pro Zdravím, tímto bych si chtěl požádat o paladina, Scotta Summerse. Nejsem žádný spisovatel, proto bych prosím velmi ocenil, kdyby se na to bral ohled :)Ale snažil jsem se. Také se omlouvám za nepřehlednost. V tomto editoru se takto dlouhý text neupravuje nejlépe. A rovnou bych rád požádal o to, přeposlat si pár itemů z mé main postavy na tuhle, budeli schválena samozřejmě. Jednalo by se čistě o brnění a zbraň.
Jinač postavy.
Dwayde Lightwick-RPB 11
Vince Cortez (alt)- RPB 4
A teď samotná žádost.
Paladin Scott Summers
Scottovo dětství:
Scott byl jako každé malé dítě, velký rošťák a se svou partou kamarádů prováděli různé klukoviny. Přežíval sám, rodiče ho zatratily a tak musel žít jen s tím, co mu lidé dají, nebo s tím, co si sám ukradl.
Jednoho nádherného, slunečného, letního dne, kdy se Scott a jeho parta vydali ukrást jablka do sadu jednoho z obyvatel jejich vesnice, se stalo něco, co opravdu nečekali. Když vylezli na strom a začali se ládovat jablky, kde se vzal, tu se vzal, pod nimi stojí majitel sadu s připraveným páskem v ruce, který si hrozivě obíjel o svou dlaň. Děti se pustily do křiku a začali skákat ze stromu. Avšak Scott neměl takové štěstí jako ostatní děti, které ho nechali na pospas sousedovi a jeho opasku. Když si jej majitel ohnul přes koleno, stalo se něco, co změnilo Scottovi život. Celou dobu byl totiž, uchýlen ve stínu pod jedním ze stromů paladin, sledujíc celou záležitost s úsměvem od ucha k uchu, když viděl k čemu se schyluje, začal formulovat velmi jednoduchou ochranou „bublinu“ (za Mallena!) kolem Scottova zadku. Scott se k výprasku postavil jako chlap a jen zavřel oči a očekával první ránu. Rána očividně přilétla, avšak Scott necítil nic víc, než jen pohlazení. Jen co paladin vytvořil Světelnou „bublinu“, tak se těžkopádně zvedl, mířící si to k těm dvěma. Když majitel sadu uviděl chlapcův úsměvný výraz, s údivem přestal a ohlédl se na paladina kráčící k nim.
Paladin: Sedláku, pročpak biješ to nevinné dítě?
Sedlák: Krade mi jablka! Patří mu to! A navíc, jen se na něj podívej…Vypadá, jako by to ani necítil
Paladin se usměje a chytne kluka do ruk.
Paladin: Pro Světlo… Jen se kolem sebe rozhlédni, ty jeden lakomče! Stromů tady máš, že bys mohl nasytit celý Stormwind a ty tady naděláš kvůli pár jablkům.
Scott, který sedí Paladinovi na rukách sleduje celou scenérii s užaslým výrazem ve tváři
Sedlák si nyní přeměří paladina orlím pohledem a všimne si varkoče Řádu Stříbrné Ruky.
Sedlák: Ach tak… Paladin *zavrtí hlavou, zvedne se a opráší se*
Paladin mezitím položí nechápajícího Scotta na zem
Paladin: *hodí pár mincí sedlákovi* Tady máš a nech už pro Světlo to dítě na pokoji.
Sedlák se usměje nad lehce vydělanými penězi a upaluje tam, odkud přišel
Scott: D...D... Dobrý den *udiveně ze sebe vypraví když vidí, jak sedlák upaluje*
Paladin: Zdravím tě, chlapče. Podívej *se dramaticky odmlčí* dnes jsem tady sice byl, abych tě ochránil, avšak zítra ani pozítří ani nikdy jindy už tady znovu nebudu, takže přestaň tomu chudákovi sedlákovi krást jablka, rozumíš? *pohrozí mu prstem* Krást není řešení, ať jsi v jakékoliv situaci, rozumíš mi?
Scott asi třikrát kývne
Scott: Pane, kdopak jste?
Paladin: Já, chlapče? Já jsem Saul. To ti stačí. *se ušklíbne* A jakpak ty jmenuješ, zlodějíčku?
Scott: Já jsem Scott, pane, Scott Summers. A nejsem žádný zlodějíček! *nakrabatí obočí*
Paladin: *uznale kývne* dobrá tedy, pakliže nejsi zlodějíček, tak mi tady odpřísáhni, že už nikdy nebudeš krást.
Scott si dá ruku na srdce a začne pronášet přísahu, na kterou paladin uznale kývne
Paladin: Výborně, chlapče. Teď už, ale budu muset pokračovat.
Scott: Kam, pane?
Paladin: Musím zajít navštívit místní klášter, již příliš dlouho jsem na cestách…Navíc, jeden z kněží je můj dobrý přítel.
Paladin: Scotte, jakýpak máš názor na dnešní svět?
Scott: *se dlouze zamyslí, zpracovávajíc otázku, kterou mu paladin položil* Myslím si, pane, že je zlý.
Paladin: Zlý? Ale pročpak to?
Scott: Každý každého bije…Stačí jenom jedno jablko *zavzpomíná na událost poškrábáním se na zadku* A nikdo by vám nedal ani drobeček chleba zadarmo.
Paladin: No… To máš asi pravdu, ale i na tomto světě existuje dobro.
Scott: A kde, pane?
Paladin: Například tam, kde se teď chytám. Scotte, máš rodiče?
Scott: Já…Nemám, pane. *řekne smutně a sklopí hlavu* Rodiče mě zatratili a já o nich nikdy neslyšel prachsprosté slovo.
Paladin: *krátce se zamyslí* A co říkáš na to, Scotte, kdybys teď šel se mnou, mám totiž takový nápad. Ten ti řeknu ale až budeme na místě.
Scott: Proč ne. Stejně mám celé dny čas.
Paladin se Scottem společně dorazí do kláštera, načež jej kněží vpustí dovnitř. Když paladin uvidí jednoho z kněží, obejme jej a začnou si spolu hned u vchodu vyprávět. Scott ta znuděně stojí ještě další pěknou řádku minut, když k němu konečně dojdou ti dva.
Mnich: Zdravím, Scotte…
Scott: Brej den…
Mnich: Scotte, mluvil jsem tady s panem Saulem, a pokud bys souhlasil, nechali bychom si tě v klášteře, co říkáš? Měl bys střechu nad hlavou, denně teplé jídlo a pití.
Scottovi se najednou zajiskří v obličeji dětská radost a rozběhne se do náruče kněžímu a obejme ho
Chlapec rostl, ale stále svou víru předstíral, viděl sice, co všechno Světlo kolem zmůže, ale nedokázal uvěřit z minuty na minutu. Jeho velkým snem bylo, přidat se k armádě a bojovat za krále Stormwindu a tak si ve vesnici našel jednoho válečného veterána, který Scotta pravidelně cvičil den za dnem. Ale když jednou v jedné z nedalekých vesnic vypukl požár, kněží z celého okolí se začali sjíždět na místo, kde byl spraven jen velmi rychlý polní lazaret. Kam se člověk ohlédl, viděl sténající lidi. Pro Scotta to byl v jeho věku velmi emotivní zážitek, na který dodnes vzpomíná, kdykoliv je na sebemenších pochybách. Každý z kněží zde odvedl neuvěřitelně dobrou práci, při lečením Světlem. A to jej utvrdilo natolik, že uvěřil. A když se tam stalo, jeho život se začal ubírat jiným směrem, než doposud. Scott nikdy nebyl takový typ člověka, který by dokázal hodiny kázat o své víře v klášteře. Ale věřil pevně a neoblomně a jeho názor na svět se dosti od jeho dětství změnil, nyní již věřil, že na světě existuje také dobro, společně se zlem. Nikdy nechtěl zlo úplně vyhubit, věděl totiž, že na světě panuje jistá rovnováha mezi těmito dvěma mocnostmi a narušit je…By nepřineslo dobrotu nikomu.
Jednoho dne si jej zavolal do svých komnat jeden z hlavních kněží kláštera, Scott byl opravdu velmi zvědavý, co po něm asi tak může chtít..
Mnich: Scotte…*dramaticky se odmlčel* Jsi velmi dobrý hoch a každý z našeho kláštera si tě již od tvého příchodu velmi oblíbil…Avšak víš sám, že ty by jsi nemohl být kazatel, či kněží jako my. Stále někam chodíš a toužíš po dobrodružství. A neboj se, také vím o tom, jak tě cvičí ten starý veterán.
Scott: Ehm..Já..Pane.
Mnich: Nic neříkej, Scotte. Já a také zbytek našeho kláštera jsme se shodli, ačkoliv to bylo těžké rozhodnutí, tě poslat do řádu paladinů. Do řádu paladinů Argent Crusade.
Scottovi se najednou na tváři objevil úsměv a zároveň smutek, že opustí svůj milovaný kraj
Mnich: Připrav si věci Scotte…Odjíždíš už zítra. *říká velmi sklíčeně a naposledy obejme Scotta, jako ten den kdy přišel do kláštera* A nezapomeň na svou víru! *zahuláká na něj na odchodu*
Tohle byl úvod k tomu, jak se vlastně Scott dostal k paladinům obecně. A protože nejsem žádný literát rozhodl jsem se to udělat tím stylem, že v „příběhu“ pod tímto odstavcem je další krátký úryvek, kde už je Scott paladin, abyste viděli, jak bych řešil dané situace jako paladin.
Důvod, proč se Scott ocitnul v Hillsbradu je ten, že Scott hledal na své pouti přesně takovéhle lidi, jako jsou v příběhu dole, aby je mohl napravit. Hillsbrad je jen další zastávka na jeho cestě. Možná také finální.
Po několika týdnech co se Scott rozhodl, že vycestuje do jiných zemí, se Scott dostal do jedné z vesniček, hledajíc nocleh a něco k snědku. Po velmi příjemném zjištění, že tato vesnička má také, ač malou, tak poměrně útulnou krčmu, kde by mohl sehnat to, co hledal a případně by také mohl konečně v poklidu naškrábat pár řádků do svého deníku, kde si píše zápisky o okolních lidech a jejich víře ve Světlo.
Scott vstoupil do hospody, zavalilo jej příjemné teplo linoucí se z krbu tyčící se v rohu místnosti. Rozhlédl se po místnosti a spatřil dva muže, sedící u baru, již pravděpodobně velmi opojené alkoholem, kteří mu prozatím nevěnovali ani letmý pohled. Mezitím Scott přistoupil k baru.
Scott: Zdravím vás, slečno. *na barmanku* Prosil bych vodu a kousek chleba, možná také plátek staršího sýra.
Dva muži se dali do hlasitého smíchu, když uslyšeli Scottův požadavek. Scott jim nevěnuje sebemenší pozornost. Mezitím barmanka naskládá všechno na stůl a Scott vyloví svůj, už ze ¾ prázdný měšec a položí barmance na pult dva měděné, načež si vše bere ke stolu na druhou stranu od mužů a pustí se do jídla. Když to muži spatří, vezmou své korbely od piva a přisednou si k němu. Scott se na oba podívá tázavým pohledem.
Scott: Přejete si něco, ctění pánové?
Alex (jeden z mužů): Spíš co ty si přeješ, ty kryso. Napochoduješ si sem, jako by se nechumelilo, objednáš si tady tu sračku, které se říká voda a ani nás na nic nepozveš? *naštvaně*
Brom (druhý z mužů): Jo, má pravdu *se ušklíbne*
Scott: Ach tak…Světlužel jsem nevěděl, jaké zde máte zvyky, ctění pánové. A pakliže, jsem vás urazil, hluboce se vám omlouvám. Ale nemohu vás na doušek toho, co pijete pánové, jsem na cestách a Světlužel se mi zlaté z kapes nesypou… *se snaží velmi vlídným tónem*
Alex: A co je mi sakra po tom, že nemáš prachy? A ještě jednou tady řekneš to zatracené Světlužel a vyhodíme tě!
Scott: Ale pánové… Copak máte proti Světlu? Vždyť to je čisté dobro. Jak je tedy možné, že něčemu takovému říkáte „zatracené“?
Brom: Budeme si tady říkat, čemu chceme, jak chceme, jasný?! Jestli s tím máš problém, tak vypadni.
Scott: Samozřejmě, chápu to. Také jsem zprvu nevěřil, nemůžu obrátit celý svět na víru Světla.
Najednou jeden z mužů uvidí Scottovo kladivo, které má připnuté k pasu.
Alex: To je mi ale kladívečko…Koukni, Brome. *ukáže na kladivo od Scotta*
Brom: Fakt, že jo. *uznale kývne* to by se nám fakticky hodilo.
Scott: Omlouvám s, ctění pánové, ale kladivo vám dát nemůžu. Dostal jsem ho jako památku na řád, který mě vycvičil.
Alex: A co je mi sakra po tom?! NAVAL HO! *se vrhne po Scottovi*
Scott se schválně překulí z židle, aby se tak mohl pohodlně vyhnout jednomu z mužů, avšak druhý již na sebe nenechal dlouho čekat a tak když se Scott vyškrábal na nohy, udělal ukázkový pravý hák ve stylu Muhammada Aliho.
Tomuto se mohl jen těžko vyhnout a tak inkasoval svůj první zásah a z jeho pusy se začal linout potůček krve, avšak to jej ani v nejmenším nerozhodilo. Teď už jen pevně stojí na svých nohách a očekává další zásah, který na sebe nenechal dlouho čekat a další pěst od Alexe už prořezává vzduch a mířící přímo na jeho solar. Cvičený paladin má velmi dobré reflexy a tak ukročil do zadu, aby se ráně vyhnul. Avšak stalo se něco, co se stát nemělo…Jeden z mužů vytáhnul dýku, mířící přímo na hrdinu příběhu, který před nedávnou chvílí uskočil od Alexe. Když to paladin spatřil, vytáhnul své kladivo, tak rychle, jak jen dovedl, sklonil se když uviděl jak se po něm muž ohání dýkou a prudce máchl proti jeho nohám. Hospodou se rozlehlo nepěkné křupnutí…Brom už dnes jistě nevstane. Když byl jeden z mužů vyřízen, Scott se otočil na druhého muže, který byl zaskočen celou scenérií a stál jako solný sloup, avšak v ruce také držel dýku, kterou by jistě neváhal použít. Jediným kopem Scott skopnul židli, stojící blízko u zbývajícího muže. Židle jej neměla trefit, jej ho vyvést ze soustředění. Když se mu to povedlo, jen zopakoval zásah kladivem a ono děsivé křupnutí se ozvalo znovu, tentokrát doprovázeno nepříjemným vřeštěním muže, se zlomenými nohami.
Když se oba z mužů probudili a zjistili, že mají obě ruce přivázané začali sebou nepěkně škubat, nehledě na palčivou bolest v nohách. Když tu do místnosti vstoupil Scott s barmankou za zády, nesoucí dva tácy jídla a žejdlíky piva. Hostinská tácy předložila před muže, kteří absolutně nechápali, o co jde. Paladin jí do ruky vrazil pár mincí a ten nejširší úsměv, na který se jeho obličej zmohl jako dýško. Když žena opustila místnost, tak se Scott pustil do formulování menšího množství Světla. V okamžiku, kdy Světlo seslal na oba muže se jim obou znatelně ulevilo od bolesti a tak se usadili o něco pohodlněji s ještě více nechápající grimasou v obličeji.
Alex: Chceš nás zabít, ty svině jedna kosti lámající? Jestli jo, tak to udělej sakra rychle! Já nestojím o žádnou poslední večeři, ty samaritáne jeden! *si uplivne do tácu s jídlem, ležícím vedle něj*
Scott: Ale pánové. Zlomení vašich nohou nebylo ani v nejmenším zapotřebí, kdybyste pochopili, že mám jen sotva tolik peněz na to, abych sám přežíval, mohli jste si teď spokojeně kráčet domů za svými rodinkami. Avšak, musím říct, že je mi toho ze srdce líto *snaží se o upřímný tón*. Tento čin, byl pouze z obranných účelů, pánové. Proto se na mne nehněvejte. Ale pokud vy budete teď vycházet dobře se mnou, já budu s vámi a navíc vám spravím vaše drahocenné chodidla, rozuměno?
Oba s mírným, avšak skrývaným zděšením v obličeji raději přikývnou
Scott: Takže *se dramaticky odmlčí* myslím si, že nejste žádní mordýři a neoblomně věřím, že ve vaší duši se také najde kouska místa pro dobro. Teď ale potřebuji vědět, proč jste na mne, ctění pánové zaútočili?
Alex: Hele… Nakráčel sis tady jako lord, u pasu jsi měl docela pěkný měšec a kladivo. *jeho obličej se změní v nepěknou grimasu, když si vzpomene, že před několika chvílemi toto kladivo drtilo jeho kosti na padrť*
Scott: Toť vše? Jenom pro zisk? Kolikrát předtím jste to ještě udělali?
Brom: Sákra, chlape... Myslíš si snad, že tohle děláme denně? Vždyť se na nás podívej, jak si nás dobil… A to jsi byl jeden.
Scott: To máte asi pravdu. *se pousměje* Nuže, nežli vám pomohu, chci od vás slyšet, že už toto nikdy neprovedete. Rozumíte? Nikdy! *pohrozí jim palcem* A ještě mi řekněte, z jakého důvodu takto hanobíte všemohoucí Světlo?
Alex: Pff..Tohle Světlo… Nikdy mi k ničemu nepomohlo. Nevidím důvod, proč bych měl být takový blázen, jako jsi ty.
Scott: Já nejsem blázen. Jenom se má životní pouť ubírala trochu jiným směrem, než ta vaše. Avšak když v něho tak nevěříte, ukážu vám, jak velká je jeho moc. A teď mi oba přísahejte! Přísahejte, že už nikdy, nikdy, opravdu nikdy nikoho neoloupíte! A také vás chci slyšet přísahat, že už nikdy nebudete hanbit Světlo. *opět se snaží o lehce hrozivý tón*
Alex: Hm..když ti to udělá radost, paladine. Pak tedy přísahám, přísahám na to, že už nikdy nikoho neoloupím a nikdy nebudu hanbit Světlo. *stylisticky položí ruku na srdce*
Brom po něm opakuje slovo od slova, jako cvičená opice.
Paladin uznale kývne, skloní se ke každému z těch ubožáků a v každé z jeho ruk se začne formulovat opravdu velká koule Světla. Každou z těchto koulí přiloží na postižená místa obou mužů. Světlo je neuzdraví okamžitě, v této chvíli jim jen znatelně uleví od bolesti,bude to trvat minimálně ještě dva dny než se úplně zotaví. Což je dost času na to, aby je ty rouhače dostatečně poučil o Světle.
Scott: *se zvedne* Tak, pánové. Teď, když jste přísahali, se vám mohu konečně představit, jmenuji se Scott, Scott Summers a v následujících dvou dnech s váma budu trávit více času, než jste si dokázali představit, v okamžiku kdy jsem vkročil do krčmy. *se lehce usměje*
Když Scott, po krátké rozmluvě s dvěma hříšníky, kteří se zčistajasna chovali jako beránci zjistil, kde vlastně tito muží žijí, vypravil se k nim domů, uvědomil jejich ženy, že se o ně nemusí strachovat a ve vesničce sehnal ještě pár knih, které přinesl k oběma uzdravujícím se hříšníkům. Knihy byly o různých světcích, přečetl jim každičkou stránku z knih, které se mu zdáli býti vhodné a po tomto dvoudenním ozdravném pobytu s paladinem v jedné místnosti, vyšli z krčmy jiní lidé, než když do ní vcházeli.
---------------------------------------------------------------------------------
Chtěl jsem se také zeptat, co by stálo, kdyby si vzal Scott s sebou z řádu také tabard?
(SR samozřejmě)
Jinač postavy.
Dwayde Lightwick-RPB 11
Vince Cortez (alt)- RPB 4
A teď samotná žádost.
Paladin Scott Summers
Scottovo dětství:
Scott byl jako každé malé dítě, velký rošťák a se svou partou kamarádů prováděli různé klukoviny. Přežíval sám, rodiče ho zatratily a tak musel žít jen s tím, co mu lidé dají, nebo s tím, co si sám ukradl.
Jednoho nádherného, slunečného, letního dne, kdy se Scott a jeho parta vydali ukrást jablka do sadu jednoho z obyvatel jejich vesnice, se stalo něco, co opravdu nečekali. Když vylezli na strom a začali se ládovat jablky, kde se vzal, tu se vzal, pod nimi stojí majitel sadu s připraveným páskem v ruce, který si hrozivě obíjel o svou dlaň. Děti se pustily do křiku a začali skákat ze stromu. Avšak Scott neměl takové štěstí jako ostatní děti, které ho nechali na pospas sousedovi a jeho opasku. Když si jej majitel ohnul přes koleno, stalo se něco, co změnilo Scottovi život. Celou dobu byl totiž, uchýlen ve stínu pod jedním ze stromů paladin, sledujíc celou záležitost s úsměvem od ucha k uchu, když viděl k čemu se schyluje, začal formulovat velmi jednoduchou ochranou „bublinu“ (za Mallena!) kolem Scottova zadku. Scott se k výprasku postavil jako chlap a jen zavřel oči a očekával první ránu. Rána očividně přilétla, avšak Scott necítil nic víc, než jen pohlazení. Jen co paladin vytvořil Světelnou „bublinu“, tak se těžkopádně zvedl, mířící si to k těm dvěma. Když majitel sadu uviděl chlapcův úsměvný výraz, s údivem přestal a ohlédl se na paladina kráčící k nim.
Paladin: Sedláku, pročpak biješ to nevinné dítě?
Sedlák: Krade mi jablka! Patří mu to! A navíc, jen se na něj podívej…Vypadá, jako by to ani necítil
Paladin se usměje a chytne kluka do ruk.
Paladin: Pro Světlo… Jen se kolem sebe rozhlédni, ty jeden lakomče! Stromů tady máš, že bys mohl nasytit celý Stormwind a ty tady naděláš kvůli pár jablkům.
Scott, který sedí Paladinovi na rukách sleduje celou scenérii s užaslým výrazem ve tváři
Sedlák si nyní přeměří paladina orlím pohledem a všimne si varkoče Řádu Stříbrné Ruky.
Sedlák: Ach tak… Paladin *zavrtí hlavou, zvedne se a opráší se*
Paladin mezitím položí nechápajícího Scotta na zem
Paladin: *hodí pár mincí sedlákovi* Tady máš a nech už pro Světlo to dítě na pokoji.
Sedlák se usměje nad lehce vydělanými penězi a upaluje tam, odkud přišel
Scott: D...D... Dobrý den *udiveně ze sebe vypraví když vidí, jak sedlák upaluje*
Paladin: Zdravím tě, chlapče. Podívej *se dramaticky odmlčí* dnes jsem tady sice byl, abych tě ochránil, avšak zítra ani pozítří ani nikdy jindy už tady znovu nebudu, takže přestaň tomu chudákovi sedlákovi krást jablka, rozumíš? *pohrozí mu prstem* Krást není řešení, ať jsi v jakékoliv situaci, rozumíš mi?
Scott asi třikrát kývne
Scott: Pane, kdopak jste?
Paladin: Já, chlapče? Já jsem Saul. To ti stačí. *se ušklíbne* A jakpak ty jmenuješ, zlodějíčku?
Scott: Já jsem Scott, pane, Scott Summers. A nejsem žádný zlodějíček! *nakrabatí obočí*
Paladin: *uznale kývne* dobrá tedy, pakliže nejsi zlodějíček, tak mi tady odpřísáhni, že už nikdy nebudeš krást.
Scott si dá ruku na srdce a začne pronášet přísahu, na kterou paladin uznale kývne
Paladin: Výborně, chlapče. Teď už, ale budu muset pokračovat.
Scott: Kam, pane?
Paladin: Musím zajít navštívit místní klášter, již příliš dlouho jsem na cestách…Navíc, jeden z kněží je můj dobrý přítel.
Paladin: Scotte, jakýpak máš názor na dnešní svět?
Scott: *se dlouze zamyslí, zpracovávajíc otázku, kterou mu paladin položil* Myslím si, pane, že je zlý.
Paladin: Zlý? Ale pročpak to?
Scott: Každý každého bije…Stačí jenom jedno jablko *zavzpomíná na událost poškrábáním se na zadku* A nikdo by vám nedal ani drobeček chleba zadarmo.
Paladin: No… To máš asi pravdu, ale i na tomto světě existuje dobro.
Scott: A kde, pane?
Paladin: Například tam, kde se teď chytám. Scotte, máš rodiče?
Scott: Já…Nemám, pane. *řekne smutně a sklopí hlavu* Rodiče mě zatratili a já o nich nikdy neslyšel prachsprosté slovo.
Paladin: *krátce se zamyslí* A co říkáš na to, Scotte, kdybys teď šel se mnou, mám totiž takový nápad. Ten ti řeknu ale až budeme na místě.
Scott: Proč ne. Stejně mám celé dny čas.
Paladin se Scottem společně dorazí do kláštera, načež jej kněží vpustí dovnitř. Když paladin uvidí jednoho z kněží, obejme jej a začnou si spolu hned u vchodu vyprávět. Scott ta znuděně stojí ještě další pěknou řádku minut, když k němu konečně dojdou ti dva.
Mnich: Zdravím, Scotte…
Scott: Brej den…
Mnich: Scotte, mluvil jsem tady s panem Saulem, a pokud bys souhlasil, nechali bychom si tě v klášteře, co říkáš? Měl bys střechu nad hlavou, denně teplé jídlo a pití.
Scottovi se najednou zajiskří v obličeji dětská radost a rozběhne se do náruče kněžímu a obejme ho
Chlapec rostl, ale stále svou víru předstíral, viděl sice, co všechno Světlo kolem zmůže, ale nedokázal uvěřit z minuty na minutu. Jeho velkým snem bylo, přidat se k armádě a bojovat za krále Stormwindu a tak si ve vesnici našel jednoho válečného veterána, který Scotta pravidelně cvičil den za dnem. Ale když jednou v jedné z nedalekých vesnic vypukl požár, kněží z celého okolí se začali sjíždět na místo, kde byl spraven jen velmi rychlý polní lazaret. Kam se člověk ohlédl, viděl sténající lidi. Pro Scotta to byl v jeho věku velmi emotivní zážitek, na který dodnes vzpomíná, kdykoliv je na sebemenších pochybách. Každý z kněží zde odvedl neuvěřitelně dobrou práci, při lečením Světlem. A to jej utvrdilo natolik, že uvěřil. A když se tam stalo, jeho život se začal ubírat jiným směrem, než doposud. Scott nikdy nebyl takový typ člověka, který by dokázal hodiny kázat o své víře v klášteře. Ale věřil pevně a neoblomně a jeho názor na svět se dosti od jeho dětství změnil, nyní již věřil, že na světě existuje také dobro, společně se zlem. Nikdy nechtěl zlo úplně vyhubit, věděl totiž, že na světě panuje jistá rovnováha mezi těmito dvěma mocnostmi a narušit je…By nepřineslo dobrotu nikomu.
Jednoho dne si jej zavolal do svých komnat jeden z hlavních kněží kláštera, Scott byl opravdu velmi zvědavý, co po něm asi tak může chtít..
Mnich: Scotte…*dramaticky se odmlčel* Jsi velmi dobrý hoch a každý z našeho kláštera si tě již od tvého příchodu velmi oblíbil…Avšak víš sám, že ty by jsi nemohl být kazatel, či kněží jako my. Stále někam chodíš a toužíš po dobrodružství. A neboj se, také vím o tom, jak tě cvičí ten starý veterán.
Scott: Ehm..Já..Pane.
Mnich: Nic neříkej, Scotte. Já a také zbytek našeho kláštera jsme se shodli, ačkoliv to bylo těžké rozhodnutí, tě poslat do řádu paladinů. Do řádu paladinů Argent Crusade.
Scottovi se najednou na tváři objevil úsměv a zároveň smutek, že opustí svůj milovaný kraj
Mnich: Připrav si věci Scotte…Odjíždíš už zítra. *říká velmi sklíčeně a naposledy obejme Scotta, jako ten den kdy přišel do kláštera* A nezapomeň na svou víru! *zahuláká na něj na odchodu*
Tohle byl úvod k tomu, jak se vlastně Scott dostal k paladinům obecně. A protože nejsem žádný literát rozhodl jsem se to udělat tím stylem, že v „příběhu“ pod tímto odstavcem je další krátký úryvek, kde už je Scott paladin, abyste viděli, jak bych řešil dané situace jako paladin.
Důvod, proč se Scott ocitnul v Hillsbradu je ten, že Scott hledal na své pouti přesně takovéhle lidi, jako jsou v příběhu dole, aby je mohl napravit. Hillsbrad je jen další zastávka na jeho cestě. Možná také finální.
Po několika týdnech co se Scott rozhodl, že vycestuje do jiných zemí, se Scott dostal do jedné z vesniček, hledajíc nocleh a něco k snědku. Po velmi příjemném zjištění, že tato vesnička má také, ač malou, tak poměrně útulnou krčmu, kde by mohl sehnat to, co hledal a případně by také mohl konečně v poklidu naškrábat pár řádků do svého deníku, kde si píše zápisky o okolních lidech a jejich víře ve Světlo.
Scott vstoupil do hospody, zavalilo jej příjemné teplo linoucí se z krbu tyčící se v rohu místnosti. Rozhlédl se po místnosti a spatřil dva muže, sedící u baru, již pravděpodobně velmi opojené alkoholem, kteří mu prozatím nevěnovali ani letmý pohled. Mezitím Scott přistoupil k baru.
Scott: Zdravím vás, slečno. *na barmanku* Prosil bych vodu a kousek chleba, možná také plátek staršího sýra.
Dva muži se dali do hlasitého smíchu, když uslyšeli Scottův požadavek. Scott jim nevěnuje sebemenší pozornost. Mezitím barmanka naskládá všechno na stůl a Scott vyloví svůj, už ze ¾ prázdný měšec a položí barmance na pult dva měděné, načež si vše bere ke stolu na druhou stranu od mužů a pustí se do jídla. Když to muži spatří, vezmou své korbely od piva a přisednou si k němu. Scott se na oba podívá tázavým pohledem.
Scott: Přejete si něco, ctění pánové?
Alex (jeden z mužů): Spíš co ty si přeješ, ty kryso. Napochoduješ si sem, jako by se nechumelilo, objednáš si tady tu sračku, které se říká voda a ani nás na nic nepozveš? *naštvaně*
Brom (druhý z mužů): Jo, má pravdu *se ušklíbne*
Scott: Ach tak…Světlužel jsem nevěděl, jaké zde máte zvyky, ctění pánové. A pakliže, jsem vás urazil, hluboce se vám omlouvám. Ale nemohu vás na doušek toho, co pijete pánové, jsem na cestách a Světlužel se mi zlaté z kapes nesypou… *se snaží velmi vlídným tónem*
Alex: A co je mi sakra po tom, že nemáš prachy? A ještě jednou tady řekneš to zatracené Světlužel a vyhodíme tě!
Scott: Ale pánové… Copak máte proti Světlu? Vždyť to je čisté dobro. Jak je tedy možné, že něčemu takovému říkáte „zatracené“?
Brom: Budeme si tady říkat, čemu chceme, jak chceme, jasný?! Jestli s tím máš problém, tak vypadni.
Scott: Samozřejmě, chápu to. Také jsem zprvu nevěřil, nemůžu obrátit celý svět na víru Světla.
Najednou jeden z mužů uvidí Scottovo kladivo, které má připnuté k pasu.
Alex: To je mi ale kladívečko…Koukni, Brome. *ukáže na kladivo od Scotta*
Brom: Fakt, že jo. *uznale kývne* to by se nám fakticky hodilo.
Scott: Omlouvám s, ctění pánové, ale kladivo vám dát nemůžu. Dostal jsem ho jako památku na řád, který mě vycvičil.
Alex: A co je mi sakra po tom?! NAVAL HO! *se vrhne po Scottovi*
Scott se schválně překulí z židle, aby se tak mohl pohodlně vyhnout jednomu z mužů, avšak druhý již na sebe nenechal dlouho čekat a tak když se Scott vyškrábal na nohy, udělal ukázkový pravý hák ve stylu Muhammada Aliho.
Tomuto se mohl jen těžko vyhnout a tak inkasoval svůj první zásah a z jeho pusy se začal linout potůček krve, avšak to jej ani v nejmenším nerozhodilo. Teď už jen pevně stojí na svých nohách a očekává další zásah, který na sebe nenechal dlouho čekat a další pěst od Alexe už prořezává vzduch a mířící přímo na jeho solar. Cvičený paladin má velmi dobré reflexy a tak ukročil do zadu, aby se ráně vyhnul. Avšak stalo se něco, co se stát nemělo…Jeden z mužů vytáhnul dýku, mířící přímo na hrdinu příběhu, který před nedávnou chvílí uskočil od Alexe. Když to paladin spatřil, vytáhnul své kladivo, tak rychle, jak jen dovedl, sklonil se když uviděl jak se po něm muž ohání dýkou a prudce máchl proti jeho nohám. Hospodou se rozlehlo nepěkné křupnutí…Brom už dnes jistě nevstane. Když byl jeden z mužů vyřízen, Scott se otočil na druhého muže, který byl zaskočen celou scenérií a stál jako solný sloup, avšak v ruce také držel dýku, kterou by jistě neváhal použít. Jediným kopem Scott skopnul židli, stojící blízko u zbývajícího muže. Židle jej neměla trefit, jej ho vyvést ze soustředění. Když se mu to povedlo, jen zopakoval zásah kladivem a ono děsivé křupnutí se ozvalo znovu, tentokrát doprovázeno nepříjemným vřeštěním muže, se zlomenými nohami.
Když se oba z mužů probudili a zjistili, že mají obě ruce přivázané začali sebou nepěkně škubat, nehledě na palčivou bolest v nohách. Když tu do místnosti vstoupil Scott s barmankou za zády, nesoucí dva tácy jídla a žejdlíky piva. Hostinská tácy předložila před muže, kteří absolutně nechápali, o co jde. Paladin jí do ruky vrazil pár mincí a ten nejširší úsměv, na který se jeho obličej zmohl jako dýško. Když žena opustila místnost, tak se Scott pustil do formulování menšího množství Světla. V okamžiku, kdy Světlo seslal na oba muže se jim obou znatelně ulevilo od bolesti a tak se usadili o něco pohodlněji s ještě více nechápající grimasou v obličeji.
Alex: Chceš nás zabít, ty svině jedna kosti lámající? Jestli jo, tak to udělej sakra rychle! Já nestojím o žádnou poslední večeři, ty samaritáne jeden! *si uplivne do tácu s jídlem, ležícím vedle něj*
Scott: Ale pánové. Zlomení vašich nohou nebylo ani v nejmenším zapotřebí, kdybyste pochopili, že mám jen sotva tolik peněz na to, abych sám přežíval, mohli jste si teď spokojeně kráčet domů za svými rodinkami. Avšak, musím říct, že je mi toho ze srdce líto *snaží se o upřímný tón*. Tento čin, byl pouze z obranných účelů, pánové. Proto se na mne nehněvejte. Ale pokud vy budete teď vycházet dobře se mnou, já budu s vámi a navíc vám spravím vaše drahocenné chodidla, rozuměno?
Oba s mírným, avšak skrývaným zděšením v obličeji raději přikývnou
Scott: Takže *se dramaticky odmlčí* myslím si, že nejste žádní mordýři a neoblomně věřím, že ve vaší duši se také najde kouska místa pro dobro. Teď ale potřebuji vědět, proč jste na mne, ctění pánové zaútočili?
Alex: Hele… Nakráčel sis tady jako lord, u pasu jsi měl docela pěkný měšec a kladivo. *jeho obličej se změní v nepěknou grimasu, když si vzpomene, že před několika chvílemi toto kladivo drtilo jeho kosti na padrť*
Scott: Toť vše? Jenom pro zisk? Kolikrát předtím jste to ještě udělali?
Brom: Sákra, chlape... Myslíš si snad, že tohle děláme denně? Vždyť se na nás podívej, jak si nás dobil… A to jsi byl jeden.
Scott: To máte asi pravdu. *se pousměje* Nuže, nežli vám pomohu, chci od vás slyšet, že už toto nikdy neprovedete. Rozumíte? Nikdy! *pohrozí jim palcem* A ještě mi řekněte, z jakého důvodu takto hanobíte všemohoucí Světlo?
Alex: Pff..Tohle Světlo… Nikdy mi k ničemu nepomohlo. Nevidím důvod, proč bych měl být takový blázen, jako jsi ty.
Scott: Já nejsem blázen. Jenom se má životní pouť ubírala trochu jiným směrem, než ta vaše. Avšak když v něho tak nevěříte, ukážu vám, jak velká je jeho moc. A teď mi oba přísahejte! Přísahejte, že už nikdy, nikdy, opravdu nikdy nikoho neoloupíte! A také vás chci slyšet přísahat, že už nikdy nebudete hanbit Světlo. *opět se snaží o lehce hrozivý tón*
Alex: Hm..když ti to udělá radost, paladine. Pak tedy přísahám, přísahám na to, že už nikdy nikoho neoloupím a nikdy nebudu hanbit Světlo. *stylisticky položí ruku na srdce*
Brom po něm opakuje slovo od slova, jako cvičená opice.
Paladin uznale kývne, skloní se ke každému z těch ubožáků a v každé z jeho ruk se začne formulovat opravdu velká koule Světla. Každou z těchto koulí přiloží na postižená místa obou mužů. Světlo je neuzdraví okamžitě, v této chvíli jim jen znatelně uleví od bolesti,bude to trvat minimálně ještě dva dny než se úplně zotaví. Což je dost času na to, aby je ty rouhače dostatečně poučil o Světle.
Scott: *se zvedne* Tak, pánové. Teď, když jste přísahali, se vám mohu konečně představit, jmenuji se Scott, Scott Summers a v následujících dvou dnech s váma budu trávit více času, než jste si dokázali představit, v okamžiku kdy jsem vkročil do krčmy. *se lehce usměje*
Když Scott, po krátké rozmluvě s dvěma hříšníky, kteří se zčistajasna chovali jako beránci zjistil, kde vlastně tito muží žijí, vypravil se k nim domů, uvědomil jejich ženy, že se o ně nemusí strachovat a ve vesničce sehnal ještě pár knih, které přinesl k oběma uzdravujícím se hříšníkům. Knihy byly o různých světcích, přečetl jim každičkou stránku z knih, které se mu zdáli býti vhodné a po tomto dvoudenním ozdravném pobytu s paladinem v jedné místnosti, vyšli z krčmy jiní lidé, než když do ní vcházeli.
---------------------------------------------------------------------------------
Chtěl jsem se také zeptat, co by stálo, kdyby si vzal Scott s sebou z řádu také tabard?
(SR samozřejmě)Naposledy upravil DuraSky dne Thu May 15, 2014 12:33 pm, celkově upraveno 7 krát
