasu měl pevně stažený opasek, za kterým měl zastrčenou svou dýku a sashimono; prapor se znakem Hordy a jeho náčelníka na dřevěné tyči. Sám ho vyrobil.
Jeho kroky byly rychlé a jisté. Předběhl je všechny a řítil se kupředu s čepelí v dlaních. Sledoval jen lidského velitele. Slyšel řev, šumění šípů i výstřely pušek. „Já se smrti nebojím!“ zařval za běhu.
Lidé měli připravené štíty. Železné i dřevěné, ale všechny se znakem zlatého L. Bude muset zabít dva muže, aby se dostal k veliteli, dost možná čtyři. Ohnal se po muži prudce svrchu. Ozval se náraz oceli o ocel, dlaně ho pod tou ranou zabrněly. Muž lehce poklesl v kolenou a poté do něj již Yidaba v plném sprintu narazil. Muž skončil na zemi. Pán mečů se okamžitě ohnal čepelí nalevo, aby vykryl útok dalšího z mužů. Dál ho ale ignoroval. Jeho bratři se již také zapojili do boje.
Úspěšně se probil přes první dvě řady. Na ostří jeho zbraně již byla první krev. S řevem se ohnal přímo po hlavě lidského velitele. Ucítil však ostrou bolest. Jeho rameno zasáhl šíp, a tak jeho úder minul. Cestu mu zastoupili další vojáci a on o několik kroků ustoupil, aby zkontroloval, kam byl zasažen. Z ramene tepala nepříjemná bolest, ale byl schopen bojovat.
Zapojil se dále do boje a počkal si, až se na bitevním poli rozhostí zmatek. Netrvalo to příliš dlouho. O chvíli později již jeho čepel našla prvního z mágů. Zbývali mu dva… Už jen jeden… Utržil několik drobných zranění, ale i poslední z mágů byl mrtev.
Krátce se rozhlédl po bojišti. Našich mrtvých je více, uvědomil si. Avšak dál bojovat stejně zuřivě a odhodlaně jako doposud. Vyhledal svého náčelníka a bojovali bok po boku. Nyní proti němu stáli čtyři protivníci. Byl na ně příliš rychlý, nemohli mu ublížit.
Ucítil tlak na hrudi. Sklonil pohled, aby zjistil, že ho kousek pod žebra zasáhla kulka. Přes bolest se sotva udržel na nohou, ale dál třímal svou čepel pevně.
Jeho zrak slábl. Ztratil jsem prapor, došlo mu. Ohlédl se, na boj už nyní neměl sílu. Náčelník již padl, z hrudi mu trčelo několik šípů a jeho sekera mu ležela po boku. Zklamal jsem. Yidaba ucítil nesnesitelnou bolest, jak ho něco těžkého udeřilo do obličeje. Poté celý svět kolem něho zmatněl a zčernal.
