pro Zdravím,
dnes jsem si připravil žádost z trochu jiného soudku a to o možnost si zahrát za paladina Stříbřitého Úsvitu alá Argent Dawn...
Edmonda Faithseekera
Moje dosavadní zkušenosti s RP paladina jsou žádné, nicméně jsem viděl mnoho lídí jej RPit a vypadá to na vcelku zajímavé RP, tak proč si jej nezkusit.
Stávající postavy:
Wade Deadlake - poručík z Thorglenu - 29dní odehraného času.
Spousta jiných postav, za které moc nehraju.
Erebos body:
Něco málo přes 100.
Proč danou postavu chci a co si od ní slibujete?
Rád hraji absolutní klaďase nebo absolutní záporáky. Krom toho, pročítal jsem si několik wiki článků právě o paladinech, řádech, atp. a dost mě to zaujalo, tudíž bych si to chtěl zkusit.
Krátký příběh popisující tuto postavu:
Legenda:
Stříbřitý Úsvit - Argent Dawn
Nakažení - Corrupted
Kaple Naděje Světla - Light's Hope Chapel
(Není to proto, že bych nevěřil, že si to nedokážete přeložit, nýbrž proto, že já nevím, zdali jsem to přeložil správně do češtiny a anglické názvy jsem tam nechtěl dávat.)
Pozn. k členství v Argent Dawnu - hledal jsem a nevím, zdali Argent Dawn vůbec ještě existuje, jelikož se vlastně spojil s řádem Stříbrné ruky a vytvořil Stříbrnou krusádu. Takže - v případě, že existuje, je Edmond paladinem Stříbřitého Úsvitu. V případě, že neexistuje, je Edmond paladinem s varkočem Stříbřitého úsvitu, který se nepřipojil ke Krusádě.
Možná pro vás příběh bude nedostačující či málo "paladinský", nebo do lore vůbec zapadat nebude. Ale dal jsem do něj všechno.
V případě, že by se má žádost schválila, mám tady ještě jednu. V příběhu zaznělo, že má Edmond kladivo. A právě o to bych chtěl požádat, ale jen kdyby se paladin schválil.
S pozdravem,
Fulmar
dnes jsem si připravil žádost z trochu jiného soudku a to o možnost si zahrát za paladina Stříbřitého Úsvitu alá Argent Dawn...
Edmonda Faithseekera
Moje dosavadní zkušenosti s RP paladina jsou žádné, nicméně jsem viděl mnoho lídí jej RPit a vypadá to na vcelku zajímavé RP, tak proč si jej nezkusit.
Stávající postavy:
Wade Deadlake - poručík z Thorglenu - 29dní odehraného času.
Spousta jiných postav, za které moc nehraju.
Erebos body:
Něco málo přes 100.
Proč danou postavu chci a co si od ní slibujete?
Rád hraji absolutní klaďase nebo absolutní záporáky. Krom toho, pročítal jsem si několik wiki článků právě o paladinech, řádech, atp. a dost mě to zaujalo, tudíž bych si to chtěl zkusit.
Krátký příběh popisující tuto postavu:
- Příběh, který napsal sám život:
- “Kde to jsem?” vyhrkl ze sebe paladin, když se probudil ze svého spánku. Rozhlédl se okolo a upřel pohled na bíle oděnou osobou, která stála u postele, na které ležel.
“Lež klidně, synu Světla. Tady jsi v bezpečí. Nacházíš se v Londerfském klášteře.” uklidnila jej kněžka s úsměvem na tváři a položila mu ruku na čelo, aby zjistila, zdali nemá horečku.
“Jak jsem se zde ocitl, sestro?” zeptal se a bolestně si odkašlal. Jeho modrooký pronikavý prohled měl stále upřený na kněžku Svatého Světla.
“Doklopýtal jsi se k bráně Kláštera a padl k zemi. Mysleli jsme si, že jsi zemřel vyčerpáním, ale Světlo s tebou má nejspíše jiné plány.” odvětila kněžka se stálým úsměvem na tváři a na jeho čele prstem nakreslila znak již právě zmíněné víry, načež se usadila na vedlejší postel a zkoumavě si jej začala prohlížet. “To je vše, co víme.”
Paladin pouze přikývl a zadíval se do klenutého stropu lůžkového pokoje.
Nazývají mne mnoha jmény, ale jméno, pod kterým se představuji, je Edmond. Bylo mi dáno bratrem Isaacem, když mě jako nemluvně přinesli do kaple Naděje Světla. Nevím, zdali to bylo mé první jméno, jelikož to, které mi možná rodiče dali, si nepamatuji. Ani samotné rodiče si nepamatuji. Ležel jsem u stromu, nedaleko cesty, zabalen do dětských přikrývek a plakal jsem. Alespoň dle vyprávění. Svým pláčem jsem upoutal pozornost vracející se skupině rytířů Stříbřitého Úsvitu, kteří mi ten den nejspíše zachránili život.
“Počkejte, bratři. Slyšíte to?” řekl tišeji muž, oděn v stříbřité plátové zbroji s varkočem stejně stříbřitého Úsvitu na hrudi. Rozhlédl se okolo a tázavě se podíval přes průzor své přilbice na své čtyři společníky.
“Dětský pláč.” přikývl jeden z nich a pohlédl tam, kde by mohl být zdroj hluku, načež se vydal tím směrem. “Půjdu se tam podívat.”
Ostatní jej následovali svým pohledem, s rukou na jílcích svých mečů, připraveni se bránit v případě nejhorším.
“U Světla, je to zdravé dítě!” zvolal po chvilce odvážný rytíř, který se za svými společníky vrátil s vřískajícím dítětem v náruči.
“Musíme jít. Příliš na sebe upozorňujeme a všude okolo jsou Nakažení.” pobídl rytíře velitel skupiny, nahodil rychlejší tempo chůze a s rukou stále položenou na jílci pospíchal zpět ke kapli.
Díky Světlu, že tam ten den byli. Sice jsem svým pláčem upoutal pozornost téměř každého obyvatele lesa v okolí cesty, ale naštěstí se nikdo neodvážil skupinu přepadnout či zaútočit na ní.
“Bratře Isaacu.” houkl rytíř, který vtrhl do kaple s dítětem v náruči, které už mezitím usnulo vyčerpáním a kráčel si to přímo k osobě, kterou oslovil. Kněz spěšně dokončil svou modlitbu, vzpřímil se a otočil se na nově příchozího.
“Je vaše? Gratuluji vám.” pravil kněz klidným hlasem a prohlédl si nemluvně.
“Ne, bratře. Toto dítě jsme našli nedaleko mostu přes jezírko. Vzali jsme jej s sebou. Doufali jsme, že byste se o něj dokázali postarat.”
“Vskutku, dokázali.” přikývl kněz, načež si převzal do náruče dítě od rytíře a pohlédl na něj s úsměvem na tváři.
Bratr Isaac mě pojmenoval po svém otci, což jsem se později dozvěděl. Bylo o mě dobře postaráno a když jsem dospěl do patřičného věku, pomáhal jsem ze všemi pracemi, které jsem zvládl. Většinou to byly práce domácího typu.
“Umyj to pořádně, Edmonde.” pokáral ho Jess, kuchař kuchyně.
“Ano, pane.” odvětil znuděně Edmond, načež začal usilovně drhnou zapečenou mastnotu u kotlíku.
Nebo.
“Hnůj se sám nevykydá, Edmonde.” upozornil jej Dave, vrchní podkoní.
“Ano, pane.” pravil rezignovaně chlapec, chopil se vidle a šel vstříc své povinnosti.
Když si na to tak zpětně vzpomínám, musím uznat, že mne to naučilo spousta užitečným pracím. Mou denní rutinou avšak nebylo jen mytí nádobí či kydání hnoje.
“Svaté Světlo, děkuji ti.
Za vodu, které se mohu napojiti.
Za jídlo, kterého se mohu najísti.
Za život, který mohu žíti.” dopověděl tiše chlapec, který klečel na kolenou před kamenným kladivem, s prsty na rukou propletenými mezi sebou. “Dopřej mi být tvým rytířem.”
Světlo mi dopřálo. Po večerech, kdy nebylo nic na práci, jsem chodíval na cvičiště. Ze stojanu jsem si vždy vzal dřevěné kladivo, abych se co nejvíce takovému rytíři Světla podobal. Bezhlavě jsem do panáků bušil. Jednou si mne jeden paladin všiml.
“Edmonde, copak to děláš?” pravil pobaveně paladin, oděný v plátech s kladivem u pasu.
“Cvičím, sire. Budu paladin.” odvětil vážně Edmond, přestal bušit do panáka a otočil se na muže, který ho oslovil. Ten se usmíval.
“Pakliže chceš být skutečně paladin, Edmonde, bušení do panáků není vše. Musíš rozvinout svou duchovní stránku, stejně tak i fyzickou. A pokud budeš chtít, rád ti s tím pomůžu.”
Tak započal můj výcvik. Sir Joyce mi byl velice dobrým učitelem. Naučil mne toho mnoho a ještě více. Jak po fyzické stránce.
“Ješte sto kliků, Edmonde.”
“Ještě pět kilometrů, Edmonde.”
“Ještě dvacet věder, Edmonde.”
Tak i po duchovní stránce.
“Jsme nositeli Světla, Edmonde. Přinášíme ho tam, kde vládne Temnota. Modli se k němu a bude ti nápomocno. Na to nezapomínej.”
Nebyl jsem nejlepším učedníkem, ale snažil jsem se. A má snaha mi byla k dobru. Pár let výcviku a stála předemnou přísaha paladina.
“Edmonde, dnes je ti dvacet let.” pronesl již stárnoucí bratr Isaac. “Dnes se také staneš světlonošem. Každý světlonoš potřebuje nástroj, kterým bude ochraňovat slabé a bojovat s Temnotou. Zde.”
Již dospělý mladík se podíval na nástroj, který mu přinesl jeho nevlastní otec, bratr Isaac. Bylo to kladivo. Temné kladivo se stříbřitým lemem. Barvy Stříbřitého Úsvitu.
“Děkuji ti, otče.” pravil Edmond, který uchopil kladivo a svého otce objal.
“Běž, synu. Světlo očekává svého rytíře.”
Edmond přikývl, pustil svého otce a jal se se svým kladivem vydat k ostatním přísahajícím. Vstoupil do kaple, prošel uličkou mezi lavicemi, které byly plny paladiny, vojáky či jinými obyvateli Naděje Světla a poklekl před velkým kamenným kladivem, za kterým stál biskup.
“Edmonde, synu Světla.” pravil kněz rozpažil ruce, které pozvedl do výše. “Dnes přísaháš před zraky lidí a Světla, že budeš jeho dobrým služebníkem a nositelem.”
“Přísahám, že nikdy nepozvednu ruku v hněvu. Jen při obraně své či těch, kteří ji potřebují.
Přísahám, že nikdy neopomenu volání o pomoc a pomůžu těm, kteří ji potřebují.
Přísahám, že nikdy neopomenu volání o milost těch, kteří o ni volají.
Přísahám, že budu přinášet Světlo tam, kde vládne Temnota.”
“Vstaň, synu Světla.”
Edmond pohlédl ze země na biskupa a vstal, třímajíc své kladivo.
“Poklekl jsi jako Edmond, sirotek z Morových zemí, vstáváš, jako Edmond, paladin Stříbřitého Úsvitu.” dořekl kněz a do vzduchu nakreslil rukou znak Světla.
Zanedlouho poté jsem se vydal na svou pouť zemí, naplnit svou přísahu. Cestoval jsem dlouho a sám. Potkal jsem mnoho přátelských tváří i nepřátelských. Vždy se mi dostalo pohostinnosti, když jsem měl hlad nebo žízeň. Pomáhal jsem lidem a šířil dobro a víru ve Světlo. Při své cestě zpět domů jsem narazil na další světlonoše. V rudých barvách.
“Nakažený, chyťte jej!” zvolal rudý inkvizitor a pět vojáků se rozběhlo vstříc Edmondovi. Ten neváhal, uchopil své kladivo a bránil se. Jednoho těžce zranil, ale zbytek ho přemohl. Po ráně do hlavy upadl do bezvědomí. Probudil se až v kleci, v táboře Šarlatové Krusády. Byl nahý, pouta měl obvázaná kolem mříže, což mu dost omezovalo pohyb. Stál u něj voják a v ruce třímal jeho kladivo.
“Dnes tě čeká očištění, nakažený.” pravil voják, když spatřil, že je Edmond vzhůru.
“Pro Světlo, nejsem Nakažený. Pusťte mne. To jste se pomátli?” řekl panicky vězeň a začal sebou třást. Voják se sklonil k mřížím a mračil se.
“Tohle říkal každý Nakažený.”
“Světlo, odpusť mi.” vyhrkl Edmond, nahodil svá pouta za krk Šarlatového a než se voják stačil zpamatovat, Edmond mu prudkým škubnutím rukama zlomil vaz. Pouta na rukou malými kousanci do provazů uvolnil, sáhl pro své kladivo vedle mrtvoly vojáka a ranou, která v sobě měla všechnu sílu, co paladinovi ještě zbyla, urazil zámek u klece.
"Nechť tě Světlo provází k věčnému klidu." pronesl tiše k vojákovi, když se dostal ven z klece. Kupodivu, nikdo si ho ještě nevšiml a Edmond rozhodně neměl v úmyslu čekat na někoho, kdo by se náhodou uráčil. Ze svého brnění neviděl ani kus plechu, nicméně svůj varkoč spatřil ležet u beden opodál. Ten si přetáhl přes sebe, rozhlédl se po táboře, zdali ho někdo nesleduje, načež přistoupil ke kraji svahu a sjel dolů.
Byla to bolest. Hrozná bolest. Dopad byl ještě horší. Nejspíše jsem si zlomil nohu a pár žeber. Mohl jsem taky umřít. Ale potřeboval jsem se odtamtud dostat a byla to jediná možnost. Možná by šlo v úvahu se probít přes tábor, nicméně, to by dopadlo ještě hůř. Nevěděl jsem, co mám dělat. Prosil jsem o pomoc. Prosil jsem Světlo o pomoc. Pak jsem viděl jenom tmu.
“Pomoc.” houkl muž, rozdrásaný do krve, třímajíc kladivo, které vyzařovalo zlatavou auru a skácel se na zem, před branou Londerfského kláštera.
Paladinové u brány se rozběhli k muži, pronesli tichou modlitbu, čímž zahojili část zranění, která muž utrpěl. Poté jej přenesli do lůžkové místnosti, kde se o něj postarali felčaři.
A teď jsem zde. Takhle jsem sem přišel. Možná si to špatně pamatuji, Světlo ví. Ale teď doopravdy potřebuji sklenici vody, vyschlo mi hrdlo.
Legenda:
Stříbřitý Úsvit - Argent Dawn
Nakažení - Corrupted
Kaple Naděje Světla - Light's Hope Chapel
(Není to proto, že bych nevěřil, že si to nedokážete přeložit, nýbrž proto, že já nevím, zdali jsem to přeložil správně do češtiny a anglické názvy jsem tam nechtěl dávat.)
Pozn. k členství v Argent Dawnu - hledal jsem a nevím, zdali Argent Dawn vůbec ještě existuje, jelikož se vlastně spojil s řádem Stříbrné ruky a vytvořil Stříbrnou krusádu. Takže - v případě, že existuje, je Edmond paladinem Stříbřitého Úsvitu. V případě, že neexistuje, je Edmond paladinem s varkočem Stříbřitého úsvitu, který se nepřipojil ke Krusádě.
Možná pro vás příběh bude nedostačující či málo "paladinský", nebo do lore vůbec zapadat nebude. Ale dal jsem do něj všechno.
V případě, že by se má žádost schválila, mám tady ještě jednu. V příběhu zaznělo, že má Edmond kladivo. A právě o to bych chtěl požádat, ale jen kdyby se paladin schválil.
- Kladivo:
- Jméno itemu: [Usvit Svetla]
Item na výměnu: [Duhove Kladivo]
Item, který požaduji: http://www.wowhead.com/item=17055
Příběh: Edmond ho dostal od svého nevlastního otce, když měl skládat paladinskou přísahu.
S pozdravem,
Fulmar
A jelikož koncept i cíl obou těch organizací byl dost podobný, tak bych to řešila opravdu jenom vzhledem k tomu tabardu. Jinak mi to přijde víceméně jedno, jestli o sobě budeš říkat, že patříš k jedné nebo k druhé.
