pro Yidabův sen.
S trhnutím se probudil. Byl celý zpocený a cítil tlak na hrudi. Shrnul stranou kožešiny a vstal. Už zase ten sen. Kdo to je? Je tohle snad můj osud? Nemám si raději vzít život, když neochráním svého náčelníka? Ne. Je to jen sen!
V Yidabově stanu bylo šero. Oheň v roštu již pomalu dohoříval a vstupem sem pronikal chladný noční vzduch. Viděl na náčelníkův stan. Hlídky byly na místech. Nebyla na nich znát únava, tak je to správné.
Přešel k jakémusi oltáři, kde byla umístěna jeho čepel. Byla stará, ale stále sloužila dobře, z kvalitní oceli a tvarem připomínala něco mezi sekerou a mečem. Pod ní byla na kůži napsaná modlitba, kterou znal nazpaměť. Prosba duchům, aby mu požehnali; aby měl sílu bojovat, a aby vedli jeho ostří. Také tam byla malá zdobená dýka. Nesloužila k boji, byla to rituální dýka. Pokud by selhal ve svém úkolu nebo již nebyl potřeba, ta dýka mu vezme život. Nebojím se smrti, řekl si tiše. Zlehka pohladil stranu čepele a šel si znovu lehnout.
On není stejný náčelník. Tohoto orka nezklamu, ujistil se. Před ním na zdobené židli seděl postarší ork zabalený v kožešinách. Býval a stále byl dobrým válečníkem, ale věk mu již zbarvil vlasy do šeda. Stejnému náčelníkovi sloužil Yidabův otec i děd; stejná čepel.
„Yidabo, jsi mistrem čepele… A já jsem již příliš stár. Můj zrak zahaluje bílá mlha a zbraň již netřímám tak jistě. Vzdám se své pozice. A tebe žádám o jedno – odejdi. Horda bude potřebovat sílu pánů mečů. Již mi nejsi vázán slibem. Šaman rozmlouval s duchy, nehněvají se na tebe. Souhlasili s tím rozhodnutím. Jejich síla bude stát nadále po tvém boku.“
Yidaba zůstal mlčky stát. Horda mě potřebuje? Pomalu se uklonil a jeho tvář se zkřivila hořkostí. „Jak náčelník žádá. Vrátím se ke svým meditacím,“ řekl tiše a odkráčel z jeho stanu.
Odejdi, Horda tě potřebuje. Duchové se na tebe nehněvají, stojí po tvém boku. Zklamal jsem? Měl bych si vzít život nebo prostě poslechnout. Přísahal jsem, ale přísaha již neplatí. Náčelníkova slova… měl bych je poslechnout. Položil svou dýku zpět k čepeli na oltář. „Odejdu tedy. Sděl to náčelníkovi,“ pronesl tiše. „Duchové s tebou souhlasí, mistře čepele,“ sdělil mu šamanův ochraptělý hlas.
Yidaba opět zůstal ve stanu sám. Seděl s překříženýma nohama před oltářem a třídil si myšlenky. Meditoval. Ptal se duchů. Vzpomínal. Osud, blesklo mu hlavou. Zhluboka se nadechl a vstal. Brzy vyrazí. Stane se Yidabou Putujícím. Najde místo, kde ho bude třeba a odpřísáhne věrnost, aby mohl být opět mistrem čepele.
__________
Ke každému pánovi mečů patří i jeho zbraň. Proto připojím i žádost o jeho zbraň.
Čepel mistra
"Odvaha. Boj. Oddanost. Čest."
__________
Co je podle mého rovněž spojeno s žádostí?
Yidaba je pánem mečů - boj a umění bojovat je jeho životem a duchové stojí v boji po jeho boku. Nemám v plánu využívat žádnou magii ani nic podobného. Je to pro Yidabu jen silná motivace, která mu v boji pomáhá. Odvaha a čest je pro něho na prvním místě, to znamená, že je ochoten přijmout jakoukoliv výzvu k boji, je-li alespoň trochu oprávněná. Zároveň je to však někdo, proti komu byste v boji muže proti muži stát nechtěli - je to osoba, která to se svou zbraní umí téměř bezchybně.
Ale! Nemám v plánu ho hrát jako nikoho agresivního; ale vyprovokovatelný je poměrně snadno. Jeho osud bude dost možná na náčelníkovi Hordy, kterému bude přísahat věrnost. (Nebudu mu ale RPit to, že mám uprostřed města popravit např. lorda Godfreye! Není to ani nemyslící ovce ani nájemný zabiják. Je to spíše ochranka.)
S trhnutím se probudil. Byl celý zpocený a cítil tlak na hrudi. Shrnul stranou kožešiny a vstal. Už zase ten sen. Kdo to je? Je tohle snad můj osud? Nemám si raději vzít život, když neochráním svého náčelníka? Ne. Je to jen sen!
V Yidabově stanu bylo šero. Oheň v roštu již pomalu dohoříval a vstupem sem pronikal chladný noční vzduch. Viděl na náčelníkův stan. Hlídky byly na místech. Nebyla na nich znát únava, tak je to správné.
Přešel k jakémusi oltáři, kde byla umístěna jeho čepel. Byla stará, ale stále sloužila dobře, z kvalitní oceli a tvarem připomínala něco mezi sekerou a mečem. Pod ní byla na kůži napsaná modlitba, kterou znal nazpaměť. Prosba duchům, aby mu požehnali; aby měl sílu bojovat, a aby vedli jeho ostří. Také tam byla malá zdobená dýka. Nesloužila k boji, byla to rituální dýka. Pokud by selhal ve svém úkolu nebo již nebyl potřeba, ta dýka mu vezme život. Nebojím se smrti, řekl si tiše. Zlehka pohladil stranu čepele a šel si znovu lehnout.
On není stejný náčelník. Tohoto orka nezklamu, ujistil se. Před ním na zdobené židli seděl postarší ork zabalený v kožešinách. Býval a stále byl dobrým válečníkem, ale věk mu již zbarvil vlasy do šeda. Stejnému náčelníkovi sloužil Yidabův otec i děd; stejná čepel.
„Yidabo, jsi mistrem čepele… A já jsem již příliš stár. Můj zrak zahaluje bílá mlha a zbraň již netřímám tak jistě. Vzdám se své pozice. A tebe žádám o jedno – odejdi. Horda bude potřebovat sílu pánů mečů. Již mi nejsi vázán slibem. Šaman rozmlouval s duchy, nehněvají se na tebe. Souhlasili s tím rozhodnutím. Jejich síla bude stát nadále po tvém boku.“
Yidaba zůstal mlčky stát. Horda mě potřebuje? Pomalu se uklonil a jeho tvář se zkřivila hořkostí. „Jak náčelník žádá. Vrátím se ke svým meditacím,“ řekl tiše a odkráčel z jeho stanu.
Odejdi, Horda tě potřebuje. Duchové se na tebe nehněvají, stojí po tvém boku. Zklamal jsem? Měl bych si vzít život nebo prostě poslechnout. Přísahal jsem, ale přísaha již neplatí. Náčelníkova slova… měl bych je poslechnout. Položil svou dýku zpět k čepeli na oltář. „Odejdu tedy. Sděl to náčelníkovi,“ pronesl tiše. „Duchové s tebou souhlasí, mistře čepele,“ sdělil mu šamanův ochraptělý hlas.
Yidaba opět zůstal ve stanu sám. Seděl s překříženýma nohama před oltářem a třídil si myšlenky. Meditoval. Ptal se duchů. Vzpomínal. Osud, blesklo mu hlavou. Zhluboka se nadechl a vstal. Brzy vyrazí. Stane se Yidabou Putujícím. Najde místo, kde ho bude třeba a odpřísáhne věrnost, aby mohl být opět mistrem čepele.
__________
Ke každému pánovi mečů patří i jeho zbraň. Proto připojím i žádost o jeho zbraň.
Čepel mistra
"Odvaha. Boj. Oddanost. Čest."
__________
Co je podle mého rovněž spojeno s žádostí?
Yidaba je pánem mečů - boj a umění bojovat je jeho životem a duchové stojí v boji po jeho boku. Nemám v plánu využívat žádnou magii ani nic podobného. Je to pro Yidabu jen silná motivace, která mu v boji pomáhá. Odvaha a čest je pro něho na prvním místě, to znamená, že je ochoten přijmout jakoukoliv výzvu k boji, je-li alespoň trochu oprávněná. Zároveň je to však někdo, proti komu byste v boji muže proti muži stát nechtěli - je to osoba, která to se svou zbraní umí téměř bezchybně.
Ale! Nemám v plánu ho hrát jako nikoho agresivního; ale vyprovokovatelný je poměrně snadno. Jeho osud bude dost možná na náčelníkovi Hordy, kterému bude přísahat věrnost. (Nebudu mu ale RPit to, že mám uprostřed města popravit např. lorda Godfreye! Není to ani nemyslící ovce ani nájemný zabiják. Je to spíše ochranka.)
Naposledy upravil DarkShane dne Thu Dec 19, 2013 9:53 pm, celkově upraveno 1 krát (Reason for editing : Chybějící kurzíva.)
Nevím teda, jestli se k tomu mohu vyjádřit jako hráč, ale risknu to. Jednoduše skvělý a moc se těším, až se k nám připojíš. 
