pro Nanynka Mon Mar 17, 2014 11:13 pmPostava: Nanah
Počet RPB: 7
Počet EB: Netuším
Odehráno: 6 dní
Zkušenosti: 180+
Trik č.1: Mezi žebra (Hemorrhage) (výměna za naučený Sinister Strike)
Trik č.2: Rovnou na rypák (Gouge) (výměna za naučený Backstab)
Postupně, pokud byste svolili, by Nanah mohla mít dovednosti, které v podstatě zná každý sedlák, který obráží vesnický zábavy a sem tam se připlete do nějaké rvačky. Momentálně by se jednalo Hemorrhage a Gouge a to výměnou za Sinister Strike a Backstab, které už má holka naučené. Není to nic epického pro PvE, nic zneužitelného ani v RP, prostě jen pár unikátních facek navíc, které je třeba občas rozdat. Snad to teda nebude moc velký problém, ale pokud ano, a najdete na tom nějaké jasné mouchy, určitě to pochopím. Předem upřímně díky za váš čas a pozornost. Teď k nezbytné omáčce...
Nána'h není ta, co miluje stíny. Není ta, co by se plížila lesy po boku věhlasných lovců hlav. A už vůbec není ta, co dokáže hnout zemí, přivolat bouři a promlouvat s lesními bohy či divou zvěří. Nikdy nebude psát dějiny... nebo třeba jen psát, že jo. Jedno je však nad nebesa jasný a nikdo jí to prostě neodpáře - když dojde na férovku, tahle holka od rány se rozhodně neztratí. Celej život se rvala, kdo zná její příběh - ví, z každý rvačky si odnesla nejen nejednu bolístku a jizvu, ale taky cennou zkušenost, v podstatě jak správně ublížit. Jak už to bejvá, teď se jí to všechno náramně hodí.
V knajpě to smrdělo průserem. Banda jinorasejch stvůr si zde chtěla jen vypít pár korbelů a pak v klidu zase jít po svých. Ale už jen to bylo proti zákonům, který si zdejší vidláci vepsali do svejch dutejch palic. To, co nemá kůži v odstínů přihřátý růžový, to fakt do jejich potem a chlastem prosyceným svatostánku nepatří, tržby netržby. Jejich fotrové neumírali pro tenhle kus země, aby se po něm plahočili tyhle bestie, to je jasný. Nastal chaos.
Nafukovalo se to s každým slovem. Ten to a ten zase tohle. A pak to prasklo. Když jí kolem hlavy proletěla první židle, věděla, že na diplomacii už je fakt pozdě. A když ji zezadu někdo pěstí trefil přímo pod oko, pod náporem bolesti zapomněla, co že to ta diplomacie vlastně je. Takový jednání si dámy nezaslouží. A ona byla rozhodnutá tuto nespravedlnost náležitě potrestat. Ohnala se loktem, ale ten jen prosvištěl vzduchem. Ale už ho viděla, hajzla malýho, jak tam stojí celej natěšenej.
"Špinavá cou-uo," zaprskal na ni ten krpatej retard. Švist, mihla se jí před očima jeho pěst. Chtěl jí znova napálit, ale když holka měla možnost uhnout, trefit se bylo naráz neřešitelným problémem. Švist, švist, švist. Znova minul, znova. A znova. Ona se jen vykrucovala a čekala na svou chvíli.
A on? Celej rudej a zoufalej změnil pravidla týhle hry ve svý zlomený ješitnosti. "Teď chcípneš!" sáhl po svým dlouhým noži, kterej měl za opaskem. Teď to teprve začalo být vážný a ta trollí holka cítila, jak se ji řine krev do hlavy. Retard udělal docela marnej výpad rovnou na její břicho, ona uhnula, ale šmejkla se o chlápka za ní. Chyba, holka, chyba. Čepel se zaleskla, zajela do zelený kůže na jejím boku. Krev se vyřinula z rány a ze rtů tlumený ženský výkřik.
Civěl na ni a na tu ránu, jako by svýho činu litoval. Vůbec nevěděl, co dál. Ona měla nutkání si ránu přidržet dlaní, odpajdat někam stranou a tam se pokusit nevykrvácet. Ale touha toho šmejda roztrhat byla mnohem větší. Polkla bolest a další zaskučení. Pak udělala něco, co on fakt nečekal. Usmála se na něj mile, aspoň tak, jak to bylo v tu chvíli možný. A prstem ukázala k zemi před své nohy. On na ni nechápavě zamrkal a celej ztracenej tam taky pohlédl.
Nejstarší finta na světě. Jen lehce pohnula chodidlem, jako by se jej chystala kopnout a on naletěl, když pokrčil nohu v koleni. Ale to už na jeho zasranej rypák zespod letěla její tvrdá pěst. Prásk. Luplo to, on zaklonil hlavu a jen zeď ho zachránila před pádem. Tma. Celej vyjevenej, uslzenej se snažil zastavit tu neskutečnou bolest, ten vodopád krve. Než se vzpamatoval, ona už měla ve svý dlani krátký, celokovový nožík a špikovala jeho kůži a tkáň mezi žebry. Jedno. Dvě. Tři žihadla. Jeho košile zrudla stejně jako celej svět kolem něj. Sesunul se k zemi. Jen pár mělkejch, nemilosrdnejch bodnutí a s láskou vzpomínáme, panáčku. Tak to občas bejvá.
Počet RPB: 7
Počet EB: Netuším
Odehráno: 6 dní
Zkušenosti: 180+
Trik č.1: Mezi žebra (Hemorrhage) (výměna za naučený Sinister Strike)
Trik č.2: Rovnou na rypák (Gouge) (výměna za naučený Backstab)
Postupně, pokud byste svolili, by Nanah mohla mít dovednosti, které v podstatě zná každý sedlák, který obráží vesnický zábavy a sem tam se připlete do nějaké rvačky. Momentálně by se jednalo Hemorrhage a Gouge a to výměnou za Sinister Strike a Backstab, které už má holka naučené. Není to nic epického pro PvE, nic zneužitelného ani v RP, prostě jen pár unikátních facek navíc, které je třeba občas rozdat. Snad to teda nebude moc velký problém, ale pokud ano, a najdete na tom nějaké jasné mouchy, určitě to pochopím. Předem upřímně díky za váš čas a pozornost. Teď k nezbytné omáčce...
Nána'h není ta, co miluje stíny. Není ta, co by se plížila lesy po boku věhlasných lovců hlav. A už vůbec není ta, co dokáže hnout zemí, přivolat bouři a promlouvat s lesními bohy či divou zvěří. Nikdy nebude psát dějiny... nebo třeba jen psát, že jo. Jedno je však nad nebesa jasný a nikdo jí to prostě neodpáře - když dojde na férovku, tahle holka od rány se rozhodně neztratí. Celej život se rvala, kdo zná její příběh - ví, z každý rvačky si odnesla nejen nejednu bolístku a jizvu, ale taky cennou zkušenost, v podstatě jak správně ublížit. Jak už to bejvá, teď se jí to všechno náramně hodí.
V knajpě to smrdělo průserem. Banda jinorasejch stvůr si zde chtěla jen vypít pár korbelů a pak v klidu zase jít po svých. Ale už jen to bylo proti zákonům, který si zdejší vidláci vepsali do svejch dutejch palic. To, co nemá kůži v odstínů přihřátý růžový, to fakt do jejich potem a chlastem prosyceným svatostánku nepatří, tržby netržby. Jejich fotrové neumírali pro tenhle kus země, aby se po něm plahočili tyhle bestie, to je jasný. Nastal chaos.
Nafukovalo se to s každým slovem. Ten to a ten zase tohle. A pak to prasklo. Když jí kolem hlavy proletěla první židle, věděla, že na diplomacii už je fakt pozdě. A když ji zezadu někdo pěstí trefil přímo pod oko, pod náporem bolesti zapomněla, co že to ta diplomacie vlastně je. Takový jednání si dámy nezaslouží. A ona byla rozhodnutá tuto nespravedlnost náležitě potrestat. Ohnala se loktem, ale ten jen prosvištěl vzduchem. Ale už ho viděla, hajzla malýho, jak tam stojí celej natěšenej.
"Špinavá cou-uo," zaprskal na ni ten krpatej retard. Švist, mihla se jí před očima jeho pěst. Chtěl jí znova napálit, ale když holka měla možnost uhnout, trefit se bylo naráz neřešitelným problémem. Švist, švist, švist. Znova minul, znova. A znova. Ona se jen vykrucovala a čekala na svou chvíli.
A on? Celej rudej a zoufalej změnil pravidla týhle hry ve svý zlomený ješitnosti. "Teď chcípneš!" sáhl po svým dlouhým noži, kterej měl za opaskem. Teď to teprve začalo být vážný a ta trollí holka cítila, jak se ji řine krev do hlavy. Retard udělal docela marnej výpad rovnou na její břicho, ona uhnula, ale šmejkla se o chlápka za ní. Chyba, holka, chyba. Čepel se zaleskla, zajela do zelený kůže na jejím boku. Krev se vyřinula z rány a ze rtů tlumený ženský výkřik.
Civěl na ni a na tu ránu, jako by svýho činu litoval. Vůbec nevěděl, co dál. Ona měla nutkání si ránu přidržet dlaní, odpajdat někam stranou a tam se pokusit nevykrvácet. Ale touha toho šmejda roztrhat byla mnohem větší. Polkla bolest a další zaskučení. Pak udělala něco, co on fakt nečekal. Usmála se na něj mile, aspoň tak, jak to bylo v tu chvíli možný. A prstem ukázala k zemi před své nohy. On na ni nechápavě zamrkal a celej ztracenej tam taky pohlédl.
Nejstarší finta na světě. Jen lehce pohnula chodidlem, jako by se jej chystala kopnout a on naletěl, když pokrčil nohu v koleni. Ale to už na jeho zasranej rypák zespod letěla její tvrdá pěst. Prásk. Luplo to, on zaklonil hlavu a jen zeď ho zachránila před pádem. Tma. Celej vyjevenej, uslzenej se snažil zastavit tu neskutečnou bolest, ten vodopád krve. Než se vzpamatoval, ona už měla ve svý dlani krátký, celokovový nožík a špikovala jeho kůži a tkáň mezi žebry. Jedno. Dvě. Tři žihadla. Jeho košile zrudla stejně jako celej svět kolem něj. Sesunul se k zemi. Jen pár mělkejch, nemilosrdnejch bodnutí a s láskou vzpomínáme, panáčku. Tak to občas bejvá.
